The Different One /L.S./

14.

 Louiho třída se zrovna převlékala na tělocvik. Brunet byl stále trošku nervózní z toho, že si s ním jeho sestra chce promluvit o jeho problémech se sebepoškozováním. Vrtalo mu hlavou pár věcí. Jako například, jak se Lottie dozvěděla, že se řezal už předtím?

Sundal si svou mikinu od krve, ve který musí překlepat ještě pár hodin, než ji bude moct dát do koše na prádlo a doufat, že si jeho mamka nevšimne té krve. A kdyby jo, tak mu tekla krev z nosu. 

,,L-Lou?" ozval se vedle něho kudrnatý.

,,Ano?" otočil se na něj Louis a začal hledat ve své tašce na tělocvik tričko. 

,,P-proč máš na-na žebrech ty náplasti? Stalo se ti něco?" zeptal se ho Harry. Měl o Louiho strach. I když ho odmítal, bál se o něj. 

,,To nic není." mávl nad tím rukou Louis a rychle si natáhl tričko.

,,V-všiml jsem si, že máš na mikině krev." poukázal na Louiho špinavou mikinu a natáhl si kraťasy na cvičení. 

,,Tekla mi krev z nosu." odbyl ho Louis a oblékl si kraťasy, načež se jal zavázat si boty. 

,,A-ale ty žebra, L-Lou.. nebolí tě nic?" strachoval se zelenoočko. Měl Louiho i přes všechno rád a záleželo mu na něm. 

,,Harry," povzdychl si Louis promnul si kořen nosu. ,,Nestarej se, dobře? Je mi fajn. Není to tvoje věc." řekl trošku zle Louis a Harrymu se zaplnily oči slzami. Proč je na něj najednou tak hnusný? 

,,P-promiň." sklopil oči Harry a společně se rozešli z šatny. Harrymu se chtělo plakat. Vždycky se k němu Louis choval hrozně hezky a od té doby, co je s Kevinem se přestali scházet po škole, Louis k němu začal být odtažitý a místy i ošklivý. 

V zamyšlení se nekoukal kam šlape a přidupl si svou rozvázanou tkaničku a natáhl se jak dlouhý, tak široký na zem. Většina třídy se rozesmála, opět na svou osobu schytal několik poznámek, že je retard a podobně. A kvůli tomu se mu začalo chtít brečet ještě víc. Celý den byl pěkně na nic. 

,,Vstávej, ty trdlo." natáhl k němu ruku modrooký a Harry ji přijal. Oprášil si tričko od prachu, který byl na podlaze a jemně se na Louiho usmál. 

,,L-Lou?" zašeptal. ,,P-prosím, za-zavážeš mi tkaničky?" styděl se, že si zavázat tkaničky ještě neuměl. Nějak nechápal, kde udělat tu smyčku. 

Louis se na něj koukl, viděl malé slzičky v kudrnáčkových očích a přikývl. ,,Tohle tě taky jednou naučím. A nejspíš tě to naučím dřív než na skatu." 

Harry se neubránil úsměvu. Louis si stále pamatuje, co slíbil. 

Louis mezitím vázal tomu pískleti tkaničky, když v tom si koutkem oka všiml zrzavé hlavy, která na něj kouká. Otočil se a s ne úplně hezkým pohledem na něj zíral Kevin. Louis dotáhl Harrymu druhou tkaničku, postavil se a dál si ho kudrnatého nevšímal. 

Věděl, jak Harrymu ubližuje. Ovšem netušil, že je to nejspíš víc, než si on sám myslí. 

***

Harry přišel domů. Smutný a unavený z celého dne. Ale věděl, že teď před mamkou musí hrát šťastného, aby si ničeho nevšimla. Nechtěl o tom, jak se k němu Louis v poslední době chová, mluvit. 

Ale stále mu vrtalo hlavou, proč se Louis vůbec netváří jako někdo, kdo je šťastně zamilovaný. I Harry musel uznat, že je Kevin hezký a.. i milý. Chová se k Louimu přeci hezky, no ne? 

Ano, to všechno byly jen domněnky, které o Kevinovi měli všichni. Že je to milý kluk. Ovšem za tou maskou se skrývá jeho pravá tvář, kterou momentálně Louis odhalil.