Když mi ten voják držel meč u krku bál jsem se jenom pohnout. „Princezno jste v pořádku" promluvil ten voják na Marinett.
Vykulil jsem oči a snažil se vymyslet co mám udělat. Nakonec jsem udělal to jediné co mě napadlo. Uklonil jsem se až k zemi „odpusťte ní výsosti pouze jsem se chtěl podívat na krasnou zámeckou zahradou" znovu jsem se hluboce uklonil. Marinett se zachychotala „jak se jmenujete mladíku" zeptala se medovím hlasem.
„Jmenuji se Adrian vaše vísosti” stále jsem se ukláněl.„Postavte se Adriane" řekla a pokynula mi rukou.
Zvedl jsem se s podíval jsem se jí do očí srdce se mi rozbušilo . Meč toho vojáka mi stále směřoval na krk, ustoupil jsem o pár kroků a rozeběhl se pryč. Ten voják vyběhl za mnou doběhl jsem k vysoké zdi, ta zeď mohla mít takové tři metry možná tři a půl. U zdi jsem se zastavil nevěděl jsem kudy kam.
Potom mě něco napadlo, zavřel jsem oči a soustředil jsem se. Když jsem je otevřel měl jsem na rukou drápy. Voják už se blížil tak jsem rychle vyskočil na zeď. Skočil jsem tak silně že jsem tu zeď přeskočil a běžel jsem pryč.
Po delší době je tu kratší kapitola
Doufám že se vám líbí
ČTEŠ
druhá šance
Hayran KurguJmenují se Adrien Agrest tento rok mi bylo 19 let. Už 3 roky jsem známý jako černý kocour hrdina Paříže. Můj otec po tom co se ukázalo že je lišaj skončil ve vězení. Při jeho poražený jsem přišel o mou berušku.
