The Different One /L.S./

6.

Louis potichu zapadl do jeho a Ernieho pokoje. Momentálně neuvěřitelně záviděl Lottie, která měla pokoj samostatně. Chtěl být sám. 

Doufal, že to, co mu dnes Harry řekl, že to nemyslel vážně. Nějakým způsobem ho mrzelo, jak na něj kudrnatý dnes vyjel. 

O to víc byl ale naštvaný na Daniela. To on do Harryho opět jel. Kdyby to neudělal, možná Harry nevyjede po Louim. A taky tu byla ještě jedna věc, která donutila Louiho Daniela ještě více nesnášet. 

Louis vstal z postele a vyšel z pokoje. Z obýváku slyšel Ernieho jak něco povídá mamce. Musel se trošku usmát, jelikož i když byl jejich byt malý, oni momentálně neměli dost peněz, tak se dokázali dostat od toho člověka, kterého Louis a jeho sourozenci dlouhá léta nazývali svým otcem. 

Pak ale opět nasadil kamenný výraz a zaťukal na dveře naproti těm od jeho a Ernieho pokoje. 

Po vyzvání vstoupil do místnosti. 

,,Ahoj, Lottie." pozdravil dívku, která ležela na posteli a něco psala do mobilu. 

,,Čau. Děje se něco?" zeptala se, aniž by zvedla zrak. 

,,S kým si to píšeš?" zeptal se jakoby "jen tak" a sedl si na židli u psacího stolu. 

,,Vážně si sem přišel jen proto, aby ses mě zeptal s kým si to píšu?" odtrhla od displeje zrak a změřila jím svého bratra. ,,To zas můžeš klidně jít." 

Louis se nadechl a vydechl. Od rozvodu a zavření jejich otce byla občas nesnesitelná. Tátu měla moc ráda a těžko nesla to, že se k nim dokázal chovat tak, jak se choval, že ho teď nemá u sebe. 

,,Prostě mi řekni s kým si to píšeš. Mám o tebe strach, to je tak špatný?" i když Louis znal jen křestní jméno toho kluka, měl tušení, že je to TEN Daniel. 

,,S Danielem. Stačí?" prskla naštvaně. 

,,Daniel? Od vás ze třídy?" vyptával se Louis dál. 

,,Možná." pokrčila rameny a dál nevěnovala bratrovi pohled. 

,,A nebo je to ten blb od nás ze třídy?" zeptal se narovinu. Lottie ztuhla a ani se neodvážila na Louiho podívat. Moc dobře věděla, jak ho její bratr nesnáší. 

,,Eh.. možná?" vykoktala Lottie a modlila se, aby Louis odešel a přinejlepším zapomněl nějak na to, že Lottie je jeho sestra. 

,,Vážně si píšeš s TÍM Danielem?" postavil se Louis a měřil si sestru chladným pohledem. 

,,A co má být? Tak si s ním píšu a bavíme se, no. Co s tím uděláš?" vyjela Lottie. 

,,Co má být? Lotts, ty nevíš co je to za člověka!" namítl rozčíleně Louis. Tak moc ho sžírala dnešní událost s Harrym, že prostě hledal chyby všude. 

,,Myslím, že ho znám líp než ty." sykla Lottie a taky se postavila. I když byla mladší než Louis, byla pouze jen o půl centimetru menší než on. 

,,Jo? Pochlubil se ti, jak šikanuje postiženýho kluka, hm?" šlehal z očí blesky Louis. 

Než Lottie stihla cokoliv říct, přihnal se do místnosti Ernest s tím, že je večeře. Oba dva sourozenci po sobě hodili jen jeden nic neříkající oběd a vydali se za Erniem do kuchyně. 

***

Harrymu odstupem času došlo, že to, jak se zachoval k Louimu bylo nespravedlivé. On přeci za nic nemohl, pouze mu chtěl pomoct. Ale Harry vypěnil. Díky Danielovým kecům se cítil slabý a to, že se ho Louis zastal bral v té situaci jako to, že si modrooký myslí, že se neumí sám bránit. 

Harry ležel v posteli na zádech, koukal do stropu a přemýšlel, jak se brunet asi cítí. Musel ho tím zranit. Co když už s ním nikdy nepromluví? On byl jediný, kdo vůči němu jevil nějakou kamarádskou stránku. Navíc dnes ho před testem dokázal pouze pár slovy uklidnit, což se nikdy nikomu nepovedlo. 

Z přemýšlení ho vytrhlo ťukání na dveře. 

