Ochránce

16. kapitola

*Tak pokračuji v příběhu. Jen doufám, že se vám bude líbit. Krásné počteníčko, sluníčka.✨* 

O tři roky později

Čas strašně rychle utíkal.
Už tři roky bydlíme jako velká, spokojená rodinka, stále v krásné vilce, do které jsem se před šesti lety zamilovala a stále v plném počtu.

Já a Tetsuro se stále milujeme jako na začátku a plodem naší lásky je naše už tři a půl letá dcerka Sayuri, kterou Iwi nespustí z dohledu, pokud se nejde koupat. 

Keiji a Koutarou se taky stále milují a Sayuri si je zamilovala, hlavně Bokuta. Říká mu Boku.
Je úžasná a celá po tatínkovi.

Jednou večer naší malou Sayu Tetsuro koupal, já se mezitím rozhodla vyžehlit a poskládat prádlo. Iwi ležela kousek ode mě a čekala až se objeví Sayuri.

Keiji mi přinesl ještě prádlo na žehlení do obývacího pokoje. "Stejně nechápu proč to nešoupneš do sušicky." Pronesl a pomohl mi skládat prádlo, které se nežehlí. "Přivoň si k tomu prádlu a uvidíš sám." Poradila jsem mu s úsměvem. Učinil tak a koukl na mě. "A teď si přivoň k tomuhle tričku, které se sušilo v sušičce." Řekla jsem, on tak udělal a usmál se. "Už chápeš?" Zeptala se ho a začala žehlit další kousek oblečení. "Ano a už se ti ani nedivím, proč to sušíš venku." Odpověděl a skládal dál.

Za chvíli se objevila v obýváku i Sayu s tatínkem. "Mámi, táta neče." Oznámila mi Sayu. Já se podívala na Tetsura a musela jsem se smát. Byl celý mokrý. "Hey Kuroo, když se jdeš koupat máš si nejdřív sundat oblečení." Rypl si se smíchem Koutarou, který stál za ním a prošel kolem něj. Sedl si pohovku a Sayuri se mu usadila do klína. "Haha ty jsi zase vtipnej." Ohradil se Tetsu ale usmíval se taky. "Pokud vím tak si měl vykoupat Sayu a ne sebe, vodníku." Přidal se Keiji. "Ještě ty se přidej." Dodal Tetsu a přistoupil ke mě.

Já zrovna držela ručník v ruce, sledovala jsem ho s úsměvem a jakmile mě objal, tak jsem přes něj přehodila ručník s otázkou: "Co jste v té koupelně vyváděli?" A políbila ho. "Ani se neptej." Odpověděl mi po polibku.

"Sayu, půjdeme si malovat?" Zeptal se Koutarou dcerky, která na to nadšeně kývla a seskočila z klína. Vzala Koutara za ruku, vedla ho do svého pokojíčku a Iwi šla za nimi.

"Zlato, tady máš věci a běž se převléknout. Ano?" Řekla jsem a podala mu věci na převlečení. 
Převzal si oblečení, věnoval mi ještě polibek a odešel se převléknout.

Mezitím co se Tetsu převlékal, tak jsme s Keijim doskládali a dožehlila prádlo.

"Mamii, stlejda usnul." Zavolala Sayu, když doběhla ke mě. "Tak pojď vzbudíme ho ať se přesune, jo." Nabídl se s úsměvem Keiji a odešli spolu do pokojíčku.
Já se spokojeně usmála. Byla jsem za svou harmonickou rodinu šťastná.

Vzala jsem mé a Tetsurové věci a kráčela do naší ložnice abych je schovala do skříně.

