Představte si, že vám je nabídnuta práce, příležitost, o které se vám může jen zdát.
Tohle se přihodilo Melanie Hollandové - maloměšťačce z Colorada.
Přijme ji?
Bude schopná stát si za svým, když přijde na věc?
A co se teprve stane, až objeví svět...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Snažila jsem se nedat najevo, že jsem měla žaludek jako na vodě a srdce připravené vylétnout mi z hrudi.
Proč jsem tak nervózní?
Restaurace, před kterou jsme zastavili, byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem přijela. Nyní bylo mou prací najít, kdo je dostatečně prohnilý na to, aby okrádal místo, kde pracuje — a natolik hloupý, že se odváží krást od největšího mafiána ve městě.
„Malanie Lilac?"
Musím se soustředit! Soustředit se a udělat dobrý první dojem.
Venku jsem konečně měla dobrý výhled na budovu. Moderní, uhlazená, elegantní. Všechny nóbl a nové hotely ve Vegas strčila do kapsy.
Nemyslím si, že bych si sama mohla dovolit večeři na místě, jako je toto. Ale teď to pomáhám řídit.
„Tudy," zavolal na mě Atticus, „jdeme zadem. A pohněte si."
„Jenom jsem se chtěla podívat na vchod. Ale když říká—" přerušil mě dav rozlícených reportérů a novinářek.
„Atticusi Mylesi!"
„Dobrmane!"
Ozývaly se jejich hlasy jeden přes druhý.
„Tady pane Mylesi!"
„Kdo je tato žena?"
Rychle jsem zahájila úprk do bezpečí za panem Mylesem a skupinkou jeho bodyguardů.
„Proč — co — oni —" nemohla jsem popadnout dech. „To obhlížejí vaši restauraci dokud se jednou neukážete?"
„Většinou jo."
„Bože, to je šílený! A teď mají vaši fotku spolu se mnou."
„O to se nemusíte starat. Z jejich fotoaparátů už nikdo nedostane ani rozmazanou fotku," ujistil mě pan Myles.
„Ale tohle je New York, nemyslíte si, že je více reportérů, kteří jsou ochotni riskovat pár čoček, filmů nebo ránu pěstí aby získali úžasnou fotku?"
„Fotek dostávají dost. Můžou být víc než spokojení." Ale když je jindy nechává si ho vyfotit, tak proč dneska ne?
„Melanie!" vyrušil mě Atticus, „budete celý den duchem nepřítomná?"
Protočila jsem nad ním očima. „Tak teda kupředu."
Následovala jsem ho k jedněm (už ne tak pěkným) dveřím.
„Azi, Harrisone, toto je Melanie," představil mě.
„Ahoj," pozdravila jsem dva strážce dveří.
„Ahoj, já jsem Azra," představila se mi jako první nádherná žena.
„Slečno Melanie, já jsem Harrison," řekl se silným jižanským akcentem druhý ochránce.
