Blame - ON HOLD

6. část

„Tati?“ došla jsem za ním hned jak přišel. „Ano?“ usmál se na mě. „Dneska večer jdu pryč. Potkala jsem Saru a dneska mě pozvala k ní, bude tam i pár lidí a myslím, že by to mohlo být fajn.“  Čekala jsem, že začne mít něco proti. Pamatuju si vždycky jeho výstupy, když jsem chtěla někam jít ale teď udělal uplně něco jiného než jsem čekala. „Jasně zlato, hlavně si to užij“ usmál se na mě a já na něj koukala s otevřenou pusou. „Děkuju“ řekla jsem po chvíli a běžela jsem nahoru se připravit.

S úpravami jsem to nepřeháněla, lehce jsem se namalovala a na sebe jsem si vzala jen černé potrhané džíny a bílou košili se zlatými cvočky. Přes sebe jsem hodila jen sřínovou bundu a do ruky jsem si vzala menší kabelku a byla jsem připravená jít. Neříkám, že jsem nebyla nervózní. Byla.. hodně. Ale musím se aspoň pokusit se znovu s někým sblížit. Nemůžu jen tak sedět zavřená doma a nesnažit se. Za to by mě Shawn nenáviděl a tu představu nesnesu. Rozhodla jsem se, že dneska se budu chovat jako by se nic nestalo, jako by bylo o pár měsíců dřív a všechno bylo tak jak má být. Seběhla jsem schody a rozloučila jsem se s taťkou.

Stála jsem před domem u Sary a chystala jsem se zazvonit. když v tom jsem slyšela hlas za sebou. "Katie" šeptal. Moc dobře jsem věděla kdo to je. Pomalu jsem se otočila a snažila jsem se o úsměv. "Ahoj Matte." On se na mě jen usmál a vtáhl mě do objetí. Abych řekla pravdu taková reakce by mě nenapadla ani ve snu. Odtáhl se odemě a pořád se usmíval. "Ráda tě vidím." "Já tebe taky." zašeptala jsem. "Půjdeme už dovnitř ne?" dodala jsem a otočila jsem se zpátky ke dveřím. Zazvonila jsem a během chvilky se dveře otevřeli a v nich stála usměvavá Sara. "Ahoj" usmála jsem se a Sára mě objala. Co mají dneska všichni s tím objímáním?

"Taaak všechno je připravené. Za chvíli je tu Dave s klukama a do hodinky by měli přijít i ostatní. Jdu ještě zamknout pokoj mamky, radši znáte to." zasmála se a my s ní. "Kdyžtak si jděte sednout do obýváku. Hned jsem tam." usmála se a my jsme jen přikývli a šli jsme do obýváku. 

Matt si sedl hned vedle mě a podíval se na mě. "Vážně si mi chyběla." zašeptal a pohladil mě po ruce, kterou jsem měla položenou vedle sebe na sedačce. "Potřebovala jsem být sama. Promiň za všechno co jsem udělala nebo řekla ale.." nenechal mě ani dokončit větu. "Pššt. nemusíš se omlouvat. Všechno je v pohodě. Já to chápu. Sám jsem nebyl zrovna milej ale v tu chvíli jsem nebyl schopný pochopit proč jsi hnusná na mě. Teď už to ale chápu a chci aby to bylo jako dřív." Konec věty zašeptal a začal se ke mě přibližovat. Zastavila jsem ho. Chytla jsem ho za ruku a podívala jsem se mu do očí. Byl zmatený. "Dej mi trochu času.. prosím" šeptla jsem a on jen přikývl. 

Sedíme tu všichni tři a povídáme si. Nebo oni mi spíš hodně vyprávějí. Co všechno se stalo a o co jsem přišla, když jsem s nikým nekomunikovala. Zrovna jsme se smáli historce z tréninku a zazvonil zvonek. "To budou kluci, jdu tam" řekla Sara a odběhla ke dveřím. Slyšela jsem hlasy a po chvilce se před námi objevilo asi 6 kluků. Prohlíželaj sem si je jednoho po druhém až jsem viděla jeho. Kluka z obchoďáku. Ryan. Musela jsem se sama pro sebe zasmát. To se může stát jen mě. 

"Tak tohle je Dave můj přítel." ukázala na kluka vedle sebe. "A tohle jsou kluci Brad, Thomas, Ryan, Mark, Justin a Marty." Postupně na všechny ukázala. "A kluci tohle je Kate." usmála jsem se a s každým jsem se pozdravila. 

"Já už jsem tě viděl" usmál se Ryan. "Já tebe taky" zasmála jsem se. "Ty jsi ta holka z obchoďáku. Záhadná kráska" slabě se zasmál. Cítila jsem jak se červenám. "Kate jméno mé" zasmála jsem se. "Ryan." usmál se a já mu úsměv oplatila. 

Asi okolo půlnoci jsem už měla celkem vypito a chtěla jsem jít domů ale měla jsem problém vůbec chodit. Snažila jsem se sehnat Saru aby mě odvezla domů ale nikde jsem jí nemohla najít. Nakonec jsem narazila na Ryana. "Neviděl si Saru?" přišla jsem k němu blíž a málem jsem na něj spadla. "Uhm, před chvílí zmizela s Davem,takže pochybuju, že jí teď seženeš. Potřebuješ něco?" zasmál se. "No já jsem jen chtěla hodit domů. Nevadí, zavolám si taxíka." mávla jsem rukou ať to nechá být. "Hodím tě. Nepil jsem a stejně jsem už chtěl za chvíli jít, zítra musím stejně vstávat brzy." usmál se. "Nechci tě otravovat. To je v pohodě ale díky." zamumlala jsem a otočila jsme se. V tu chvíli se mi ale zatočila hlava a padala jsem. Ryan mě ale včas chytil. Začala jsem se smát společně s ním. "Nekecej a pojď" chytl mě kolem pasu a pomohl mi do auta.

Dojeli jsem k nám a Ryan zastavil auto. "Chceš pomoct ke dveřím?" zeptal se. "Dobrý nechci. Už si toho pro mě udělal dost. Děkuju ti" usmála jsem se a otevřela jsem dveře. Než jsem stačila dojít ke dveřím tak jsem slyšela kroky, otočila jsem se a byl to Ryan. "Ještě něco." vytáhl z kapsy mobil a podal mi ho. "Dej mi svoje číslo prosím." usmál se. Napsala jsem mu ho a s úsměvem jsem mu vrátila mobil. "Napiš mi a domluvíme se na nějaké odměně. Zachránče." zasmála jsem se a odešla jsem domů.