Ochránce

6. kapitola

Kuroo se posadil naproti mě a vzal mě kolem ramen. Nemusel mě pobízet dlouho a objala jsem ho. Hlavu jsem položila na rameno a plakala dál. Přitáhl si mě víc do náruče a rukou mi přejížděl po zádech.

Podařilo se mu to co dlouho před ním nikomu a to získat si mou důvěru. Věřila jsem, že s ním budu v bezpečí. Jen on mě dokáže ochránit. Jen jemu můžu říct všechno aniž bych cítila stud nebo strach.

Přestala vzlykat, zvedla jsem pohled na něj. "Už je to dobrý?" Zeptal se a upravoval mé vlasy. Kývla jsem na souhlas. "Už ti nikdo neublíží, to ti slibuji." Pronesl a hladil mě přitom po vlasech. Já se po těch slovech schovala opět v jeho náručí. Pevně mě objal.

Jak tohle všechno dopadne, to vážně netuším. Ale teď jsem byla ráda, za to, že je tady se mnou on a ne někdo jiný.
Vždy jsem si myslela, že chlapy jako je on musí být nekompromisní a nebojácní. Ale on takový není. Ano dokáže mě ochránit před vším špatným, o tom není pochyb. Ale je taky citlivý a chápavý.

"Omlouvám se." Pronesla jsem v objetí tichou omluvu. Odtáhl se aby mi pohlédl do tváře. Měl nechápavý výraz. "Za co se omlouváš?" Zeptal se.
"Brečím ti tady v naručí jako malá holka." Vysvětlila jsem. On se usmál.
"Miki, za to se mi nemusíš omlouvat." Řekl a přitáhl mě zase do náruče. 

Najednou mě vyzvedl do náruče.
"Co to děláš?" Zeptala jsem se polekaně. "Neboj se. Třeseš se. Tak tě chci dát do postele." Oznámil mi a položil mě do postele. Přikryl mě peřinou.

Opravdu jsem se třásla ale nebylo to zimou. Mohl za to ten smutek, který jsem cítila. Celou dobu jsem to držela pod pokličkou a on nadzvedl tu pokličku. Všechen ten smutek šel ven. Všechny ty emoce co se sbíraly roky jdou právě teď ven. Proč? Proč až teď? A proč právě v jeho přítomnosti.

Zavřel ventilačku a sedl si přede mě na zem. To gesto jsem znala. Zhnusila jsem se mu. Kdo by taky chtěl znásilněnou holku. Schovala jsem se pod peřinu. "Proč se schováváš?" Zeptal se. "Zhnusila jsem se ti ani se ti nedivím. Hnusím se sama sobě." Řekla jsem smutně a cítila jsem další slzy v očích. "Miki, tak to není." Řekl a sedl si na postel. Odkryl peřinu.
"Nehnusíš se mi. Jen po tom všem co jsi mi prozradila o sobě, mám strach se tě dotknout abych ti neublížil. Vapadáš jako silná osoba ale přitom jsi tak křehká. A to mě děsí." Vysvětlil a v očích měl smutek a vztek. Posadila jsem se na postel a dívala se na něj.
"To co jsi všechno prožila a co jsi musela vytrpět. To je na jednu osobu až moc." Pronesl smutně. Položila jsem svou dlaň na jeho tvář.
"Tetsuro, ty mi neublížíš. Tys mi totiž dodal odvahu ti všechno říct. Dodáváš mi odvahu neutíkat a neschovávat se před tebou." Vysvětlila jsem. Díval se na mě a mírně se usmál byl to vřelý úsměv. "Řekla jsem něco směšného?" Zeptala jsem se spustila jsem ruku dolů.
"Ne. Jen jsi poprvé použila mé křesné jméno." Odpověděl mi a usmíval se.
Jak to vyslovil, tak jsem se začala taky usmívat. "Tak vidíš čeho jsi schopný." Poznamenala jsem a nevědomky jsme spojili ruce.

Podívali jsme se na spojené ruce. Naše prsty si začaly pohrávat až se propletli. Zvedli jsme pohledy a dívali se jeden druhému do očí.

Naše rty se začali přibližovat až se spojili. Chvíli jsme se líbali váhavě. Položila jsem mu volnou ruku na tvář a pomalu putovala dozadu na jeho zatýlek. Prohloubili jsme polibek. Vzájemně jsme se poznávali.
Odpojil se a ztěžka polkl.
"Miki. Jestli budeme pokračovat tak se už neudržím." Pronesl přiškrceně.
"Tak se nedrž." Řekla jsem šeptem. 
"Jseš si jistá, že tohle chceš. Já jen abys nelitovala." Pronesl a pohladil mě po vlasech. "Ano, jsem si jistá a ne nebudu litovat." Pronesla jsem.

Hned se zmocnil mých rtů. Líbali jsme se dravě a dýchtivě. Ruce mu putovaly po okraj mého trička. Hladil mě chvíli na holé kůži, než se vydal nahoru. Sundal mi tričko. Musel mít na sobě zrovna košili, zeptala jsem se sama sebe. Konečně jsem mu rozepla poslední knoflík a odhalila tak dokonale vypracovanou hruď. Prsty jsem mapovala každý kousek jeho odhalené hrudi. Sklonil se k mému krku a začal ho zasypávat polibky.
Políbila jsem ho na krku. Jeho kůže chutnala sladce. Mé rty doputovaly ke krční kosti. Jemně jsem do ní kousla.
"Miki, doháníš mě k šílenství." Zašeptal. Já se nad tím usmála. Rychle mě zbavil podprsenky a položil mě na postel. Zalehl mě svým tělem a spojil naše rty. Tentokrát ve vášnivém polibku. Jednou rukou mi putoval po mém těle dolů až k mým ryflím. Rozepl mi ryfle a následně je i s  kalhotkami sundal.
Ležela jsem pod nim tak jak mě stvořil bůh.

Rychle jsem ho zbavila i já zbytku oblečení. Sklonil se a začal pečovat jedno ňadro až jsem vydechla hlasitý steh. Pak přešel na druhé a prtem mi dráždil můj otvor až jsem se prohnula v zádech, doprovázen hlasitým zastenáním.
Na chvíli zvedl hlavu a podíval se na mě.

"A pak kdo tady koho dohání k  šílenství." Poznamenala jsem. Usmál se nad tím. Zmocnil se mých rtů.
Mezitím co mě líbal tak do mě vnikl. Vzdychla jsem do polibku.
Chvíli čekal a pak začal přirážet nejdříve pomalu a pak rychleji a rychleji. Prohla jsem se v zádech. Oba najednou jsme vyslovili jméno toho druhého a vyvrcholili jsme.
Znavení ale spokojení jsme se k sobě přitulili a v objetí usnuli.

*Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*