druhá šance

10

Druhý den ráno jsem se probudil a kupodivu mi nic nebylo. Cítil jsem se skvěle, když jsem ale zahlédl kluky jak ležím a sténají s tím že už nikdy nebudou pít tak jsem se musel zasmát.

Kluci mě pražily pohledy. Ale naštvané pohledy přešli v údiv nedokázali pochopit že mi nic není.

Jako obvykle jsem zašel do stájí, staral se o to aby byli čisté stáje a o to aby koně měli dost vody a jídla.

Starám se o koně a po chvíli přijde Kim že mám jít s ním.

Když jdu s ním tak zjistím že jeden šlechtic jde na lov zvěře. A náš si bere abychom nosili úlovky.

Jdeme lesem a lord Luka a jeho přátelé jedou na koních. Já Ivan a Kim jdeme po svých.

Většinou jsme narazili na králíka nebo na bažanta, ale asi po půl hodině jsme narazili na jelena.

Lord Luka ho trefil šípem ale jelen začal utíkat lesem. Luka nám řekl že daleko neuteče tak ať běžíme za ním. Z klukama protoćíme očima a virazime tam kudy běžel ten jelen.

Najednou usliším zplašené koně a když se koukám kolem tak vidím královský kočár.

Problém byl v tom že stejním směrem běžel ten jelen. Narazil do kočáru a kočí zpadl na zem a konečně se zplašili.

Zvedl jsem se ale jelen už měl dost a zůstal ležet na zemi. Rozeběhl jsem se a běžel za kočárem. A kousek za kočárem jela královská stráž.

Pohled princezny

Jela jsem na vyjížďku kočárem za doprovodu stráže.  Když jsme projížděli kolem lesa, ozvala se hlasitá rána moje služebná se koukla okénkem co se děje a řekla že Kočí někam zmizel a koně se zplašili.

Začněme křičet o pomoc. Královská stráž se snaží dohnat. Všimnu si že se v lese něco hýbe běželo to ohromnou rychlostí a skočilo to na kočár.

Když se usadil na místo kočího všimla jsem si že je to mladý muž.
Byl my povědomí, nedokázala jsem si vzpomenout kde jsem ho viděla.
Zastavil koně a stejně tak jako se oběvil tak zmizel v lese.

Tak je tu další kapitola omlouvám se že dlouhé čekání
ale když chybí inspirace tak to prostě nejde.