The Different One /L.S./

3.

Další den se třída srocovala na tělocvik. Harry byl v šatně vždy jako první, aby se mohl převléknout sám a v klidu. Momentálně seděl na lavičce v šatně, žmoulal prsty lem svému trička na sport a koukal z okna, které v šatně bylo. Čekal, až se ta banda neandrtálců objeví.

Najednou se ozvala rána do dveří, jako by do nich někdo kopl a do místnosti se přihnal Daniel se svou partou. 

,,A hele, kdopak tu je. Náš magor." uchechtl se jeden z jeho poskoků. Harry si okamžitě zakryl uši, jelikož teď na něj bylo moc hluku. 

,,Ty kdybys zavřel hubu, tak by se světu ulevilo." prskl Niall, když s Louim, Zaynem a Liamem procházeli kolem něj. 

,,Ale blonďáčku, copak ta ošklivá slova?" zatvářil se naoko smutně Daniel. Niall  mu ukázal vztyčený prostředníček a hodil si věci k Liamovi, Zaynovi a Louimu, aby se také mohl převléct. 

Harry mezitím se zacpanými uši vyděšeně koukal po místnosti. Chtěl jít pryč, ale nechtěl projít kolem Daniela, jinak by schytal ránu tričkem přes záda, nebo by si ho prostě vtáhl do objetí, jelikož věděl, jak Harry nesnáší doteky. 

Louis, který byl už převlečený, mezitím koukal na Harryho. Ten pohled na to vystrašené pískle mu nedal a opatrně přešel k němu. Dřepl si před něj, aby ho kudrnáček zaregistroval.

,,Ahoj, Harry." pozdravil ho, doufaje, že ho Harry slyší. ,,Jsi v pořádku?"

Harry si trošku odkryl jedno ucho, aby Louiho slyšel.

,,Je tu strašný hluk. Já-já bych cht-chtěl jít pryč. Ale bo-bojím se jít kolem Daniela." vykoktal a málem se rozbrečel. 

,,Tak půjdeme spolu, dobře?" navrhl Louis a zelenooký ihned kývl. Oba chlapci vstali, Harry šel u zdi a Louis vedle něj, aby dával pozor na případný Danielův útok.

Když vyšli z šatny, Harry vydechl vzduch z plic. ,,Děkuju." 

,,Není za co." usmál se na něj Louis a Harry pocítil.. neznámý pocit.

,,A.. jak se máš?" povídal si s ním modroočko, když došli před tělocvičnu.

,,Dobře." odpověděl nejistě Harry. ,,Včera jsem pozoroval Saturn." pochlubil se a zářivě se nad tou vzpomínkou usmál. Pak mu došlo, že ta informace byla pro Louise irelevantní a že ho tím možná obtěžuje.

,,Opravdu?" usmál se Louis. ,,Byl hezky vidět?"

,,Byl. Ty prstence, všechno." zelenoočko momentálně překypoval štěstím. Nejenom z toho, že mluvil o svém milovaném vesmíru, ale taky proto, protože si s ním o tom někdo byl ochoten povídat.

,,Ty máš rád hodně vesmír, že?" usmál se Louis. Zelenoočko se mu zdál roztomilý. 

,,Miluju ho. Je.. tajemný, velký, plný záhad. Někdy bych ho chtěl opravdu studovat, něco tam objevit, třeba.. kometu nebo nějakou planetku. A dát ji jméno." zasnil se nad svou budoucností Harry.

,,Vesmír je fajn, taky ho mám rád." přitakal Louis.

Víc si už říct nestihli, jelikož se přihnal zbytek třídy a jejich učitel, který je nahnal do tělocvičny.

***

,,Stylesi, ty autisto, co do hajzlu děláš?!" ozval se tělocvičnou Danielův křik. Momentálně hráli fotbal, holky proti klukům, a kluci dostávali silnej klepec. A Harry teď omylem střelil gól vlastnímu týmu.

,,Om-omlouvám se, já.. spletl jsem si branky." omlouval se potichu Harry a koukal na svoje špičky bot. 

,,Splete si branky. Debil prostě." zaúpěl jeden Danielův kamarád.