V ložnici u okna stál Tetsu s telefonem u ucha. Byl otočený ke mě zády.
"Dobře, rozumím." Řekl Tetsu do telefonu a ukončil tím hovor. Mobil si dal do kapsy.
Zatáhl žaluzie a otočil se do místnosti. Až teď si mě všiml, podle toho překvapeného výrazu v očích, ve kterých jsem zpatřila i něco víc. "Co se děje?" Zeptala jsem se vystrašeným hlasem. Na sucho polkl a přistoupil ke mě, vzal ode mě hromádku věcí a položil ji na komodu. "Tetsuro, co se stalo?" Zeptala jsem se znova. Své dlaně mi položí na mé paže a jemně po nich přejíždí.
Někdo zaklepal na dveře a nakoukl dovnitř. Byl to Keiji. "Sayu spí a já si jdu už taky lehnout za Bokutem." Oznámil a spatřil mou tvář. "Stalo se něco?" Zeptal se nechápavě. "Ano stalo. Běž prosím vzbudit Bokuta a počkejte na mě v obýváku." Řekl Tetsu a zněl smutně. Keiji na nic nečekal, kývl na souhlas a zmizel. Tetsu stočil pohled na mě. "Miki, volal mi tvůj otec a dal mi příkaz sbalit vás a odvést pryč z města." Oznámil mi vážným tónem a přitáhne si mě do náruče. "Řekl ti proč?" Zeptala jsem se a zvedla pohled na něj. Políbil mě na čelo a pohladil po vlasech. "Všechno se dozvíš. Pojď." Řekl šeptem a vzal mě za ruku a vyšli jsme z ložnice.

"Pravděpodobně máš k tomu hodně velký důvod, když se…ou." Začal Koutarou ale když viděl Tetsurův pohled.
Tetsu se usadil na pohovku a já vedle něho. Podíval se na Keijiho a Koutara. "To asi nebude nic pěkného." Poznamenal Keiji. "Ne to nebude. Dům, ve kterém žije pan Tamakazu byl napaden. Nevím jak je na tom on a tak potřebuji jednoho z vás aby tam někdo se mnou zajel a jednoho aby tu ohlídal holky." Řekl a já cítila jak mi po tváři tečou slzy. "Dej mi pět minut. Keiji, ty dohlídni na holky a prosím tě nachystej mi silnou kávu." Ozval se Koutarou a políbil Keijiho. Na nic nečekal a šel se nachystat. Keiji mu šel nachystat silnou kávu. Zakryla jsem si tvář. "Zlato," oslovil Tetsu a objal mě kolem ramen. Rychle jsem sundala dlaně z tváře a podívala se na něj. "Ty mezitím zbal věci. Bude to dobrý. Ano?" Utěšoval mě. Se slzanými v očích jsem to odkývala. "Nedovolím aby se vám něco stalo." Dodal a pohladil mě po tváři. "Já vím. Miluji tě, Tetsu." Zašeptala jsem a políbila ho.
"Taky tě miluji." Řekl, palcem mi přejel po tváři a vstal z pohovky. Odešel se nachystat.

Zakryla jsem si tvář a opřela se o opěrku pohovky. Tohle je snad zlý sen. Jak se mohli dostat přes otcovi bodygárdy do vily a ohrožovat mého otce? A co když se těm dvěma něco stane?

Někdo si ke mě přisedl a vzal mě kolem ramen. "Miki, neboj se. Oni to zvládnou." Slyším Keijiho ale v jeho hlase slyším taky obavu. Aby ne. Taky má strach o ty dva. Obejmu ho kolem ramen.

Pak jsem ucítila ještě další pár ruku, které nás objímají. Já a Keiji jsme zvedli hlavu. "No co. Já taky potřebuji objetí." Poznamená Koutarou.

Kvůli tomuhle ho Keiji miluje. I v těch nejtěžších chvílích nestrácí svůj smysl pro humor a i já ho mám za to ráda.

Oba jsme se postavili a obešli pohovku a první kdo Koutarovi skočil do naruče byl Keiji. Pozorovala jsem je v povzdáli. 

Do obýváku došel Tetsuro a já k němu došla. "Slib mi, prosím, že dáš na sebe pozor." Řekla jsem a vzala jeho tvář do svých dlaní. "Slibuji." Odvětil mi a políbil mě. Stáhl si mě do objetí a já se nechala.

*Zase až budu mít čas, tak vám napíšu další, sluníčka.*