Just karlnap (cz FF)

#27

Pov. Karl
Byli jsme v pokoji, Bill dělal něco na telefonu a já si vybaloval věci. U toho jsem přemýšlel, proč je tady i Nick, nevím proč, ale mám pocit že to není náhoda. "Bille?" narušil jsem ti ho u nás na pokoji a Bill jen zvednu hlavu na znamení že poslouchá "nevíš něco o tom že je tady i Nick, George a Dream?"... "no teď ti to už asi říct můžu, vím"... "no a proč jsou tady"... "aby jsi se z Nickem zase začal bavit"... "takže si mi lhal"... "promiň"... "na to je jedno, když se máme usmířit tak se o to pokusím".... "to myslíš vážně Karle?"... "ano, ty mi zjisti číslo jeho pokoje" Bill jen přikývl a vazl si zase telefon. Sice nevím co mu řeknu, ale chci se sním usmířit a omluvit se mu, prostě nechci aby se stěhoval do Británie a snad víc to pokazit nemůžu, doufám. "je na pokoji 67"... "dobře, tak já asi jdu"... "nemám jít s tebou"... "Bille, něco musím dokázat sám, noboj zvládnu to, snad"..."no dobře tak hodně štěstí"... "děkuju". Odešel jsem z pokoje a hledal jeho pokoj, kupodivu byl na stejném patře jako můj. Zastavil jsem se před dvěma a pokusil se nějak urovnat si myšlenky v hlavě. Celou dobu jsem zněl strašně sebevědomě a jakože vím co dělám, jenže já nevím co dělám. Nemám tušení co mu mám říct a jestli se semnou vůbec bude chtít bavit. Chci se mu omluvit, ale jak to říct? Budu muset improvizovat a to mě děsí, ale nemám na výběr. Přece jen když jsem tak blízko tak se nevzdám ne? Začal jsem nervózně preslapovat na místě a pomalu zvedl ruku abych zaťukal na dveře. Byl jsem strašně nervózní. Udeřil jsem párkrát jemně do dveří a čekal jestli se dveře otevřou. Neotevřeli se, zkusil jsem to znuvu a tentokrát trochu silněji. Odstoupil jsem o krok do zadu a cal jestli se už otevřou. Z pokoje se začali ozívat tiché kroky a po chvíli se otevřeli dveře. Nečekaně tam stál Nick který vypadal jak kdyby se právě vzbudil. Párkrát jsem ho sjel pohledem a zastavil se u jeho oči. Navázali jsme spolu oční kontakt a nejdou jak kdybych byl v jiné dimenzi, nevnímal jsem okolí a snažil se přečíst co je vidět v jeho pohledu. Tan pohled byl unavený a zmatený dohromady. Snažil jsem se pochopit co to znamená mezitím co moje tváře nabýrali červenou barvu. Po chvíli nás pohled přerušil a začal se dívat někam za mě, já jsem se rozhodl že budu první co promluví "a-ahoj" řekl jsem a on odztoupil o krok dozadu "ahoj, co potřebuješ" odpověděl mi klidným hlasem "ehm jo chci si promluvit a omluvit se ti" řekl jsem a citl jak je můj hlas rozklepaný "pokud to nechceš řešit tady na chodbě tak pojď dovnitř, ale nutit tě nebu" řek a odstoupil od dveří abych mohl projít. Já se pomalu rozešel a vešel do jeho pokoje, on za mnou zavřel otočil se na mě a čekal že něco řeknu "děkuju" zašeptal jsem a on se trochu pousmál "o čem chceš mluvit" zeptal se mě a já nevěděl kde začít "no- prvně se ti chci omluvit" na chvíli jsem se zastavil ve větě abych se rozhodl co řeknu "chci se ti omluvit za to, že jsem udělal až moc přehnanou zářivou scénu a nevěřil ti"... "takže ty jsi žarlil" řekl a udělal malí krok ke mně "ano, já vím že jsme spolu nikdy nechodili, ale já" zastavil jsem, protože jsem řekl víc než jsem chtěl "ty co" řekl Nick a už neměl tak klidný hlas jako prad tím, začínal se mu trochu klepat, ale rozhodně ne tolik jako mě "já- já tě m-miluju" vykoktal jsem ze sebe celkem dost potichu a sklopil pohled dolů.

Pov. Sapanp
Když to řekl, nevěděl jsem co dělat. Myslí to vážně nebo si ze mě dělá srandu? Do hlavi se mi dostalo až moc otázek, na který mi nikdo nemohl odpovědět. Já se to snažil ignorovat a podíval se na Karla, stal předemnou že sklopení hlavou. Vypadalo to že se mu na tvářích objevilo pár slz. Původně jsem chtěl hrát urazeného, ale tohle mě ničí vidět. Přišel jsem k němu a zvedl mu hlavu aby se na mě podíval, ruku jsem mu položil na tvář a setrl mu slzi, měl hrozně horké tváře a já cítil jak ty moje taky začínají zteplovat. Zase jsme spojili naše pohledy, když jsem zase viděl ty jeho oči, všechno mi došlo "taky tě miluju" zašeptal jsem a přerušil náš oční kontakt. Pohled mi sjel na jeho rty a pak zpátky k jeho očím. Strašně moc to chci udělat. Položil jsem ruce na jeho boky, on sebou trochu cukl, ale nacahl je tam. Párkrát sem sjel pohledem na jeho rty a pak spátky k očím. Kašlu na to prostě to udělám. Začal jsem se k němu pomalu přibližovat, on asi pochopil co se chystám udělá tak si stoupl na špičky, byly jsme u sebe strašně blízko, chybělo pár milimetrů aby se to stalo, moje tváře úplně hořeli. On se rozhodl přerušit těch pár milimetrů a spojil naše rty. Když to udělal jako by se mi v břiše roztrhl pytel z motýli. On trochu pootevřel pusu a já to zopakoval. Chvíli jsme se líbali a já si přál aby to nikdy neskončilo, jen že jsme se museli odtáhnout kvůli nedostatku kyslíku. Hned jak jsem se odtahl Karl mě objal kolem pasu a schoval si hlavu do mé hrudi. Já trochu spevnil stisk rukou na jeho pase. Konečně jsem cítil ten divný pocit o kterém tolik lidí mluví, cítil jsem lásku a štěstí. Objímám se tady z člověkem kterého miluju víc jak cokoli jiného.
 

Heh idk co jsem to napsala. Já nemám moc ráda tyhle "scény" takže je možný že to ani nedává smysl. Každopádně to je jedno. Není to poslední kapitola, ještě vyjdou 3 aby tahle ff měla 30 kapitol xd. Dneska je 24.12 takže vám přeju veselé vánoco a hodně dárků. Moc všem děkuju za vše <3, strašně moc si toho vážím. Ilyy all  <33

1010 words
Ig: adriinotfound