Too much about it

6.

Po dlouhé době jsem spala celkem dobře. Vzbudila jsem se párkrát. A ani se mi nezdál žádný sen. Právě mám Angličtinu. Paní učitelka mě ignoruje. Za hodinu mě ani jednou nevyvolala a ani se na mě nepodívala. Neměla jsem na ní řvát. Nikdy dřív jsem takhle nevybouchla. Dneska jsem se snažila, mám otevřenou učebnici a pracuji. Chtěla jsem jí aspoň v tomhle udělat radost, ale jak vidím, dělá jako kdybych tady vůbec nebyla. Musím se ji omluvit. Myslím, že jsem jí neřekla nic špatného, ale i tak jsem to asi přehnala.
Když zazvoní. Chci jít za paní učitelkou. Ani se nestihnu zvednout ze židle a paní učitelka je pryč. Měla jsem to čekat. Nechce se semnou bavit a nějakým způsobem se mi vyhýbá. Paní učitelka vždycky počkala, než všichni  žáci odejdou ze třídy. Nechtěla jsem, aby jí to ranilo. Ale ona si neuvědomovala, že to co říká může ranit mě. Nečekám od ní omluvu.

Už jenom oběd a půjdu domů. Těším se až konečně vypadnu z téhle  školy, aspoň na ten víkend. Sedím na mém místě. Sama. Mám tady krásný výhled na všechny lidi v jídelně. Poprvé když jsem seděla sama. Bylo to zvláštní a cítila jsem se trapně. Takovým lidem jsme se smáli. A teď patřím mezi ně. Našla jsem si místo, kde mě nikdo nevidí. Zato já vidím všechny. Zvykla jsem si na to. Chybí mi si s někým povídat u oběda a smát se. Chybí mi Edovi špatné vtipy, kterým jsme se tak smáli, ale nechci je zpět a oni nechcou mě. Prázdné místo hnedka zaplnil někdo nový. Nečekala jsem nové členy v naši partě. A zaskočilo mě to. Bylo pro ně lehké zapomenout a nahradit mě. Několik let jsem tam seděla s nimi. Teďka se mi akorát smějou. Nesnáším je, ale někdy mi chybí můj starý život. Kolikrát mi mamka řekla, ať si najdu někoho. Aspoň ať nesedím sama v jídelně. Já nikoho nechci. Nemůžu nahradit Nee. Ona je moje nejlepší kamarádka a vždycky bude. Ona se nedá vyměnit za někoho jiného.

Po škole se rozhodnu jít do kavárny. Dřív jsem chodila do kavárny každý týden. Četla jsem si a u toho popíjela karamelové latte se šlehačkou. Nebyla jsem tady dlouho. Někdy jsme se tady scházeli s partou. Měli jsme určitý stůl, u kterého jsme sedávali. Pochybuju, že sem budou chodit beze mě. Většinou sem chodili hlavně kvůli mně. Každý si dával něco jiného a dokázala bych vyjmenovat z paměti celou objednávku. Pokaždé stejná. Většinou se to neměnilo. Vyjdu do kavárny. Slyším moc dobře známou zvonkohru, která začne hrát pokaždé, když někdo vchází do kavárny. Je tady nová obsluha. Žádná známá tvář,  která mi vykouzlí úsměv na tváři. Je tady někdo nový a vůbec toho člověka neznám. Nebyla jsem tady přes tři měsíce. Nečekala jsem, že tady nebude  Tom, který věděl přesně čím mi udělat radost. Ani jsem si nemusela chodit objednávat. Jenom jsem si sedla. A už byl u mě s karamelovým latté s dvojitou dávkou karamelu. Bylo to naše tajemství.
Tentokrat si musím jít objednat. S širokým úsměvem mě přivítala slečna, kterou jsem tady ještě neviděla. ,,Co si dáte?" Nemusím se ani rozmýšlet o svoji objednávce. Jdu si sednout ke svému místu. Místo, které jsem snad nikdy neviděla obsazené. Většinou sem sedávám jenom já. Tohle místo je nejlepší tady. Zatím mu, ale nikdo nedal šanci. Což mi vůbec nevadí.
Slečna s velkým úsměvem přinese karamelové latté. Tomovo latté vypadalo sto krát lépe a určite i chutnalo. Položí ho na stůl. Svůj zděšený výraz se snažím maskovat. ,,Všechno v pohodě?" To latté bude určitě dobré, ale né tak dobré. Ignoruji její otázku. ,, Nevíte proč tady není Tom?" Dívka vypadá mile. Jde vidět, že tady nepracuje dlouho.
,, První den co jsem nastoupila ho šéf vyhodil." Cože! Jak ho mohl vyhodit. Byl to nejlepší barista na světě. ,, A nevíte proč?" Můj hlas je vyšší než jsem čekala. ,, To nevím, promiň." V našem rozhovoru nás přeruší nový zákazník.

