Probouzí mé vlastní kňučení. Rozespale zívám a snažím se postavit na všechny čtyři. Oklepu se, abych setřásl únavu z dlouhého spánku. Vyhrabu zbytky zajíce a hoduji. Smráká se - již druhý večer na svobodě.
Vydám se opět na cestu. Vítr je silnější a ledové tesáky se mi zakousávají do hřbetu. Z oblaků se snáší bělostné tečky. Studí mě na čenichu a za ušima. Po jedné se oženu, ale není mi to nic platné. Vytrvale stoupám vzhůru, zatímco se nad lesem rozléhá mé věrné vytí. Dostává se mi stejná odpověď - jasný hlas, jenž mě neustále popohání vpřed. Vlévá mi do těla novou energii. Nutí mě pokračovat. Vím, že tam někde v horách na mě čeká.
Putuji celou noc a den. Ten večer mě přepadne hlad. Větřím. Nic. Pokračuji dlouhou dobu dál, až konečně narazím na čerstvou stopu zajíce. Mlsně se olíznu. Hlavou se mi mihne vzpomínka na můj šťastný den - den, kdy jsem poprvé ulovil zajíce. Ten den jsem se nezdráhal se vyválet v suchém listí a to ani teď. Házím sebou v zaječí stopě, až se má srst dočista obarví do běla sněhem. Teprve pak se vydám se tím směrem. S čenichem téměř u země prozkoumávám každičký centimetr směrem ke kořisti. Pak ale objevuji novou stopu. Liška. Taky ho začala sledovat. Stopa vede z hor a kolmo se pojí k zaječí. Přikrčím se a sleduji stopu dál. Plížím se lesním podrostem.
Silný vítr zvedá oblaka sněhu, že nevidím téměř na krok, když vtom se z křoví vyřítí mladá liška. Než stihnu zareagovat, už mi visí na čenichu a drápky se mi snaží rozpárat hrdlo. Překvapeně vyjeknu, ale brzy se vzpamatuji a jedním prudkým pohybem ji odhodím pryč. Vysokým obloukem zapluje do křoví, ve kterém se její zimní srst zamotá do trnů. Už na ni chci skočit, když vtom se objevuje další dvě, že mě chuť bojovat hned přechází. Prudce se otáčím a pádím prudce do kopce, přičemž se je snažím setřást kličkováním mezi stromy. K mému velkému štěstí mě nepronásledují, zřejmě toho zajíce chytily a já je akorát vyrušil při hodování. Chrání svou kořist. Stejně bych už dlouho nedokázal běžet dost rychle. Teď už mě pohání jen strach. Jako tehdy v noci před požárem. Strach, že liščí tesáky budou poslední, co uvidím, než si pro mě přijde.
Hladový a slabý se nutím do stále prudšího kopce. Tlapky se mi při každém kroku podlamují. Náhle se nad lesem rozezní onen jasný hlas plný očekávání. Ten mi dodá trochu energie a já vyšlu krátkou odpověď, než se svalím únavou pod statný strom.
ČTEŠ
Zákony divočiny - Tesák
AdventureTesák žije se svou smečkou hluboko v lese za malou říčkou. Však příroda je v životě rozdělí a náš Tesák samotný je, zlomený. Co se bude dít? Podaří se mu dál jít? Překoná všechny překážky? Podívejte se do knížky. Plánuju opravu celýho příběhu a u n...
