Představte si, že vám je nabídnuta práce, příležitost, o které se vám může jen zdát.
Tohle se přihodilo Melanie Hollandové - maloměšťačce z Colorada.
Přijme ji?
Bude schopná stát si za svým, když přijde na věc?
A co se teprve stane, až objeví svět...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přemýšlela jsem o Valentině tak moc, až jsem narazila do vysokého a pevného těla.
„Cohene! Strašně moc se omlouvám."
„Co máš za lubem? Vypadáš, jako by se ti něco stalo."
„Ale nic. Jenom jsem byla na cestě do pokoje."
„To ti nesežeru. Šla jsi rychlým tempem, prakticky nevnímala okolí. Mezi obočím máš vrásku, která tam obvykle není a pěsti máš zaťaté až ti klouby zbělaly. Takže se ptám znovu, co se stalo?"
„To jenom — Valentina..."
„Aaa, teď už to dává smysl."
„Je nesnesitelná! A je tak falešná jak vypadá. A způsob jakým mluví s lidma! No, způsob jakým mluví se mnou... Ponižuje všechny kolem sebe, jako bysme byli špína na podrážce jejích bot!"
„Nádech," snažil se mě uklidnit Cohen. Asi se mi Valentina dostala víc pod kůži, než jsem čekala.
„Promiň, Cohene."
„Nic si z toho nedělej. Jenom štěká, nekouše. A mezi náma dvěma," zašeptal, "kdyby došlo na souboj, tak bys ji určitě přeprala."
„Děkuju," zasmála jsem se, „ale nebyla bych si tím tak jistá. Vypadala docela — rozjetá. Jako by mi vyškrábala oči svou francouzskou manikúrou nebo něčím."
„Viděl jsem tě sejmout toho chlápka v baru ve Vegas. Jsem si více než jistý, že bys vyhrála i nad ní."
„To bylo jednou. A naposledy. Viděls to, jednou a stačilo."
„Ale podařilo se ti mu zlomit nos."
„Byl opilej a mu bylo tak přes šedesát."
„Bez ohledu na to jsi ukázala hodně síly a odvahy. Máš všechny předpoklady na to, aby z tebe byl skvělý bojovník."
„Tak mě zapiš na další misi," zavtipkovala jsem.
„Tím si nejsem jistý, ale můžu tě doučit pár dalších věcí, abys byla na Valentinu řádně připravená."
„To by bylo super! Ale no...nejsi trochu starý?" Naštěstí jsem ho svou otázkou neurazila, ale spíš pobavila.
„Byla byste překvapená, slečno Hollandová."
„Promiň, Cohene, nemyslela jsem —"
„Nic se nestalo, v podstatě jsem starší, takže si to neberu osobně. Ale jestli máš pořád zájem, tak zítra v sedm v tělocvičně."
Začít se hýbat by asi nebyl špatný nápad.
„Budu tam," s tím řečeným jsem se rozešla ke schodům.
„A ještě něco, slečno Hollandová, nenechte si jí vám vlézt pod kůži... Není důležitá," ještě na mě zakřičel.
