Pohled Marinett
Sedím v komnatě a vyprávím Alye co všechno se stalo. „Už jsem toho chlapce potkala Alyo. Bylo to v zámeckých zahradách, jmenuje se Adrian" . Alya se usmála „Princezno vy se červenáte neříkejte mi že se vám líbí" dala si Alya ruku na ústa.
Polkla jsem knedlík v krku a lehce přikývla. Alya vypískla nadšením, radosti mě objala tak jsem ji objala také. Když Alya odešla tak jsem vyšla na balkon a koukala se na město. Opřela jsem se o zábradlí na balkoně, z mého balkonu mám krásný výhled na zámeckou zahradu.
„Máme to krásný večer že" řekl mužský hlas za mnou. Otočila jsem se na danou osobu. Na zábradlí seděl usměvaví zlatovlasý mladík.
„Jak si se sem dostal" pozvedla jsem nechápavě obočí. „Vyšplhal jsem vaše výsosti" podívám se z balkonu dolů a zase se kouknu na blonďatého vetřelce. „To mi chceš říct že si vyšplhal patnáct metrů až sem na balkon" koukám udiveně.
Došel až ke mně a koukal se mi do očí. „Ano princezno“ usmál se a já cítila že se mi polamují kolena. Chytla jsem se ho za košili abych neupadla, také jsem se mu zadívala do očí. Byli zalené jako smaragdy ve kterých se odrážel svyt měsíce.
Byl to nádherný okamžik, posadil se na lavičku a mě držel v náručí.
Opřela jsem si hlavu o jeho rameno, po nějaké chvíli jsem začala upadat do říše snů v náručí mého krásného ochránce.
Tak další kapitola je na světě
Doufám že se vám bude líbit.
U další kapitoly naschle.
ČTEŠ
druhá šance
Fiksi PenggemarJmenují se Adrien Agrest tento rok mi bylo 19 let. Už 3 roky jsem známý jako černý kocour hrdina Paříže. Můj otec po tom co se ukázalo že je lišaj skončil ve vězení. Při jeho poražený jsem přišel o mou berušku.
