Just karlnap (cz FF)

#14

POV. Sapnap
Když Karl odešel, tak se mě Dream zeptal "jak je to mezi tebou a Karlem"... "boužel jsme jen kamarádi"... "takže by jsi sním chtěl být něco víc?"... "no, jo chtěl"... "tak mu to prostě řekni, já jsme to zvládl"... "to je super, jenže já nejsem ty" Dream už mi na to nic neřekl a otočil se na televizi. Mě televize nezajímala. Já se topil ve svích myšlenkách. Strašně moc bych to chtěl Karlovi říct, ale bojím se že on to nemá stejně. Potom co mě včera přerušil, když jsem mu chtěl dát pusu, si spíš myslím že mě bere jen jako kamaráda. Nechci tím smažit naše přátelství. Ani nevím jak se mi to povedlo, ale při tom přemýšlení jsem usnul. Vzbudil mě až něčí křik. I přes to že se mi nechtělo jsem otevřel oči. Rozhlídl jsem se kolem sebe a nikoho neviděl. Všimnul jsem si jen hodin, bylo 16:38 to jsem spal tak dlouho? Ptal jsem se sám sebe. Chvíli jsem seděla a jen koukal do blba, potom sem se zvedl a šel jsem do kuchyně dát si něco k jídlu. Když jsem přišel do kuchyně tak se Dream a George smáli, Karl tam jen seděl a koukal na ně. "dobré ráno Nicku" řekl v záchvatu smíchu George "čau, co tady děláte?" zeptal jsem se jich "nic nic jen tady tvůj kamarád je asi nemocnej" řek Dream "já že jsem nemocnej já, no tak já jdu abych vás nenakazil nazdar" zařval na něj Karl. Odešel naboru a třískl za sebou dveřma. "jak jako nemecnej" zeptal jsem se "psychicky" řekl George který už se nesmál protože mu to asi došlo "vy jste kréténi" řekl jsem a odešel jsem. Šel jsem nahoru za Karlem protože se bojím že by si mohl něco udělat, došel jsem k pokoji a zastavil se. Nádech jsem se a vešel dovnitř k mému překvapení tam Karl nebyl, šel jsem rychle do koupelny a otevřel dveře. Karl seděl na zemi, v ruce držel žiletku a po tvářích mu stékali slzy. "Karle, nedělj to prosím" řekl jsem a Karl se na mě otočil, utřel si slzy z tváří a natáhl ruku v které držel žiletku. Vzal jsem si ji od něj a položil ji na umyvadlo. Podal jsem mu ruku aby mohl a pomohl mu vstát. Když vstal tak stál předemnou a já natáhl ruce, aby mě mohl obejmout. On tak udělal, já jsem zase cítil ten divný pocit v břiše. Takhle jsme tam stáli asi 5minut. "tak co, už je to lepší?" zeptal jsem se ho "jo je" řekl a odtáhl se z našeho obětí. Šli jsme do pokoje a sedli si na postel "Karle nic si z nich nedělej, oni neví všechno a proto neví že ti to udližuje"... "já vím, ale říkat někomu že je psychicky nemocnej, jen proto že nemá hlad. Mi moc normální nepříde."... "no jo z těma dvěma toho moc nevymyslíš"... "kolik je hodin?" zeptal se mě Karl,já se kouknu na hodiny "je 17:11"..."dobře tak to máme ještě čas, nechceš si třeba něco pustit než půjdeme?" zeptal se Karl "jojo, tak tam něco zapni". Karl tam něco zapnul, koukali jsme se na televizi cca do půl sedmý. Potom jsme se šli oblíct. Když jsme byly oblečení šli jsme k Alexovi na party. Cestou jsme si povídali o různých věcech. Šli jsme cca 10minut a došli jsme tam přesně v sedm.

-----------------------------------------------------------
Příští kapitola už bude zajímavá slibuji. Moc se omlouvám že nejsem moc aktivní a za to že je kapitola krádká, nemám moc času. Já si půjdu rozepsat další kapitolu. Btw moc děkuji za aktivitu už mám přes 700 shlédnutí a přes 100 hvězdiček, vážím si toho a je to motivace pokračovat <33

616 words
Adri <33