„Mami, omluv nás na chvíli.” zavolal Payton ještě před tím, než zavřel dveře od tělocvičny. Pak mě chytl za zápěstí a vedl do šaten. „Hej, co si myslíš, že dělát?! Pusť mě!” rozkázala jsem, ale to jsme byli v šatně a on zavíral dveře. Pak se na mě otočil s né moc přátelským výrazem. „Co tu sakra děláš?!” vyjekl polo šeptem. „Pomáhám tvojí mamce s tréninkem holek.” vyjekla jsem polo šeptem naopak já. „Okey, okey, fajn...ale prosím, neříkej jí o tom co dělám ve škole, dobře?! Asi by z toho nebyla úplně nadšená. Tak se o mně vůbec nebavte, rozumíme si?!” řekl a už chytal za kliku, ale co bych z toho měla já?! „Co za to?!” zeptala jsem se a založila si ruce na prsou. On se otočil a evidentně ho moje otázka zaskočila. „J-jak jako co za to?! Poprosil jsem tě jen i takovou kravinu a ty za to něco chceš?!” vyjekl, pak se podíval dveřím a znovu na mě, začal šeptat. „To jako vážně?!” zašeptal a rozhodil rukama. „Zadarmo ani kuře nehrabe a obzvlášť pro někoho, kdo ojede každou holku, která o něj jen zavadí pohledem.” zašeptala jsem a pohrdavě sem se na něj podívala. „Co ti je vůbec do toho, co já dělám?!” vyjekl polo šeptem. „Fajn, udělám to, ale ty mi každý den do školy přineseš Starbucks a něco k snídani.” řekla jsem a obešla ho. „Ale-...fajn!” řekla a oba jsme vyšli ze dveří. Zamířili jsme si to do tělocvičny. „Co jste dělali?” zeptala se Joanne, když nás spatřila. Upřímně. Ani jeden z nás dvou nebyl schopný odpověď. Něco jsme tam jen tak blekotali a přestali jsme až nás Joanne přerušila mávnutím ruky. „Je to vaše věc.” řekla a usmála se. Upřímně jsem byla vděčná, že se to z nás nesnaží dostat, ale na druhou stranu jsem nevěděla, co si o nás myslí. „No, já půjdu domů...takže jestli tu chcete ještě být klidně můžete.” řekla a odešla. „Tak se předveď! Jsem zvědavá, co umíš.” řekla jsem provokativně a Payton se uchechtl. Rozeběhl se, udělal hvězdu a pak se ještě odrazil a udělal backflip. „To nebylo špatný.” řekla jsem a ušklíbla jsem se na něj. „Tak ukaž, co umíš ty?” řekl a založil si ruce na prsou. Udělala jsem přemet dozadu a pak jsem udělala salto bokem (snad víte, co tím myslím, nevím jak se to jmenuje). Když jsem, ale dopadla na nohy, podlomily se mi a já spadla na zem. Chytla jsem se za svou bolavou nohu a pohladila jsem jí. „Jsi v pohodě?” zeptal se Payton, který stál nademnou. Obrátila jsem oči v sloup. „Jo, jsem!” řekla jsem ironicky. „Ukaž, pomůžu ti!” řekl. „Ne, to nem-..” než jsem to, ale stihla do říct drapl mě za ruku a vytáhla do stoje, jelikož, jsem to, ale nečekala, přepadla jsem dopředu a spadal na Paytona. Dívali jsme si do oči.
Payton pov:
Neudržela rovnováhu a spadla na mě. Koukali jsme si navzájem do očí. Čas od času jsem pohlédl na její plné rty. Tohle zírání trvalo snad věcnost....dokud ho něco nepřerušilo. Bylo to otevření dveří, oba jsem se na ně rychlostí blesku podívali. Byla to moje máma. „Jejda, nechtěla jsem vás rušit,” řekla nevinně a trochu se uculila, „zapomněla jsem si tu telefon.” došla k lavičce a vzala si mobil. Brooklyn ze mě rychle slezla a upravila si vlasy. „Už bych měla jít!” vyhrkla, a rychle vyběhla z tělocvičny. Furt sem ležel na zemi a rukama jsem si přikryl obličej. „Tak promiň, že jsem vás vyrušila.” řekla mamka a sedla si ke mně. „Mami, to nic nebylo jen na mě spadla. Nedělej z toho vědu, prosím!” řekl jsem. „Vím, že se ti líbí.” řekla najednou. Dal jsme si ruce pryč z obličeje. „Cože?!” vyhrkl jsem. „Poznám to na tobě, pořád po ní tak pokukuješ a ty víš a navíc, je to moc milá dívka. Chytrá, talentovaná, slušně vychovaná a je to i tvůj typ pokud se nemýlím.” do řekla svůj proslov ohledně Brooklyn a já obrátil oči v sloup. „To se teda mýlíš. Nemám jí rád! A navíc mám Cierru.” řekl jsem a stoupl jsme si. „Ach Cierra, ta holka se mi nikdy nějak nezamlouvala.” řekla a taky se postavila. „Tak pojď, pojedeme domů.” řekla a vyšli jsme z tělocvičny.
Konec Payton pov
