Ráno jsem se probudila na otravné světlo, které mi způsobovalo ještě větší bolest hlavy. Pomalu jsem se posadila na postel a snažila jsem si pomalu vybavit, co všechno se včera dělo. Musela jsem se zasmát nad svým chováním. Doufám, že si to bude Ryan pamatovat ještě dlouho a já se budu moct sama za sebe stydět, pokaždé když ho uvidím.
Přehodila jsem nohy z postele na zem a pomalu jsem se dostala do koupelny. Dala jsem si pořádnou sprchu a už jsem se cítila aspoň o něco lépe. Převlékla jsem se, vzala jsem si mobil a sešla jsem dolů se nasnídat. Táta tady už nebyl, dneska bude v práci celý den.
Sedla jsem si i se snídaní do obýváku k televizi a přemýšlela jsem, co budu dneska dělat. Nechci celý den prosedět doma. Takhle jsem už trávila dost času a nechci v tom pokračovat. Vzala jsme telefon, že zkusím napsat Sar a Mattovi jestli nemají dneska čas ale hned jak jsem vzala mobil do ruky, tak na mě svítila smska od neznámého čísla: „ Včera s tebou byla zábava, doufám, že to nebylo naposledy, co jsme se viděli. BTW: Jaké je ráno s kocovinou? :P – Ryan.“ Při čtení té zprávy jsem se musela hrozně smát. Doufám, že se baví hezky na můj účet. Dlouho jsem nad tím nepřemýšlela a hned jsem mu odepsala: „Pro mé překvapení je mi docela dobře. Taky doufám, že se hezky bavíš a už si vymyslel jak se ti odvděčím, můj zachránče a taxikáři v jedné osobě ? – K.“ Mobil jsem zahodila vedle sebe na gauč a dál jsem se věnovala televizi.
Cítila jsem jak mi padají víčka a v tom mě probral zvuk mého telefonu. Ani jsem se nepodívala kdo mi to volá a hned jsem to zvedla: "Anoo?" šeptla jsem. "Snad jsi nespala" ozvalo se z druhé strany uchychtnutí. "Jenom skoro." zasmála jsem se. "Tak to promiň. Jen jsem se tě chtěl zeptat jestli nemáš dneska čas." cítila jsem jak se usmál. "Jasně Matty, mám dneska čas. Co máš v plánu?" zvědavě jsem se vyptávala. "Myslel jsem, že bys mohla přijít. Jsem sám doma tak jsem myslel, že by jsme mohli dát filmy a pizzu jako za starých časů." Vzpomínky si ke mě našli cestu.
flashback
"Pizzaaa je tuuu" zakřičel Matt a už byl u dveří. Za chvilku už se ke mě linula nádherná vůně. "umm, dej to sem. Mám hlad" zasmála jsem se a natahovala jsem se pro pizzu. "Heej, nebuď nedočkavá." zasmál se a pizzu položil na stůl před námi. Neváhala jsem ani minutu a hned jsem se na ní vrhla. Matt se jen zasmál a já jsem na něj hodila nechápající pohled. "Říkala jsem, že mám hlad" řekla jsem s plnou pusou na svojí obranu. Znovu se jen zasmál a vzal si taky kousek pizzy.
Koukali jsme na film a já jsem se snažila ignorovat jeho neustále zírání na mě. Nakonec jsem to nevydržela a se smíchem jsem se na něj otočila. Hlavu hned otočil zpátky k televizi a dělal jako by se nic nestalo. Smála jsem se ještě víc. "Proč na mě pořád tak koukáš?" šťouchal jsem do něj a on se na mě znovu podíval. "Jen tak" řekl jednodušše. "Nic není jen tak. Notaaak. Vyklop tooo" smála jsem se a neustále jsem do něj šťouchala. "Niiic, jen ti to dneska sluší" šeptl a znovu se otočil k televizi. "Cooo? Neříkej, že ty, Matthew Parker jsi mi zrovan řekl, že mi to sluší." dělala jsem překvapenou. "Jak dlouho se známe? 7-8 let? z toho 5 let jsme nejlepší kamarádi a ty mi dneska poprvé řekneš, že mi to sluší. To si zaslouží potlesk." zasmála jsem se a on se na mě jen podíval a usmál se. Znovu jsme se oba dva otočili k televizi. Než jsem se znovu ponořila do děje filmu tak jsem se na něj otočila, dala jsem mu pusu na tvář a zašeptala jsem mu do ucha : "Děkuju"
Musela jsem se usmát při té vzpomínce. "Heeej, Katherinátore. Jsi tam?" smál se. "Jojo, promiň. Jen jsem se nějak zamyslela." zasmála jsem se. "V kolik se mám stavit?" usmála jsem se i přes to, že mě nemohl vidět."Zrovna jsem na cestě na zápas. Takže tak nějak po 6?" uchechtl se. "Jasně, fotbalisto" zasmála jsem se. "Těším se" řekla jsem a hovor jsem položila. Vyběhla jsem schody a rozhodla jsem se, že si ještě trochu přispím. Nastavila jsem si budíka, pro jistotu a ulehla jsem do postele. Během chvíle jsem usnula. Bylo mi jedno, že je teprve půl 12 a já jsem se ani né před 2 hodinama vzbudila. Byla jsem z té noci tak unavená, že jsem usnula hned jak jsem si lehla do postele.
--------------------------------------------
Takže budu moc ráda, za všechny vaše ohlasy:) Beru všechno, pozitivní nebo negativní to je jedno:) Jen mě zajímá váš názor na to, ráda bych věděla, jestli vás to vůbec zaujalo a má cenu se tomu věnovat nebo jestli to mám smazat a začít s něčím úplně jiným:)
- A kdyby jste někdo měl jakékoliv otázky tak je házejte do komentářů, ráda vám všechno objasním:) Díííky:D:)

ČTEŠ
Blame - ON HOLD
Novela Juvenil„Ty můžeš za všechno!! Můžeš za to, že jsme ho ztratili!" Všude byla tma, byl slyšet jen tlumený křik. „Umřel!! Je to tvoje vina!" „Je to stejné jako by jsi ho zabila sama!"