Zachvilku se bude zavírat. Sedím tady sama. Stihla jsem přečíst celou knížku. Už dlouho jsem nečetla. Čtení miluju. Nerozumím focení  a Nee zase nerozuměla tomu co mě baví na čtení.

Pokaždé jsem pomáhala Tomovi s úklidem. Povídali jsem si o všem. Neviděli jsem se měsíc. Když Nee zemřela, většina lidi v mém okolí dělalo jakoby se nic nestalo. Že všechno je při starém. Tom ne. Tom zamnou přišel s karamelovým latté. Chtěl mi pomoct. Já jsem mu to nedovolila. Nechtěla a ani nechci pomoct.
Nikdo to nechápe. Nechápou jaké to je být najednou sám. Bez člověka, bez kterého jste nedýchali. Najednou dýchat musíte. V jediné sekundě si uvědomíte co jste měli, a jak jste si toho nevážili. Lidi vás opustí, když jste slabý, když jim nedávate to, co jste dávali. Nemám kamarády a lidi to vědí. Vždycky budu ta holka, která byla u smrti svojí nejlepší kamarádky. Nikdy tu nálepku nesloupnu. Všichni to vědí. Budou si na mě ukazovat a chodit kolem mě obloukem.

Musím odejít ta holka není Tom, se kterým budu utírat  stoly. Sbalím si všechny svoje věci. Chystám se odejít. ,, Ty jsi odtud?" Zeptá se mě a při tom uklízí .,, Jo jsem, bohužel." Otočí se na mě ,, Tobě se  tady nelíbí?" Je tady hodně vzpomínek. ,, Moc ne." Stejně jí je to jedno tak proč se zajímá? ,, Ty jsi tady nová viď?" Je mi jasné, že je. Nikdy jsem ji tady neviděla. ,,Přistěhovala jsem se na konci prázdnin." Jdu k ní blíž, abych se mohla představit. ,, Jinak já jsem Jayes."  Usměju se na ní. Vypadá mile. Není to ten typ holky, který by se zajímal o nejnovější kabelky a to se mi líbilo.    
,,Gemma." Úplně se rozzáří. ,, Jsi první člověk, kterýmu jsem neřekla jenom hezký den nebo dobrou chuť." Směje se. Nad tím se musím pousmát ,, Nechceš pomoct?" Nikdy mi nevadilo tady pomáhat. Jenom přikývne. Sundám si mikinu a začnu zametat. ,, Ty jsi tady pracovala?" ,,Nene jenom jsem pomáhala mému kamarádovi." Má krásné vlasy. Hnědé jako já.

Gemma je fajn. Udělali jsme si spolu latté s tuny karamelu. Bylo to strašně sladké, ale chutnalo nám to. V kavárně jsem uklízeli aspoň dvě hodiny. Co by na to řekla Nee, kdyby mě viděla se smát bez ní? Cestou domů jsem si řekla, že tam nemůžu moc často chodit.
Gemma mi dala svoje číslo. Nemám v plánu se jí ozvat. Nemůžu hlavně kvůli Nee.