The Different One /L.S./

16.

Ta situace ve třídě, která se stala už dva dny zpátky donutila Louiho jednat. 

Ujasnil si všechno v hlavě. To s Kevinem bylo jen chvilkové poblouznění, nikdy k němu doopravdy necítil nic víc. Zkrátka a dobře, chtěl se s ním rozejít. Dále se omluvit Harrymu. Netušil, jestli ho přijme zpět, moc se v té jeho zmatené hlavě nevyznal, ale když už nic, tak se mu alespoň omluvit za to všechno. 

Co se jeho sebepoškozování týče, už byl několik dní úplně čistý. Mluvil víc o svých problémech a skutečně mu to pomáhalo. Přestal být tak upjatý co se týče vztahu Lottie a Daniela. Daniel ho přesvědčil, že je trošku víc debil, ovšem k Lottie se chová jak nejlíp umí. Proto se jim rozhodl do toho nemíchat. 

Harry byl stále zlomený. Věděl, že k Louimu cítí větší city, než to, že jsou kamarádi. Prostě se do něj zamiloval. Věděl, že tohle cítí už nějakou dobu, ale až teď si to byl ochoten přiznat. 

Na dveře Harryho pokoje se ozvalo jemné zaťukání a opatrně vstoupila Anne. 

,,Ahoj, zlatíčko," usmála se na syna, který ležel v posteli a objímal polštář. 

Harry ji jen slabě zamával a nechal ji, ať si sedne k němu na postel. 

,,Copak se stalo? Přijdeš mi poslední dobou nějaký smutný." začala se ho vyptávat a jemně mu pročechrávala rukou vlasy. Což Harryho dělalo ještě více smutným, protože mu takto vlasy rukou projížděl vždycky Louis. 

Harry si jen povzdychl, protože se toho stalo za poslední dobu hodně. Trápil ho Louis, pohádal se s Gemmou. Navíc ty rány, co viděl na brunetových žebrech? Ty mu dělaly největší starosti, bál se o něj. 

,,Prostě.. Louis." shrnul to všechno Harry a koukal do prázdna. 

,,Copak se s ním děje?" zeptala se Anne, načež si kudrnáček povzdychl. 

,,T-to p-právě nevím. On.. m-má přítele, ta-takže mě asi nemá t-tak rád, jak jsem si myslel. A-ale my-myslím, že má problémy, p-protože jsem na jeho žebrech viděl zalepené rány." svěřil se Harry. Anne se zarazila. 

,,Rány?"

,,J-jo. A pak tam měl i zahojené jizvy." dodal kudrnáček a spouštěly se mu slzy z očí. ,,Mám o něj strach, mami." 

Anne ho jen hladila po vlasech a zkoušela ho uklidnit. Takhle moc žádného svého vrstevníka rád neměl, nikdy se nestalo, že by brečel strachy, když se o něj bál. Taky ji to dělalo starosti, protože Louis byl Harryho důvod, proč se usmíval a proč se mu líbilo ve škole. I když si ho brunet momentálně díky svému vztahu moc nevšímal, pořád měl Harry ten pocit, že tu Louis je. 

,,Co kdybys mu zkusil zavolat?" navrhla mu Anne. Harry se na ní krátce podíval, ale pak pohled zase odvrátil. 

,,Ne-nestojí o mě." zabručel. 

,,Jsem si jistá, že mu chybíš. Jen se ho zeptej, jak se má." snažila se ho stále přesvědčit, až nakonec opravdu vzal mobil a roztřeseně vytočil jeho číslo. Nesnášel telefonování, ale tohle byl Louis. Co když se teď trápí a Harry mu svým telefonátem zvedne náladu?

,,Ahoj, Hazzy." ozval se Louiho hlas v telefonu a Harry s sebou škubl. Na druhou stranu ho potěšilo, že je pro něj stále Hazzy. 

,,A-ahoj, Lou." vykoktal ze sebe. 

,,Děje se něco? Zníš jako kdyby se něco stalo. Bolí tě něco?" začal se ihned starat Louis. 

,,N-ne. J-je mi fajn." lhal, ale přeci Louimu neudělá scénu s tím, jak moc ho má rád, no ne? ,,Jen ti volám, jak se máš a tak."