Too much about it

15.

Po chodbách je tolik plakátů na helloweenský ples až je mi s toho špatně. Stojím u jednoho, který mám u mé skříňky. Mohli udělat lepší grafiku, a taky ty barvy k sobě moc naladí. Před rokem jsem v tuhle dobu řešila jenom kostýmy, kostýmy a kostýmy. Tenhle den  byl vždycky tak nabitý. Sotva jsem si došla na záchod, jak zaneprázdněná jsem byla. A teď tady řeším nějaký blbý plakát. Já vím mohla jsem tam jít, ale popravdě nemám na to náladu. A jít sama se mi vážně nechce. Na plesy jsme chodili vždycky naše parta a nikdy jinak. A hlavně s Nee. Plesy bez ní budou jiný. Jestli na nějaký ještě půjdu. Všechno bez ní je jiný. Od našeho výletu s Harrym se snažím tolik nemyslet na její smrt a na tohle všechno, ale nejde mi to. Nejde mi zapomenout na to co se stalo. To, že tady semnou nikdy nebude. Na tohle se prostě nedá zapomenout. A nechci, aby to po mně Harry chtěl. Nejde to a nechci, aby to šlo. Chci, aby mi ustoupily moje myšlenky, noční můry a hlavně nespavost. Ale nikdy na ní nechci zapomenout. Harry to nějakým způsobem myslel dobře. Já ho chápu. Člověk, který si to nezažil tohle nikdy nepochopí.
Ples je od půl osmé. Nečekaně. Nikdy se to nemění. Nějakou dobu koukám na plakát. Co od toho čekám? Je to úplně stejné jako všechny roky před tím. V mých uších rezonuje zvonění na další hodinu. Do třídy jdu celkem svižným krokem. Jsem celkem daleko od učebny kde máme matiku. Tenhle týden Pan učitel chybí. Vůbec nevím z jakého důvodu. Né, že by mě to nějak zajímalo. Když vejdu do třídy všichni už sedí na svém místě. Myslím si, že nikdo ode mě nečeká brzký příchod. Dneska jsem přišla nějak nečekaně brzo. Nikdo mi nevěnuje pozornost. Sednu si na svoje místo. Vyndám si deník, abych si do něj mohla čmárat. Dneska nehodlám nic počítát. Do učebny vejde učitelka, která nám zadá práci. Huh vážně si myslí, že tohle někdo bude dělat? Všichni jsou buď na mobilu nebo si povídají o tom jak zažili krušnou noc se svým miláčkem. Nad tím musím pokroutit očima. S holkama jsme toto taky řešili, ale spíše vztahy jejich než mé. Já jsem nikdy pořádně kluka neměla. Pár přešlapů tady bylo, ale k tomu bych se radši navracela. Jsem ráda, že už nemusím poslouchat kecy kdo, s kým a kde. Protože mě to nezajímalo ani tehdy natož teď. Nevím sex mi přijde intimní. Maximálně bych o tom řekla Nee, ale nikdy bych se jen tak nechlubila po škole s kým jsem se vyspala. V partě jsem byla poslední kdo ještě nikdy sex neměl. Holky mi tolikrát dohazovaly někoho, abych o to přišla, ale nemá to být o lásce? Má v tom být vášeň ne? Tohle musí být speciální né jen tak. A hlavně s někým komu věřím a miluji ho. Nedokážu si představit o tom přijít s někým na párty. S náhodným týpkem, který si nepamatuje ani moje jméno. Holky to nikdy nechápaly radši o to přišli s náhodným klukem, který to rozšíří všude po škole. Nechtěli, aby si lidé mysleli, že jsou panny. Mě to nepřijde nic zvláštního. No a co, tak jsem se s nikým ještě nevyspala. Nikomu do toho nic není. Je to jedno. Jestli jsi o to přišla v 16 nebo ve 20 ne?
Moje myšlenky na moje poprvé mi zabrali skoro celou hodinu. Ani jsem si nevšimla, že tady Harry  není. Což je divný. Ráno jsem ho viděla u skříněk.
Jdu se kouknout na mobil jestli mi třeba nenapsal. Na displeji nemám žádné upozornění. Proč jsem se vlastně koukala na mobil? Proč by taky psal? Co by napsal: sorry nejdu na matiku. To by bylo divný. Já bych se mu taky neozvala, ale i tak jsem to z nějakého důvodu očekávala. Proč to očekávám, když se na chodbách ani nepozdravíme. První den po našem výletu jsem to nějak očekávala, ale hnedka jak jsem ho viděla s moji bývalou partou mi došlo, že to tak nebude. Nemohla jsem se ubránit a koukala jsem se něj. Asi hodně, protože se na mě koukal také. Bylo to divný. Já prostě nevím. Nevím co si o něm, nás mám myslet! Vlastně proč o nás. My nic nejsme. Nejsme a nebudeme.
Tohle byla poslední hodina a nemůžu se dočkat až vypadnu z tohohle hektického prostředí, kde se neřeší nic jiného než ples.