Dobrá duše srdce ze zlata

Lhali

"A-Ale já mu řekla že ho miluju..."Řekla jsem a slzy mi dál tekli po tváři.

"A ne?"Zeptal se.

"Právě že j-jo...ale já mám kluka..."Řekla jsem.

"Jedno ti slíbim, vždycky budu stát při tobě."Řekl.

-

"Jsem doma!"Řekla jsem a s pomocí Dominika dostala můj kufr do pokoje.

"Andy!!!Já-d-dobrý den."Přišel do pokoje Honza.

Nějak se sklidil.

"Nazdar Honzo?"Řekl Dominik a u jeho jména si nebyl jistý.

Honza jenom přikývl a přišel ke mně.

Obejmul mě.

Je to můj brácha ale obejmul mě jenom v jeho tří letech když šel poprvé do školky.

Hladila jsem ho po zádech.

Cítila jsem že pláče.

"Zlato?"Řekla jsem a odtáhla se od něj.

Podívala jsem se mu do obličeje.

Opravdu, on pláče.

"Co se stalo?"Zeptala jsem se.

"Já-já..."Řekl a vyhrnul si triko, měl přes břicho obří modřinu.

"Kurva chlape kdo ti to udělal?"Zeptal se Nik.

"M-Máma..."Zašeptal.

"Cože?!"Zvýšila jsem hlas.

"Ale byla opilá..."Řekl a utřel si slzy.

"A co?!Je to naše máma nemůže tě mlátit!Nedovolím aby jsi měl dětství jako ty!"Řekla jsem a vystřelila z pokoje.

Dominik přiběhl za mnou.

"Kam jdeš?"Zeptal se.

"Za matkou."Řekla jsem a mířila si to do rodičů pracovny.

Vtrhla jsem tam ani jsem neklepala.

Táta něco hledal v knihovně a máma byla na notebooku.

Hned co jsem otevřela dveře se na mě překvapeně podívali.

"Jé, Ahoj Andrejko."Usmál se na mě táta.

"Dobrej."Pozdravil Nik kterej mě právě doběhl

"Andreo?"Zvedla se od stolu máma.

"Matko."Řekla jsem bez emocí.

Táta to jenom nechápavě sledoval.

"Dobrej paní Veselá."Řekl Dominik za mnou.

Máma se na něj znechuceně podívala a zaměřila si ho pohledem.

Pohled vrátila zpět na mně.

"Měla jsi být pryč pokud se nemýlím."Řekla.

"Měla, Ale nastali okolnosti kvůli kterým jsem s vrátila."Řekla jsem.

"Co?Nedokázala jsi se o sebe sama postarat?"Vysmála se mi do obličeje.

"Pavlo."Řekl táta.

"Nepřišla jsem za tebou kvůli tomu aby jsi mě ponižovala, ale kvůli tomu co jsi udělala Honzovi."Řekla jsem a propalovala jí pohledem.

Máma začala být nervózní.

"Pavlo?"Řekl táta a ona se na něj otočila.
"Co se stalo?"Zeptal se nechápaví táta.

"Nic..."Polkla máma.

"Nic?!"Vyjela jsem.

Cítila jsem ruce na mích ramenou.

Dominik se mě snažil uklidnit.

Kdyby jsme byly v pohádce tak ze mně jde pára jak jsem nasraná.

"Ty na mě nebudeš řvát!"Zařvala na mně.

"A ty můžeš?!Jsi moje matka!"Řekla jsem.

"Nejsem!Teda-Emm."Zasekla se.

"Cože?"Zarazila jsem se.

"Andrejko..."Vydechl táta.

"C-co mi tajíte?"Namáčkla jsem se víc dozadu na Dominika.

"Zlato..."Řekl táta.

"Tak teď mi třeba řekněte že jsem adoptovaná."Zasmála jsem se.

"Andy..." Řekla máma.

"To je vtip žejo?"Vydechla jsem.

Ona jenom nesouhlasně zakývala hlavou.

To bylo poprvé co jsem viděla že má máma slzy v očích.

"Já-já jsem adoptovaná?!"Řekla jsem.

"My jsme to to chtěli říct..."Řekl táta.

"J-já..."Ani na jedno slovo jsem se nezmohla.

Slzy mi začaly téct po tváři.

"Andy..."Řekl potichu Dominik.

"Moc se ti omlouváme..."Řekl tá-on to vlastně můj táta není...

"Dvacet let jste mi lhaly...Debilních 20 let!Tvářili jste se jako moji rodičové!"Řekla jsme a utekla do svého pokoje.

"Andy..."Řekl Nik když přišel do mého pokoje.

Seděla jsem na posteli a měla hlavu ve dlaních.

"To bude dobrý."Řekl a přitáhl si mě k sobě.

Z pohledu Dominika

"Andrejko?"Zaklepal její táta na futra.

Viděla jak mi brečí do hrudi.

"Já jsem takový idiot."Řekl její táta.