The Different One /L.S./

1.

,,Tak co, ty divnej?" prošel kolem zelenookého chlapce v lavici jeho spolužák a jeho parta se rozchechtala. Harry jim ani nevěnoval pohled a dál jedl svou mrkev. U toho žmoulal v ruce propisku a koukal z okna. 

Nevadilo mu, že neměl kamarády. On to i chápal. Kdo by se chtěl kamarádit s někým, jako byl on? S autistou, který sotva snesl oční kontakt, natož dotek. Jemu samota vyhovovala. 

Mnohem rád byl ve svém pokoji a koukal do svého hvězdářského dalekohledu, než se zdržoval někde s někým. Vesmír bylo něco, co on miloval. Když přišlo ve škole téma na vesmír, dokázal mluvit celou hodinu, aniž by si uvědomil, že na něj civí tolik lidí. 

Celkově byl Harry nadprůměrně inteligentní. Dá se říci, že jemu aspergerův syndrom, který měl, vyhovoval. Sice to neslo jistá omezení. Svou maminku třeba neobjal několik let. Ale on prostě nemohl, nesnášel doteky. Od nikoho. 

Spolužáci se mu smáli za to, že nechápe pravidla fotbalu, volejbalu a nebo jiných her, které hráli na tělocviku. Nechápal to, jelikož lidi s tímto syndromem většinou tato jednoduchá pravidla zkrátka nepobírali. Za to se ale všem zdál dobrý, když měli úkol z matematiky. 

,,Harry?" ozvalo se nad ním a kudrnatý otočil hlavu, ale stále uhýbal očnímu kontaktu. 

,,Víš.. nemáš domácí úkol?" usmál se na něj rozpačitě blonďatý chlapec, Niall. 

,,Jo, jasně." přikývl Harry a za stále žmoulání propisky si vytáhl sešit ze své úhledné hromádky pomůcek na matematiku. Kouknul se na něj a podal ho Niallovi. 

,,Díky moc. Do konce přestávky ho tu budeš mít." slíbil Niall a odešel k sobě do lavice.

Niall byl jediný, komu Harry dával opsat úkoly, jelikož on se mu snažil vždy trpělivě vysvětlit pravidla her. Někdy bez úspěchu, ale alespoň na něj nekřičel, jako ostatní spolužáci. Nevěděl, jestli to je jeho kamarád, ale Niall se k němu choval vždy mile.

Najednou zazvonilo a zelenoočko si překryl uši. Nesnášel tenhle zvuk. Nesnášel jakýkoliv hlasitý zvuk, třeba hluk, který tvořilo mnoho lidí, školní zvonky, budíky... přecitlivělost bylo něco, co asperger nesl s sebou. 

,,Tady máš ten sešit, Harry. Moc díky." poděkoval Niall, když dozvonilo a Harry si odkryl uši. Jen se koukl jeho směrem a s úsměvem přikývl. 

,,Dáš mi to opsat, blonďáku?" ozval se Daniel z druhého konce třídy, když si Harry přerovnával věci na lavici. 

,,Vyhul mi!" křikl Niall a společně se Zaynem a Liamem se rozchechtali.

Narozdíl od zbytku třídy, Harry seděl vzorně v lavici, mobil uklizený v batohu a čekal na vyučujícho. Nesnášel, když se něco nebo někdo zpozdil. 

Když už to bylo pět minut, Daniel se zvedl z lavice s tím, že se na to může vykašlat a jde pryč. 

,,Tak to Vás zklamu, Danieli, ale já už jsem zde. Tak na své místo a připravte si věci." překvapila ho ve dveřích učitelka. Celá třída se rozesmála a i Harry se mírně usmál. 

,,Omlouvám se za svůj pozdní příchod, třído, ale musela jsem něco vyřešit jednu záležitost ohledně nového spolužáka." omluvila svůj pozdní příchod. Harry se koukl ke dveřím, kde stál brunet modrooký chlapec. Jeho duhovky připomínali barvu, kterou měl Neptun, zamyslel se Harry.

,,Neboj se, pojď se nám představit." usmála se vlídně učitelka na nového žáka. Chlapec pokrčil rameny a přešel před třídu. 

,,Ehm.. takže.. jsem Louis. Louis Tomlinson a.. je mi sedmnáct let. Přistěhoval jsem se sem do Holmes Chapel z Doncasteru. Rád hraju.. fotbal a rád dělám různé sporty." pověděl něco o sobě Louis a Harry si byl jistý, že vnitřně trpí. Všichni nesnášeli tyhle představovací šaškárny. 

