Představte si, že vám je nabídnuta práce, příležitost, o které se vám může jen zdát.
Tohle se přihodilo Melanie Hollandové - maloměšťačce z Colorada.
Přijme ji?
Bude schopná stát si za svým, když přijde na věc?
A co se teprve stane, až objeví svět...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po vyhrocené výměně názorů s panem Mylesem jsem vběhla do svého pokoje a práskla za sebou dveřmi.
Kdo si myslí, že je? A proč by se všichni měli smířit s jeho kecy?
Je jasné, že jsem znala odpověď... všechno to mělo co dočinění s jeho penězi, autoritou a sociálním statusem.
A vím přesně, komu se můžu vypovídat.
Odněkud jsem vyhrabala mobil a vytočila facetime s Iselou. Vzala to po třech zazvoněních.
„Ahoj zlato," pozdravila mě.
„Sel, hrozně jsi mi chyběla."
„Ty mně taky! Tak jak se daří v New Yorku?"
„Je to tu fajn."
„A co tvůj pohledný šéf?" zahýbala na mě obočím.
„Nic moc."
„Pořád se chová děsně odtažitě?"
„Teď snad ještě víc. A má tuhletu přítelkyni, nebo bývalou (?) která mi vyhrožovala —"
„Počkej, cože?!"
„To mi vrásky nedělá. Jenom si myslí, že po něm jedu."
„A ono ne?"
„Rozhodně ne!"
„Tak ji prostě ignoruj. Máš tolik věcí na který by ses mohla zaměřit místo ní. Nová práce, nové město."
„Rande..."
„Já myslela, žes říkala, že si s šéfem začínat nebudeš?"
„Taky nejdu na rande s ním, ale s někým, kdo pro něj pracuje."
„Hm, byla bych radši, kdybys rovnou šla po tom nejlepším, ale i tak ti to povolím."
Zeptala jsem se jí, jak se mají věci doma, ale i když mi řekla, že pořád stejně dobře, tak jsem jí to nevěřila.
„Vážne, co se děje?" naléhala jsem na ni. Co když je to něco hroznýho a já ji nemůžu pomoci, protože jsem nebyla dobrá kamarádka a dostatečně jsem se nevyptávala?
„Tvůj bývalej Ace se potuluje kolem. A ptá se po tobě."
„Cože? Sel, vidělas, co za maniaka umí být. Ujisti se, že o něm Jerron a ostatní kluci vědí, jo?"
„Jo... Ale ty bys mi měla říct něco víc o tvém rande!"
„Takže, bude ve čtvrtek..." rozmluvila jsem se o Fostrovi a řekla jí, jak jsme se setkali.
Byla jsem tak soustředěná, že jsem si ani nevšimla Atticuse projít chodbou a na chvíli se zastavit před mým pokojem.
„Čekám, že se mi ve čtvrtek ozveš a řekneš, jak to randíčko dopadlo, jasný? Nebo možná v pátek ráno, podle toho, kam až se dostanete..."
