Dobrá duše srdce ze zlata

Andy

Stále z pohledu Dominika

Její táta k ní přišel.

Pustil jsem jíl z obětí a trochu odstoupil.

Podívala se na něj.

Sedl si vedle ní na postel.

"Já se ti hrozně omlouvám zlatíčko...
Já vím měly jsme ti to říct dřív, ale já se hrozně bál že o tebe přijdu...Ale u když nejsi pokrevně moje dcera já tě tak beru, a vždycky budu...Protože ty jsi moje sluníčko, a moje malá holčička..."Řekl.

Je mi ho i na jednu stranu líto.

Andy se na něj podívala se zaslzenými očima.

"Já-já ti to za zle nemám." Řekla a on jí obejmul.

Když v tom jsem slyšel křik.

Odtáhli se od sebe a podívaly směr dveře.

"Co jsi jí řekl?!!"Ozýval se řev její matky.

Její táta se zvedl a šel tam.

Z pohledu Andrey.

"Dominiku?"Zašeptala jsem se a rychle se zvedla na nohy.

"Pojď."Řekl. A vzal mě za ruku šli jsme za nimi.

Honza brečel a táta křičel na mámu.

"Oni za to nemůžou Pavlo!Jsou to NAŠE děti!"Řekl dost hlasitě tátu a slovo naše dost zdůraznil.

"Já jsem Andreu nikdy nechtěla!"Zařvala.

Cožě?!....

"Pavlo!"Okřikl jí táta.

Zavřela jsem oči.

Přála jsem si aby tohle byl jenom sen.

Cítila jsem že padám dozádu ale chytily mě dvě silné paže.

Z pohledu Dominika.

Padala dozadu a já jí stihl chytit.

Omdlela.

"Andy!"Vykřikl ten její brácha.

Hned ke mě přišel její táta.

"Dáme jí na sedačku."Řekl její táta.

-

S jeho pomocí jsme jí daly na sedačku.

"Jak jsi tohle mohla vůbec říct?!"Zařval její táta.

"Je to pravda Michale!Andreu jsem nikdy nechtěla!Stačila mi Monika!"Zařvala zpět.

"Ty si to nepamatuješ?! Vzali jsme si jí protože Benedict a Klára zemřely a Andrejce bylo ani ne pět týdnů!"

"Měly jsem jí nechat v děcáku! Tam by nám nezavázela!"Vykřikla její matka.

Sorry Andy ale já musím.

Zvedl jsem se z gauče a přišel k nim.

"Tak tohle přeháníte ne?!"Řekl jsem trochu zvýšeným hlasem na její matku.

"Nebude na mě řvát nějakej budižkničemu!"Zařvala.

Z pohledu Andrey.

Cukla jsem sebou protože někdo křičel.

Viděla jsem všechno rozmazaně.

"Andy?Andy?" Slyšela jsme hlas svého bratříčka.

Jen jsem něco Zamumlala a snažila se zaostřit.

"Pavlo ani toho mladíka neznáš!"Řekl táta.

Co se děje ?!

"Možná to je dobře!Andreu určitě zkazil!"Křikla.

"Já?Já se omlouvám ale to co jste řekla bylo fakt hnusný!Já se Andy ani nedivím!"Slyšela jsme Dominika.

"Kdybych věděla co z ní vyroste tak budu stoprocentně proti si jí vzít!Měla chcípnout s nima!"Zařvala.

C-Cože?

Pomalu jsem začala vidět.

Posadila jsem se.

"Andy ! Andy!"Křikl brácha a objal mě.

Hned se na mě všichni podívaly.

Odtáhla jsem ho od sebe a postavila se.

Slzy mi plnili oči.

"Andy..." Řekl Táta.

"Ne tati...T-Ty jsi si hrála na mojí mámu...Ale přála jsi si abych zemřela?To je od tebe hezký Pavlo..."Řekla jsem.

Když jsem vyslovila její jméno vykulila na mě oči.

"Prosim?!"Vykřikla.

"Já-Já tě nenávidím!"Řekla jsem a odběhla do svého pokoje.

Když jsem vběhla do dveří chytili mě dvě ruce.

"K-Kam jdeš?"Zakoktal se Honza.

"Z-Zlatíčko k dědovi."Řekla jsem a rychle si utřela všechny slzy.

"Nechoď."Zavzlykal.

V tom tam přiběhl Nik.

"Ona se odjet."Zavzlykal Honza.

Vyndala jsem si že skříně sportovní tašku.

"Počkat?Kam?!"Řekl.

"K dědovi jinak nemám kam jít."Řekla jsem.

"Můžeš k nám, máme pokoj na víc."Řekl.

"Nechci nikomu překážet..."Řekla jsem a začala si věci dávat do tašky.

"Andy..."Řekl Dominik a chytil mě za ramena.

Otočila jsme se na něj.

"Ty NÁM překážet nebudeš jasný?!"Řekl.

-

Po Dominikovo dlouhým přemlouváním jsem Svolila.

-

"Vyřeším to zlatíčko..." Zašeptal táta když mě objímal.