Probudil jsem se, rozhlédl se okolo sebe. Byl jsem v té místnosti do které mě Milen odvedla. Došel jsem do kuchyně a rozhližel se okolo sebe.
Když v tom my jedna z kuchařek zaklepala na rameno. "Chlapče pomohl by si mi odnést ten pitel brambor na mě je moc těžký„ požádala mě s milým usměvem. Přikývl jsem a pitel si hodil na rameno.
" Potřebujete ještě s něčím pomoci„ zeptal jsem se.
"Ne děkuji ti chlapče„ odpověděla mi.
Vyšel jsem ven z budovy a přemýšlet co budu dělat.
" Adriane „ zavolal na mě Ivan.
"Ahoj Ivane co potřebuješ„ zajímal jsem se.
Ivan mi dal do ruky meč se kterým jsem sem včera přišel. " André mě požadal abych ti ho dal až se vzbudiš„ oznámil mi. "Děkuju Ivane„ poděkoval jsem a meč jsem si od něj převzal.
Toulal jsem se a nakonec jsem došel do krasných zahrad. Kochal jsem se všim co tu bylo. A začal jsem přemíšlet o tom co je tohle za misto. Došel jsem k zavěru že jsem asi v jině realitě.
Budu se muset k lidem které znám ze své reality chovat jako bych je neznal. Ležel jsem v trávě a pozoroval oblohu zatím co plagg jedl sýr který jsem vzal v kuchyni.
Z mého přemišlení mě vytrhl smích. Podíval jsem se tím směrem a spatřil jsem Marinett v krasních šatech.
Doufám že jsem vám tato kapitola libí budu rád za komentáře.
ČTEŠ
druhá šance
FanfictionJmenují se Adrien Agrest tento rok mi bylo 19 let. Už 3 roky jsem známý jako černý kocour hrdina Paříže. Můj otec po tom co se ukázalo že je lišaj skončil ve vězení. Při jeho poražený jsem přišel o mou berušku.
