druhá šance

přepadení

Po našem setkání jsem s plaggem v kapse vyrazil hledat nějakou cestu. Jak jsem tak šel tak jsem přemýšlel, kde to vlastně jsem?

Asi po půl hodině jsem konečně narazil na cestu. Vydal jsem se po ní a doufal v to že dojdu do města. V dálce jsem viděl skupinu lidí, rozeběhl jsem se k nim.

Když jsem se ale přibližil všiml jsem si že jsou ozbrojení. Stali u povozů a před nimi se krčil nějaký pan.
Došlo mi že to bude přepadení. A rozhodl jsem se do toho zasahnout.

Vzal jsem větev která ležela u cesty a jednoho z té skupiny udeřil. Sesunul se k zemi a sebral meč který upustil. Všichni se na mě otočili "seber se a vypadni nebo se ti něco stane kluku„ promluvit jeden z nich. " Nepůjdu nikam„ pevně jsem stiskl rukojeť meče a postavil jsem se do bojového postoje. "To si snad dělaš prdel„ vykročil  ke mě a machl po mě mečem.

Jeho úder jsem vykryl a při otočce jsem do sekl do nohy.
Dalšímu jsem dal kolenem do břicha. Nakonec všichni leželi na zemi, pomohl jsem tomu muži vztát na nohy. " Děkuju ti mnohokrát chlapče„ děkoval mi ale po chvíli se zarazil. A já zjistit proč, na levém boku jsem měl tržnou ránu.

"Pojď odvezu tě a ošetříme to„ pomohl mi nasednout na povoz. Meč jsem si vzal sebou  když jsem se rozjeli tak jsem si sundal mikinu a odvázal jsem si zranění.

Dojeli jsem k městu a pokračovali jsme k hradu.
" Vy žijete na zámku„ zeptal jsem se opatrně. "Dá se to tak říci pomáhám v královské kuchyni a dovážím jim suroviny„ zasmál se. " Mimochodem jmenuju se André„ podal mi ruku na pozdrav. "Těší mě já jsem Adrian„ ruku jsem přijal s usměvem.

Když jsme zastavili přišli k nám dva kluci asi ve stejném věku jako já. " André rádi vás zase vidime„ přivitali se. Když si mě všimli podívali se na Andrého "kdo to je André „zeptal se ten hromotluk.
"Ivane to  je Adrian zachránil mě před zbojníky nebít něj tak nevím co bych dělal„  usmál se. Ivan i s tím druhým klukem který se jmenoval Kim vykládali zásoby u vozu. A mě zatím André odvedl do kuchyně kde se mě ujala malá holka a ošetřila mě. Odvedla mě do jedné místnosti a řekla ať se prospim. " Děkuju za pomoc„ poděkoval jsem ji ale nevěděl jsem jak se jmenuje. "Jsem Milen a teď si odpočiň ty hrdino„ řekla a odešla.

Další kapitola je na světě.
Budu rád za názory.