Ochránce

10. kapitola

Po večeři jsem je poslala do vany a já mezitím umyla nádobí.
Nachystala si pohovku na spaní. A šla se podívat do ložnice. Vytáhla jsem ještě jednu peřinu pro jednoho z mých zachránců.

"Miki." Volal mě Bokuto. "Tady v ložnici." Zavolala jsem. Oba za mnou přišli do pokoje.
"Co to děláš?" Zeptal se Akaashi.
"Vy budete spát tady." Oznámila jsem.
"To ani náhodou. Ložnice je tvoje. My si lehneme na tu pohovku." Protestoval Bokuto.
"Děkujeme ale vážně nám stačí ta pohovka." Přidal se k němu Akaashi.
"Pánové, já se vás neptám. Já jsem tak rozhodla a tečka." Řekla jsem rázně.
Přistoupila jsem k nim a vzala jsem je kolem ramen.
"Přece bych své zachránce nemohla nechat spát na pohovce." Pronesla jsem mile. "Víš co, Miki, ty se ke Kuroovi hodíš." Pronesl Akaashi.
"Jo, má pravdu. Lepší děvče si nemohl vybrat." Přitákal Bokuto. "Nechte toho. Hele chcete jít už spát nebo ještě posedíme a pokecáme." Zeptala jsem se jich. "Klidně, ale ne, že z nás budeš tahat perličky o Kuroovi a že jich máme mnoho." Navnadil mě Bokuto.
"Bokuto." Napomenul ho Akaashi.

Přesunuli jsme se do obýváku a já vytáhla láhev whisky.
"A jsme v háji." Pronesl Bokuto když viděl láhev. Já se začala smát.
"Mám radši vytáhnout něco jiného?" Zeptala se, když jsem zpatřila jeho výraz. "To se opovaž." Pronesl vyhrůžně Bokuto. Spokojeně jsem vytáhla sklenice a vrátila se ke stolku.

Nalila jsem a pozvedla sklenice ale pak ji stáhla zpátky. "Na co si připijeme?" Zeptala se. "Třeba na nás. Na tu naší čtyřku." Pronesl Akaashi. "Dobrý nápad." Přidal se k němu Bokuto. Já se tvářila smutně. "Copak je?" Zeptal se Bokuto. "Neboj, za pár dní ho pustí a už budete spolu." Utěšoval mě Akaashi. Zadívala jsem se na tekutinu.
"Víte, než jsem poznala Tetsura, tak jsem nevěřila lidem a stranila se jim. Před Tetsurem jsem se dokonce zavírala do koupelny. A teď? Miluji ho, sedím tady s vámi a vy mě už teď berete mezi sebe." Prozradila jsem a pozvedla sklenici. "Takže na nás." Pronesl Bokuto a všichni tři jsme si ťukli a napili se.
"Kluci, jak se jmenujete křesnými?" Zeptala se. "Já jsem Keiji a Bokuto se jmenuje Koutarou." Představil Akaashi. "Těší mě." Řekla a napila se.
"Miki, vím, že je to ode mě troufalé ale jsem zvědavý." Začal Koutarou.
"Ptej se?" Vyzvala jsem ho. Keiji už měl hrůzu v očích. "Jestli nebudeš chtít odpovídat, nebudu tě nutit. Chci se zeptat, jaký strašný zážitek v tobě vyvolal ten strach vůči cizím lidem." Dopověděl Koutarou. Keiji se plácl přes čelo. "Čekala jsem tuhle otázku. Řeknu vám vše.
Když jsem byla malá, tak mi před očima zabili matku. A na univerzitě jsem byla znásilněná klukem mé kamarádky. A nejhorší bylo to, že kamarádka se na to dívala a ohromně se u toho bavila." Vyprávěla jsem jim můj život v kostce.
"Stále je těžké o tom všem mluvit." Dodala jsem scoro neslyšně.
Ti dva se postavili, sedli si ke mě s obou stran. Objali mě oba najednou.
"Miki, teď už ti nikdo neublíží." Pronesl utěšující slova Koutarou a stále mě držel v náručí. "Ano já, Koutarou a Tetsuro tě ochráníme." Přitakal Keiji a nepouštěl mě z náruče. "Děkuji." Poděkovala jsem dojatě a přitáhla si je do objetí více.

