Žárlím

701 25 2
                                    

"Dáma první."Usmál se Nik a otevřel dveře od jejich bytu.

Pousmála jsem se a vešla dovnitř.

"Ale opravdu ti tu nechci překážet."Řekla jsem.

"TY nepřekážíš."Řekl a zavřel dveře.

Vzala jsem si do ruky svojí tašku.

"No tak to ne."Řekl a tašku mi vzal z ruky.
"Pojď."Řekl a šel někam pryč.

"Počkej."Zasmála jsem se.

-

"Fakt moc to děkuju..."Řekla jsem když jsem přišli do 'mého' nového pokoje.

Rychle jsem zamrkala aby mi neztekla slza.

"To nic není."Řekl a obejmul mě.

"Jo tak tady js-"Slyšela jsem hlas a odtáhli jsme se od sebe.

Stál tam Jakub jenom v boxerkách.

"Em-čau..."Řekl a já sklopila pohled.

"Já ti jdu udělat ten čaj."Řekl Dominik a odešel z místnosti.

"Ty s nim chcodíš?"Zeptal se .

Podívala jsem se na něj.

Přijde mi to nebo je blíž než předtím?

"Ne?Jak tě to napadlo?"Zeptala jsem se a snažila se nekoukat dolů.

"No, se k sobě tak máte."Řekl.

"Je to můj nejlepší kamarád.Toď vše." Řekla jsem.

"Hm."Zabručel.
"Tak se už podívej."Zasmál se.

"Co-cože?"Nechápala jsem.

"Vim že se mi chceš podívat na péro v boxerkách."Zasmál se.

"Idiote."Řekla jsem a šťouchla ho do hrudi.

Mojí ruku chytil a přitiskl si jí víc na hruď.

"Jakube..."Vydechla jsem.

"Já se ti hrozně omlouvám Andy...Nemyslel jsem to tak..."Řekl.

Sundala jsem mojí ruku z jeho hrudi.

"Neříkal si že 'opilí lidi mluví vždycky pravdu'?"Odsekla jsem a odešla z pokoje.

"Už jsem za tebou chtěl jít."Usmál se na mě Dominik když jsem přišla do kuchyně.

Podal mi Horníček s horkým čajem a já jenom s poruchám díky si sedla na linku.

Dominik si sedl vedle mě.

"Co se děje?"Zeptal se.

"Já nevím...Je toho na mě hrozně moc..."
Řekla jsem a stélka mi slza kterou jsem rychle utřela.

"Já tě chápu Andy..."Řekl a dal mi ruku kolem ramen.

Slyšela jsem zvonek.

Už jsem chtěla vstát když jsem slyšela otevírání dveří.

"Ahuj Kubíčku."Slyšela jsem ženský hlas.

Podívala jsem se na Nika kterej zadržoval smích.

"Dopíči Kláro kolikrát jsem to říkal ať za mnou už nelezeš?!"Křikl Jakub.

"To co se tam děje?"Zeptala jsem se a on řekl že neví.

Slyšela jsem pláč.

"J-já si myslela že mě miluješ."Vzlykala nahlas.

Dobrá duše srdce ze zlataKde žijí příběhy. Začni objevovat