,,Dále." zahučel Harry a do místnosti vešla jeho mamka s Dustym v patách. Harry se posadil na posteli a jemně se usmál. Kocour za ním ihned vyskočil a přitulil se k němu. 

,,Jak se máš, Harry?" zeptala se ho Anne a sedla si k němu na postel. 

,,Nevím." pokrčil rameny kudrnatý a drbal Dustyho za ouškama. 

,,Něco tě trápí, že ano?" koukla na něj Anne a Harry přikývl. 

Jeho mamka byla taky vždy jako jeho kamarádka. Jeho táta usilovně pracoval a Harry s ním neměl tak moc pevný vztah jako s matkou. A jeho sestra, Gemma, byla většinu času taky někde pryč se svými kamarády. Na veřejnosti se k Harrymu nehlásila, což bylo kudrnatému trošku líto. Když byli totiž menší a Harrymu zjistili Aspergerův syndrom, Gemma se pro něj stala ukázkovou starší sestrou. Bohužel, když nastoupila na střední školu, její postoj se k Harrymu hodně změnil. 

,,Copak se stalo?" 

,,Křičel jsem na Louiho." zašeptal Harry mnul si prsty na rukou. Bylo to od něj hloupé, že si to vylil na něm. 

,,Pročpak?" koukla na něj Anne. Nebylo zvykem, aby Harry zvyšoval hlas. Většinou mluvil potichu a ještě se u toho zakoktával. 

,,On.. Da-Daniel do mě zase jel. Louis se mě ch-chtěl jen zastat, ale.. já si to vzal, jakože se neumím bránit, že jsem slabý. A křičel jsem po Louim. Že o je-jeho pomoc nestojím. Ale já to tak ne-nemyslel. Byl jsem naštvaný na Daniela, ale vy-vybil jsem si to na Louim a teď je mi to líto. Nezasloužil si to." svěřil se Harry. Styděl se za sebe. 

,,Zkoušel sis s ním promluvit?" zeptala se Anne a koukala na Harryho, ze kterého byla hotová hromádka neštěstí.

,,N-ne." povzdychl si Harry. ,,Ale zítra se mu chci ve škole omluvit. My-myslíš, že se se mnou bude chtít ještě bavit?" nechápal proč, ale bál se, že o modrookého přijde. 

,,Myslím, že ano. Dle toho, jak mi onoho Louiho popisuješ, tak se jeví jako moc fajn kluk. Určitě ti odpustí." usmála se Anne a opatrně Harryho pohladila ve vlasech. 

,,A my-myslíš, že bych ho mohl pozvat k nám? Třeba i na-na přespání?" koukl se na ní s nadějí v očích. 

,,Můžeš." usmála se na něj Anne. Byla ráda, že se její syn začíná pomaličku socializovat a že si našel kamaráda. Vždycky byl Harry spíše uzavřený do sebe, s nikým se nebavil a dá se říct, že se i bál lidí. 

,,Děkuju." usmál se spokojeně Harry a obejmul Dustyho. 

Na toho kocoura byl hodně fixovaný už odmalička. Kdykoliv měl jako malý záchvat, Dusty ho vždy dokázal uklidnit. Momentálně mu bylo přes deset let, tudíž Anne moc dobře věděla, že jeho čas se pomalu krátí, i když Dusty byl stále zdraví a i čilý na svůj věk. Věděla, že Harry by žádné jiné domácí zvíře nechtěl, Dusty byl pro něj jediný. Proto se snažila nemyslet na to, jak moc Harryho vezme, až tu Dusty prostě.. nebude. Ale jelikož se snažila žít hlavně přítomností, momentálně ji těšilo to, že tu s nimi kocour stále je a že Harry začíná navazovat pevnější vztahy s jedním ze svých spolužáků.

.

.

.

Zdravím, vy démoni!

Vítám Vás u další kapitoly, která.. se mi zdá býti dosti o ničem.. nebo spíš se v ní toho tolik neděje :DD každopádně jak se Vám líbila?

Jak si užíváte volna? Já jsem šťastná jak blecha, upřímně. A taky se snažím nemyslet na to, že to volno někdy skončí :DD

Opět je nutnost Vám poděkovat. Nejenom u tohohle příběhu, ale i za moje tehdejší, jelikož v poslední době se jim dostává celkem dost pozornosti, což je.. skvělý! Stále je objevuje více lidí, za což Vám mockrát děkuju, protože jsem nikdy nečekala, že by tyhle moje výtvory mohly někdy někoho bavit. Takže.. děkuju mockrát, jste nejlepší, miluju Vás <33

No.. a my se uvidíme opět "co nejdříve" :DD zatím ahoj,
Michelle. xx