Chvíli jsme zůstali v objetí a pak jsme se ještě bavili. Vypili jsme skoro celou láhev, když se snažil Koutarou prozradit nějakou perličku o Tetsurovi ale Keiji mu to nedovolil a já poznamenala, že není hezké mluvit o kamarádovi v jeho nepřítomnosti.

Potom už se nám chtělo spát. Není divu. Vypili jsme celou láhev whisky. To bude ráno pěkná kocovinka.
Keiji a Koutarou se odebrali do ložnice a já si lehla na pohovku.
V momentě jsem usnula.

Ráno jsem se vzbudila se strašnou kocovinou. Všude bylo ticho, takže jsem měla za to, že ti dva ještě spí. Hned jsem sáhla po šumivých tabletách zvaných vyprošťovák a přidržela si na čele studený obklad.
Udělala si silnou kávu. Po kávě jsem se osprchovala a schovala po sobě nocleh.

"Dobré ráno." Podzravil mě Keiji a protáhl se. "Dobré ráno." Opětovala jsem mu pozdrav. "Chceš kávu?" Zeptala se, když jsem dokončila úpravu pohovky. "Díky." Poděkoval s vděčným úsměvem.
Přešla jsem do kuchyně a nachystala kávu Keijimu. "Jsi poklad." Pochválil mě, když jsem mu podávala hrnek s tekutinou.

"Lidi, mě je špatně." S těmi slovy vstoupil do místnosti Koutarou. Hned jsem mu nachystala šumivou tabletu.
"Na. To ti pomůže." Postavila jsem před něj sklenici s tabletou, která se rozpouštěla ve vodě. "Díky." Pronesl a vypil celý obsah sklenice. Mezitím jsem mu udělala kávu a sobě čaj.

"Jakto, že vypadáš tak skvěle?" Zeptal se Koutarou a zkoumal mě pohledem.
Usmála se. "Ujišťuji tě, že jsem ráno na tom byla podobně." Napila se čaje.
"Vypijte kávu a běžte pod sprchu. Já jedu za otcem." Oznámila jsem.
"Sama nikam nepojedeš. My se dáme do pořádku a pojedeme s tebou." Protestoval Keiji. "Ještě by nás Kuroo zabil." Poznamenal Koutarou.
"Nezabil ale dobrá." Souhlasila jsem s úsměvem.

Dopili kávu a já čaj. Koutarou šel do sprchy a Keiji čekal až vyjde. Pomohla jsem mu ustlat v ložnici a pak se šel vysprchovat. Já si mezitím nachystala věci na převlečení. Vybrala jsem si kalhotový kostýmek ve smetanové barvě ale váhala jsem.

"Ten ti bude slušet. Nechám tě převléknout." Pronesl Koutarou a odešel z ložnice.
Já se teda převlékla do kostýmu a pak se prohlížela v zrcadle. Opravdu mi slušel. Byl bez rukávu a uprostřed měl výstřih do tvaru slzy. Nohavice byly mírně volné. Přes holé ruce jsem přehodila svetýrek v krémové barvě.
Vlasy jsem si po stranách sepla sponkami a vyšla z ložnice.

Vešla jsem do obýváku a oba se na mě obdivně dívali. Koutarou měl u ucha mobil. "Počkej, zrovna přišla." Řekl do sluchátka a předal mi mobil.

Me: "Ahoj, Tetsu."

Tetsuro: "Ahoj Miki, nezlobí tě ti dva?"

Me: "Ne a oni to umí?"

Slyšela jsem jak se Tetsuro zasmál.

Tetsuro: "Věř mi, že to umí. Hlavně Bokuto. Už se těším, až přijdeš."

Me: "Já taky, zlato."

Tetsuro: "Dneska mě převezli na normální pokoj. Hledej číslo 23 a ptal jsem se doktora kdy mě pustí. Ještě dva dny si tady poležím a pustí mě."

Me: "To jsou skvělé zprávy. Už se nemůžu dočkat. Já teď jdu za otcem."

Tetsuro: "Dobře. Tak zatím, poklade."

Me: "Už se těším. Papa a posílám ti pusu."

A předala mobil. Koutarou zavěsil a vyrazili jsme na cestu.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*