Just karlnap (cz FF)

#17

POV. Karl
Zavřel jsem za sebou dveře a slyšel ránu, i přez to že mě zajímalo co se tam stalo,pokračoval jsem dál k taxiku co mě má odvést na letiště. Na Nicka jsem naštvaný, asi bez důvodně když spolu ani nechdíme, ale to je mi celkem jedno. Z mé cesty k autu mě vyrušilo George "Karle, vrať se" zakřičel udýchaně George když stál za mnou "proč bych to dělal,já toho člověka už nikdy nechci vidět" řekl jsem mu a on mě chytil za rameno "Nick omdlel" když to George řekl tak jakoby se mi zastavil svět. Po chvíli jsem se probral z tranzu "no tak ať mu pomůže jeho přítel" řekl jsem a zase chtěl odejít. Cítil jsem jak se moje oči pomalu plnili oči. "Karle, nech si to prvně vysvětlit a až potom dělej závěry"..."ne Goergi já už ho nechci nikdy vidět, promiň" řekl jsem a ze slzami v očích odešel. Sedl jsem si dozadu a taxik se rozjel. Na posledy jsem se podíval z okna, viděl jsem jak mi dům mizí před očima. Už jsem slzy ani nazadržoval a nechal jim volný průběh. Na letiště jsme jeli cca hodinu. Když jsme dojeli otřel jsem si slzy, zaplatil taxik a z kufrem v ruce šel na letiště. Domů se mi nechtělo, bál jsem se že to bude ještě horší než před tím. Nechal jsem svoje myšlenky a šel dovnitř. Podíval jsem se na tabuli kde byly odlety a hledal letadlo kterým poletím. Když jsem ho konečně našel dozvěděl jsem se že mi to letí za půl hodiny. Šel jsem se odbavit. Po odbavení jsem si šel jen sednout a čekal na letadlo. Na jídlo jsem neměl ani pomyšlení. Nechal jsem svoje myšlenky volně pracovat a je tam seděl z hlavou ve dlaních. Z mích myšlenek mě vyrušilo hlášení že za chvíli bude moje letadlo odlétá a že máme poslední možnost nastoupit. Zvedl jsem se a rozešel se k nástupu do letadla. Podal jsem letušce letenku a ona mi řekla kde sedím. Boužel sedím vedle nějáký cizí holky. Ta holka tam už seděla a popravdě byla celkem dost hezká. Dál jsem ji neřešil a šel si sednout vedle ní,já seděl u okna a ona u uličky. Koukal jsem se z okna na mraky, čeká mě dlouhý let řekl jsem si pro sebe. Zase jsem nechal  volný průběh mím myšlenkám. Opřel jsem si hlavu o sedačku a zavřel jsem oči. Cítil jsem jak mi slzy stékají po tvářích nechal jsem je. Z mích myšlenek mě vyrušilo to že mě někdo chytil za ruku. Rychle jsem otevřel oči a podíval se kdo to byl. Byla to ta holka co se sedí vedle mě. "promiň jestli jsem tě vylekala, ale chci se zeptat jestli si v pohodě" řekla ta holka a usmála se na mě "nevadí a no nejsem úplně v pohodě" řekl jsem jí. "ou to mě mrzí, kdyby jsi chtěl můžeme si o tom promluvit a mimochodem já jsem Emilia"... "dobře, děkuju já jsem Karl" řekl jsem a usmál se na ní. Z Emili jsme si povídali celou cestu. Zjistil jsem že bydlý kousek odemě, takže spolu zítra půjdeme do kavárny. Taky jsem ji řekl všechno o Nickovi a ona mi slíbila že  mi pomůže se přez to dostat. Jsem strašně rád že jsem ji poznal. Čekal jsem na taxík, když přijel tak jsem mu řekl adresu a on se rozjel. Když zastavil tak jsem vystoupil a zaplatil. Šel jsem k domu a otevřel dveře. Vyzul jsem se a kufr nechal ležet u dveří. Jsem až moc unavenej na to teď poklízet. Vyběhl jsem schody a šel jsem si dát rychlou sprchu, po sprše jsem si na sebe vzal mikynu a tepláky. Šel jsem si lehnou, ještě jsem se podíval na telefon psal mi George.

Ceorge: Karle je mi jasný že tě to nezajímá, ale všechno není tak jak se na první pohled zdá.
Karl: co tím myslíš?
George: Nick se z Alexem nevyspala dobrovolně, Alex ho znásilnil. Nick na tom není psychicky moc dobře.
Karl: vyřiď mu že vymýšlet si znásilnění je zoufalí. A pokud se mi snažíš naznačit že za to můžu já m, tak děkuju.
George: Karle
Dál jsem na to neodepisovala a rozešel se do koupelny. Sedl jsem si na zem. Hlavou se mi začali honit myšlenky o tom co když je to pravda a já teď zbytečně ubližuju sobě i jemu. Po tvářích mi stékali slzy a já ploudil očima po koupelně. Zastavil mě pohled na žiletku, vzal sem ji do ruky a chtěl si to zase udělat. Když jsem se přiblížil k ruce přehrál se mi v hlavě Nickova věta Nick: slib mi že toho necháš...Karl: slibuju ani nevím proč, ale neuděl jsem to. Asi jsem ho nechtěl sklamat a nebo jsem chtěl sobě dokázat že na to mám? Každopádně jsem unavený, takže si půjdu lehnout, řekl jsem si pro sebe. Šel jsem do pokoje a lehl jsem si. Nevím jak se mi to povedlo, ale usnul jsem celkem rychle.

-----------------------------------------------------------
ŽIJU, omlouvám se že tak dlouho nebyla kapitola. Nebyla jsem schopná nic napsat, idk je toho na mě teď moc. Heh přemýšlela jsem že tahle kapitola bude úplně jiná, což by zkrátilou colou FF, ale nakonec jsem se rozhodla že ne. Takže to ještě bude dlouhý :D (možná). A btw něco možná chystám, ale na to si ještě chvíli počkáte. Dávám tam něco málo o sobě, nebo o dsmp. A taky tam chci dávat spoilery na věci ohledně wattpadu :). A moc děkuju za hvězdičky a přečtení <3. To je ode mě vše, hezký zbytek dne.

933 words
Adri <33