The Different One /L.S./

9.

Chlapci se k tomu jejich objetí u bazénu nevraceli. Harry byl stále ještě dost zmatený, co se to s ním děje a jakto, že mu Louiho dotek nevadil.

Když se převlékli do suchého, tak měli pořád ještě spoustu času než bude oběd. Harry ležel na posteli a opět zamyšleně koukal do stropu a Louis si očima prohlížel Harryho pokoj.

,,Ty máš hvězdářský dalekohled?" zeptal se překvapeně Louis, když si až teď všiml přístroje u okna.

,,Mám." usmál se hrdě kudrnatý a posadil se na posteli. ,,Dostal jsem ho tři roky zpět k Vánocům. Ch-chtěl by ses dnes kouknout na hvězdy?" navrhl mu okamžitě.

,,Tak jo, rád." usmál se Louis a najednou se mu něco otřelo o nohu.

,,Dusty! Tady jseš!" vykřikl radostně Harry, když uviděl velkou bílozrzavou kočku, která procházela kolem postele a ihned si ji zvedl k sobě.

,,Ty máš kočku?"

,,Mám. Loui, tohle je Dusty, Dusty, tohle je Louis." představil je Harry. Louis se opět musel pousmát a sedl si opatrně vedle Harryho na postel.

,,Nikdy jsem takhle velkou kočku neviděl." přiznal Louis a dal očuchat zvířeti svou dlaň.

,,Dusty je Mainská mývalí kočka. Měří 96 centimetrů." vysvětlil Harry a drbal kocoura za ouškama. ,,Mám ho od pěti let. Už je to starší kocour, je mu jedenáct , ale je stále čilý a zdravý."

,,Je krásnej." řekl Louis, jelikož to byl fakt. On sám moc kočky nemusel, ale Dusty byl opravdu nádherný.

,,Je to můj nejstarší kamarád. Nikdy se se mnou nechtěl nikdo moc bavit, všem jsem se zdál divný. Ale Dusty tu byl vždy se mnou. Pamatuju si, že když jsem jako mladší přišel ze školky nebo ze školy, zašil jsem se Dustym u sebe v pokoji a povídal jsem mu všechno, co jsme ten den zažil. A on byl u mě celou dobu, jako kdyby mi opravdu rozuměl. Pak jsem si lehl a on se ke mně přitulil. Občas, když jsem měl fakt špatný den, tak když jsem plakal, on mi olizoval ruku a nevadilo mu, že mu pláču do kožíšku." vyprávěl Harry a projížděl prsty Dustyho hebkou srst. Louis zkrátka nechápal, jak se k Harrymu někdo může chovat zle. Však je to v jádru milý kluk, který jen potřebuje čas, aby se někomu otevřel, nebo se s někým bavil.

,,A ty máš nějaké zvířátko, Lou?" zeptal se Harry, čímž vytrhl bruneta z přemýšlení.

,,Mám. Psa, jmenuje se Clifford." řekl Louis a jal se hledat fotku Cliffa v mobilu.

,,Já psy moc nemusím. Bojím se jich." přiznal Harry a koukl na fotku Clifforda, kde byl vyfocený na nějaké louce a měl čumák od sněhu. ,,Ale tvůj pes je taky krásný."

,,Jestli chceš, někdy ti Cliffa můžu ukázat na živo. Neboj se, on je fakt hodnej pes, neštěká a tak. Kdyby nás přišli vykrást, tak ten blbec ty zloděje ještě přivítá." zasmál se Louis.

,,Vážně?" koukl na něj nevěřícně Harry. Louis se na něj překvapeně podíval.

,,Ne? Však to byla ironie." zasmál se Louis a myslel si, že si Harry též dělá srandu.

,,Aha. Jo, jasně." kývl Harry, jakož rozumí, i když byl opak pravdou.

,,Ty seš trdlo, Harry." usmál se brunet a pohladil Dustyho, který ležel spokojeně mezi nimi.

,,Ne-nejsem. Já to j-jen nechápu." smrkl Harry a sklopil pohled. Proč si z něj kvůli tomu Louis dělá srandu?

,,Ale, Harry, no tak. Já to tak nemyslel. Jen mě zarazilo, že jsi nepoznal, že to je ironie." snažil se ho opět rozveselit brunet, ovšem Harry stále seděl a nedovážil se na modrookého podívat.