The Different One /L.S./

11.

,,Keve! Jak se máš?" zavolal Louis na školní chodbě na zrzka, který procházel kolem něho. Uběhlo pár dní od jejich seznámení na tribuně a oni dva se.. sblížili. A všímal si toho i Harry, který stál u své skříňky kousek od Louiho.

,,Ahoj, Lou." usmál se na něj a přešel k němu. ,,Mám se fajn, co ty?" 

Lou? LOU? 

Harry uslyšel přezdívku, kterou modroočka Kevin oslovil. Takto ho oslovoval jen on. Proč ho tak oslovuje někdo jiný? 

Louis s Kevinem si povídali a smáli se a Harry se cítil odstrčený, nechtěný. Věděl, že se chová jak blázen, ale Louis byl jeho první skutečný kamarád, zvykl si na to, že ve škole spolu trávili čas, občas se k nim připojili i Niall s Liamem a Zaynem, ale vždycky byl do rozhovorů zapojován. A když se Louis bavil s Kevinem, jako kdyby neexistoval. Povzdechl si a usoudil, že se radši odebere do třídy, nebude je rušit. 

Bylo mu to nějak.. podivně líto. Měl Louiho rád, to ano, ale myslel si, že jen jako kamaráda. Ne že by k němu mohl cítit něco víc. Byl zmatený. 

Na druhou stranu, Louis se k němu choval moc hezky, myslel si, že ho má rád víc než kamarádsky. Ale nejspíše se spletl. Však jak by jeho někdo mohl mít rád, nebo milovat? Je postižený. 

Smutně se loudal do třídy a trošku se přikrčil, když v davu uviděl Daniela. Ovšem ten si ho nevšímal, jelikož měl plno práce s líbáním jedné dívky, která měla blond vlasy. Harrymu trošku seděla na popis Louiho sestry Lottie, ale nechal to být. Lottie se mu z vyprávění zdála normální, proč by se zahazovala s takovým volem, jako je Daniel?

Harry smutně zapadl do svojí lavice. Připadal si nechtěný a navíc. Bylo mu líto, když viděl, jak Louis odstranil opatrně pramen zrzavých vlasů Kevinovi z čela. Toto dělal jen Harrymu. Připadal si, že ho chce Louis nahradit. 

Ale do jisté míry to nejspíš i chápal. Nejspíš se s ním Louis kamarádil jen z lítosti. Teď si uvědomil, že kamarádit s ním není nic moc, proto si našel náhradu. Bylo ale fajn mít alespoň na chvíli kamaráda. 

***

Harry přišel ze školy, ani nepozdravil svou mamku a ihned zmizel u sebe v pokoji. Na jeho velké posteli se rozvaloval Dusty.

,,Ahoj, kamaráde." shodil si batoh z ramen a ihned si lehl za kocourem. ,,Jak si se dneska měl?" 

Začal ho drbat za ouškama a Dusty začal spokojeně vrnět. Harrymu se začaly pomalu spouštět slzy, které mizely v kočičím kožíšku. Dnešek a to, jak ho Louis prakticky přehlížel, mu bylo neskutečně líto.

Začínal k brunetovi něco cítit. Sice to úplně nechápal, ale myslel si, že by to mohlo být ono; láska, nebo něco takového. A doufal, že z brunetovy strany by to mohlo být stejné. Ale nejspíše.. bohužel.

Harry začínal na Kevina žárlit. Kevin mu Louiho bral. 

,,Dusty, co mám dělat?" povzdychl si Harry a pročesával prsty jeho kožíšek. ,,Já mám Louiho rád.. ale.. on mě asi ne." 

Tak moc chtěl být normální. Možná by pak měl u Louiho šanci. Možná by se mu pak nesmáli za to, že neumí a nechápe fotbal. Jeho život by byl 100% lepší, než s tímhle postižením. 

,,Dovolí Kevinovi, aby mu říkal Lou. Přitom Lou jsem mu říkal jen já." mumlal dál Dustymu do kožíšku. 

Najednou se ozvalo ťukání na dveře a po té do místnosti vstoupila Anne. 

,,Ahoj, Harry." pozdravila syna, který na ní z postele jen slabě mávnul. 

,,Stalo se něco, zlatíčko? Ani jsi mě nepozdravil, když jsi přišel ze školy." sedla si k němu na postel a pohladila Dustyho.