druhá šance

6

Potom co mi plagg vše řekl, jsem začal panikařit. Já jsem zabil tolik lidí, měl jsem v hlavě zmatek nevěděl jsem co dělat.

Odpoledne když plagg odpočíval jsem se vytratil do města procházel jsem ulicemi a došel jsem k té ulici kde se to stalo tam kde jsem je zabil .

Na zemi a stěnách byla ještě krev ale těla už ne. Šel jsem dal když jsem do někoho narazil. Osoba upadla na zem. Natáhl jsem ruku abych dotyčnému pomohl vztát ale zjistil jsem že pod kápí je děvče s  krásně modrýma očima.

Stoupla si a nervózně se rozhlížela, „omlouvam se ale pospicham” řekla mi. Kdyby to dořekla tak ztuhla a koukala se za mě.

Otočil jsem se tím směrem a spatřil skupinu mužů. „tady seš ty malá zmije” prskl jeden z nich.„Teď půjdeš s námi”zasmal se dalši.

To děvče se za mě schovalo jedno jsem poznal, bála se a to hodně.
„Nechte ji napokoji” řekl jsem klidně. Jen co jsem to dořekl jde z nich mu dal pěstí, upadl jsem na zem. Chtěl jsem se zvednout ale kopl mě do břicha.

Další dva chytli tu dívku a táhli ji pryč. Nechtěl jsem to tak nechat, zvedl jsem se a dál jednomu pěstí a druhého kopl do hrudi. Dostal jsem tyčí po zadech ale ta se o mě přelomila.

Chytil jsem toho může pod krkem a hodil s ním o zeď.

Pohled dívky

Koukala jsem na toho blonďatého chlapec. Jak se pere. Když boj ustal ta ty muži utekli došla jsem k němu, když se má mě otočil. A já spatřila jeho oči tak jsem se lekla.

Jeho oči byli jako oči nějaké kočky a měli jedovatě zalenou barvu. To co mě ale vyděsilo bylo že měl v ústech tesáky a na rukou drápy.

Než jsem stihla něco říct tak se po zdi vyškrábal na střechu a byl pryč.

Pohled Adriena

Běžel jsem pryč skákal ze střechy na střechu. V žilách mi proudil adrenalin jako ještě nikdy. Zastavil jsem se a seskočil ze střechy. Koukal jsem na svoje ruce a na ty drápy které jsem měl místo nehtů.

Zhluboka jsem dýchal a můj srdeční tep se zpomalil a drapy zmizeli. Potom jsem šel domů.