Just karlnap (cz FF)

#13

POV. Karl
Přibližovat se ke mně, já jen vnímal jeho krásné oči a cítil jak mi hoří tváře. Když byl o demě kousek tak se zastavil, "chceč to vážně udělat?" zastavil jsem ho, protože se mě ujmula panika. Ano je to věc po který toužím strašně dlouho, ale nechci aby za to mohl alkohol. "máš pravdu, necháme to na jindy" řekl Nick a slezl že mě. Byl jsem z toho strašně zmatený a tak jsem nám nalil další panák. Ještě chvíli jsme seděli a pili, když jsme slyšeli divný zvuky od Dreama z pokoje tak nám došlo že se moc nevispíme. I přes to že u Nicka v pokoji to bude slyšet ještě víc, sme se rozhodli že půjdeme spát. Zvedl jsem se, jenže mě moje nohy zdradili a já padal na ze. Na zem jsem nedopadl, protože mě Nick chytil kousek od země. "jak tak na tebe koukám tak schody asi nezvláneš" řekl Nick "no asi ne" řekl jsem a zásmal se. Nick se na mě usmál a chytil mě jako princeznu, zase jsem měl ten pocit v břiše a cítil jak moje tváře nabírají odstín červené barvi. Nick se rozešel ke schodům, já jsem svoji hlavu zabořil do jeho mikyny. Když jsme došli ke dvařím tak jsem se ho chytil pevněji, aby mě nemohl dát na zem. On otevřel dveře "takže ty asi nechceš spát sám" zeptal se Nick, já trochu zvedl hlavu a zakýval jako že ne. Nick se jen zasmál a lehl si se mnou do postele. Já jsem mu ležel na hrudi a drželi jsme se za ruce. Takhle jsme oba usnuli. Ráno mě probudila šílená bolest hlavi, z těží jsem si sednu na postel a snažil se vzpomenout co se včera všechno dělo. Všiml jsem si že jsem spal na Nickovi, který ještě spal. Nechtěl jsem ho vzbudit a tak jsem se pokusil opatrně vstát z postele,což se mi povedlo. Sešel jsem dolů do kuchyně. Měl jsem pocit jako kdyby mi měla prasknout voda. Opatrně jsem otevřel skříňku ze skleničkama, aby neudělala moc velký rachod. Vyndal jsem skleničku a nalil si do ní vodu. Sedl jsem si a napil se vody, hlava mě bolela pořád stejně. Chvíli jsem seděl a jen koukal do blba. Vyrušilo mě až Nick, který přišel do kuchyně a vypadal úplně v pohodě. "tebe nebolí hlava?" zeptal jsem se ho "ne nebolí, protože umím pít, ale koukám že ty vypadáš jak kdyby jsi měl umřít"... "no tak vidíš dobře a pít neumím"... "to jsem si všiml, tak chceš prášek?"..."Ano, prosím". Nick odešel zpět na horu a hned se vrátil z práškem pro mě. Podal mi ho a vzal mi skleničku do který mi napustil vodu. "děkuju" řekl jsem a vzal si od něj skleničku z vodou. Dal jsem si prášek a dopil jsem vodu. "no teď musíš hodinu počkat a bude ti líp" řekl Nick "super, ale nevím jestli to hodinu vydržím"... "nic jinýho ti nezbyde, chceš něco k jídlu?"... "pokud nechceš mít politou celou kuchyň tak ne"..."no to nechci, koukej se dát do večera do kupi"... "proč?"... "večer jdeme na tu párty"... "aha, klidně můžeme jet autem, já už nikdy pít nebudu"... "autem je zbytečný jeztit, je to ve vedlejší ulici a to že nebudeš pít ti nevěřím"... "no tak dobře, půjdeme pěšky". Napustil jsem si další sklenici vody a šel si sednout na gauč,Nick šel se mnou. Něco jsme si pustili a jen se dívali na televizi. Moc sem nevnímal a jen se topil ve svých myšlenkách. ⛔Chybí mi cítit tu bolest když mi žiletka přejede po ruce a potom jen sledovat jak mi krev teče po ruce a sní aspoň na chvíli utíkají všechny problémi. Taky to štípání po umití rány, je to neposatelně příjemná bolest, ale na to teď nesmím myslet. Až dojedu domů nesmím to udělat, nesmím skla ať Nicka nesmím. ⛔ Z mého přemýšlení mě vyrušilo Nick, "tak co hlava?"..."j-o dobrý, prášek už zabral"... "tak to je dobře". Vrátil jsem se do svích myšlenek, ale tentokrát mě z nich vyrušilo Dream. "no dobré ráno" řekl mu Nick "dobré ránko, kde máš George?"... "dobré, řekněme že ho bolí nohy" řekl Dream a usmál se (jakože takhle se usmál 😏) "no ty vole" řekl Nick a plácl si sním "chudák George" řekl jsem "ty ho moc nelituj,jednou tě to taky čeká" řekl mi Dream "ne" odpověděl jsem mu, on už se jen zasmál. Nick se do toho ani nezapojoval, já nebudu nikomu dělat bottoma. Nebo jako asi jo, ale teď ne. Dream si sednu za námá na gauč a začal se dívat na televizi. "to jsem jaok jedinej,komu bylo blbě?" zeptal jsem se "nejsi, Georgovi je asi ještě hůř než tobě" odpověděl mi Dream "jdu se za ním podívat" řekl jsem "tak mu Vem vodu dík"... "ok". Šel jsem pro vodu a pak nahoru. Ani jsem neťukal na dveře, prostě jsem šel dovnitř. "dobré ráno, jak ti je?"... "že by mi bylo dobře se říct nedá, ale nejhůř mi taky není"... "tady máš vodu"... "děkuju moc". Zůstal jsem u George v pokoji a bavili jsme se. Připadal jsem si, o tom co si pamatujeme že včerejška. Bylo to v pohodě dokud se mě George nezeptal. "a jak to vlastně je mezi tebou a Nickem?" nevěděl jsem co mu na to říct, proto jsem chvíli přemýšlel nad odpovědí "no jsme kamarádi"... "a ty k němu necítíš nic víc?"... Popravdě... Jo"... "to je úžasný"... "ani ne".

-----------------------------------------------------------
Žiju a mám obarvený vlasy jej. Stihla jsem kapitolu dneska dokonce. Doufám že se líbila a děkuju za aktivitu <33.

925 words
Adri <33