,,Tak to bys mohl nějaký ty pravidla vysvětlit tady autistovi!" ozval se Daniel a jeho parta se rozesmála. 

,,Zavři hubu!" ozval se Niall. Harry sklopil hlavu a zacpal si uši, jelikož třída se opět rozhučela a on tento zvuk nesnášel.

Louis zmateně koukal. Nechápal co se děje. 

,,Tak a dost! Danieli, ty máš poznámku a Nialle... dávej si pozor na slovník." bouchla učitelka do stolu. ,,Parádně jste se předvedli zde Lewisovi-" ,,Louis." skočil ji do řeči brunet. ,,Jako kolektiv. Opravdu chválím." seřvala je učitelka a Louiho opravu jména ignorovala. 

Harry si opatrně odkryl uši a vyděšeně koukal po třídě. Pohledem zabloudil k novému chlapci s očima barvy Neptunu, jak si ho pracovně označil v hlavě. Ten se na něj usmál a Harry rychle uhnul pohledem a opět začal v prstech otáčet propisku. 

Louiho chování toho kudrnatého chlapce zarazilo. Vypadalo to, jako kdyby měl nějakou poruchu.

,,Fajn.. ještě tě někam posadit, Lewisi.." ,,Louis." opravil ji podruhé Louis. ,,Jo jasně, promiň." odpověděla nepřítomně učitelka a dál přemýšlela, ke komu ho posadit. 

,,Harry?" oslovila kudrnatého chlapce, který se k ní podíval. ,,Myslíš, že můžu tady.. Louiho posadit vedle tebe?"

,,Pokud bude dodržovat svou půlku lavice, tak myslím, že bychom to mohli zkusit." odpověděl zelenooký. 

,,Pokud je problém, tak já si klidně sednu jinam." ozval se ihned brunet. 

,,Museli bychom přinést ještě lavici.. nikde jinde není volno." zamumlala si učitelka pro sebe. Harry jako jediný seděl v lavici sám.

,,Však už jsem říkal, že si zde může sednout." ozval se Harry.

,,Opravdu ti to nevadí, Harry?" ujišťovala se učitelka. 

Harry zavrtěl hlavou. I když vevnitř sváděl boj, jelikož tohle bude změna. Nikdy s nikým neseděl, ale s tím chlapcem by to rád zkusil. Jelikož vypadal mile a nemusel by se mu smát za jeho poruchu. Navíc, všude slýchal, že by měl zkoušet nové věci. 

Louis mezitím došel ke druhé lavici u okna a sedl si na volné místo do uličky. 

,,Díky, že jsem si sem mohl sednout." zašeptal Louis a koukl se Harrymu do očí. Ten ale pohledem ihned uhl a začal si vyťukávat do dlaně propiskou. 

,,Ne-nemáš za co." usmál se rozpačitě Harry a podrbal se ve vlasech.

,,Vážně jseš v pořádku?" zeptal se Louis, jelikož se mu kudrnáč nezdál momentálně úplně v pohodě. 

,,Ano, jen.. je to nový, musím.. musím si zvyknout." vysvětlil Harry, otevřel si jeden svůj sešit na svoje malůvky a začal si kreslit planety, což ho vždy uklidňovalo. 

Louis pokrčil rameny a vytáhl si sešit z batohu. U toho prolítl třídu pohledem a zavadil o Daniela, který naznačoval u hlavy kolečko a ukázal na Harryho. Louis mu jen ukázal zdvihnutý palec a radši se věnoval výuce. 

,,Daniel je blb, zkus si ho nevšímat, pokud nechceš, aby ti odumřely mozkové buňky." vysvětlil mu Harry a Louis se uchechtl. 

Ať s tím klukem bylo cokoliv, Louimu se jeho momentální přístup líbil. Celkově se mu zdál celkem roztomilý..

.

.

.

Hello there, my demons! Chyběla jsem Vám? :DD

Tak.. vítám Vás u nového příběhu, který by měl opět jakoby.. na dýl. Co říkáte na první kapitolu?

Jak jde život? Co škola a tak?

Moc Vám děkuju za ohlasy u Hidden Scars, opravdu moc mě potěšilo, že se Vám ten "one" shot líbil.. tudíž, děkuju mockrát, jste nejlepší, miluju Vás <33

Mnom.. a my se uvidíme.. snad opět co nejdříve, asi jako u Deaf Boy nebudu mít nijak stanovený dny vydávání, ale budu snažit minimálně jednu kapitolu do týden.. takže tak :33

Zatím ahoj, přeji hodně sil do příštího týdne.
Michelle. xx