The Different One /L.S./

15.

,,Lottie? Děje se něco?" zeptal se zamyšlené blondýnky Daniel. 

,,Ne.." vydechla nepřítomně a koukla na svého přítele, který ležel vedle ní. 

,,Něco tě trápí, já to poznám." nedal se odbýt. ,,Je to tvůj brácha? Trápí tě to, jak tě dneska odtáhl na chodbu, protože tě viděl se mnou?" 

,,V tomhle to není, Dane. Ale starosti mi dělá." řekla a posadila se na posteli. Dělalo ji starosti, že je Louimu zas psychicky špatně natolik, že se zase sebepoškozuje. 

Samozřejmě, že ji vadilo, že neschvaluje její vztah s Danielem. I když působil, jako namachrovanej blbeček, v jádru to byl fakt hodnej kluk, který ji měl opravdu rád. Jen nějak nechápal, kde jsou hranice, proto mu nepřišlo přes čáru šikanovat Harryho, i když mu Lottie několikrát promlouvala do duše, ať se krotí. Nebo ten Louiho pohled, když mu v parku řekla, že se na chvilku staví za Danielem. Kdyby uměl z očí šlehat blesky, tak ji dozajista zapálí. 

,,Jaký třeba?" zeptal se z lehu Daniel a přejížděl ji konečky prstů po ruce. Ona jeho ruku chytla a propletla si s ním prsty. 

,,Asi by nebyl rád, kdyby ses to dozvěděl zrovna ty. Nesnáší tě." uchechtla se blondýnka a koukla na svého přítele. 

,,Ale tebe to trápí." posadil se a přitáhl si ji k sobě. ,,Slibuju, že to, co mi tady teď řekneš, tak nikomu nikdy neřeknu a nebudu to proti Louisovi využívat. Opravdu." 

Lottie se na něj podívala a nakonec přikývla. ,,Věřím ti." 

,,Nezklamu tě." usmál se Daniel a jemně ji políbil. 

,,O tom, co se nám dělo v minulosti víš," začala a Dan přikývl, načež Lottie ještě silněji objal. ,,Louis to tenkrát odnášel nejvíc. Když byl starší, dokonce se s tátou i pral, bránil mě, brášku a mamku. A vždycky skončil strašně." vypravovala a utírala si slzy. Pohled na zbitého Louiho, který se je snažil bránit je něco, přes co se prostě nedokázala přenést. Viděla v Louim opravdového ochránce. 

,,Jako malá jsem si myslela, že to zvládá. Že.. že je v pohodě. Tenkrát jsme já a Ernest chodili k psychologovi, ale Louis to odmítal a já si prostě myslela, že je v pohodě. Byla jsem naivní a hlavně sobecká, víš? Tak moc. Nevšimla jsem si, že trpí vnitřně a to sakra hodně." nevesele se uchechtla a setřela si slzy z tváří. Daniel ji začal hladit po zádech, aby ji vyjádřil, že je tu s ní. ,,Začal se řezat." 

,,Ou-" vydal ze sebe Daniel. Tohle netušil. Louiho dvakrát v lásce neměl, od Lottie se dozvěděl o jejich minulosti, ale netušil, že byl Louis až takhle moc v háji. 

,,To není ale všechno. On se moc nesvěřuje, nerad lidi zatěžuje svými problémy. Takže samozřejmě to, že se řeže nikdo nevěděl. Až jednou, když jsem pomáhala mamce s praním, začala jsem si všímat na jeho tričkách nebo mikinách krve. A došlo mi, od čeho asi tak může být." 

,,O-on se řezal do žeber?" zeptal se Daniel a Lottie přikývl. 

,,Říkám, nerad mluvil o svých problémech. Proto si i svoje úzkosti vybíjel na částech těla, která se dají vždycky schovat oblečením." vysvětlila mu blondýnka, načež on jen přikývl. 

,,Věc, které nikdy nepřestanu litovat, tak je ta, že jsem se ho nikdy nezeptala, jak mu je. I když jsem nacházela čím dál častějc krev na jeho oblečení, nikdy jsem za ním nepřišla a nezeptala se ho. Stydím se za to." to už její hrdlo opustil jeden vzlyk. 

,,Neplakej, no tak." uklidňoval ji Daniel a líbal ji do vlasů. 

,,Tenkrát jsme si nebyli tak blízcí, já byla docela uzavřená, nesnášela jsem jak Louiho, tak tátu. Tátu za to, jak se k nám dokázal chovat a Louiho za to, že se s ním rval. Nesnášela jsem mamku za to, že jsme s tátou museli žít. Byla jsem zmatený dítě, nechápala jsem, co se najednou děje. Proto jsem se Louiho nikdy nezeptala." cítila se kvůli tomu tak moc zahanbeně. Kdo ví, co by s Louim teď bylo, kdyby se ho jednou třeba jen zeptala, jak se má? Měl by Louis pocit, že na to není sám, že má někoho, komu se může svěřit a tím pádem by si sám neubližoval? ,,K-kdybych se ho zeptala a zajímala se o něj, možná by se neřezal."