Too much about it

11.

,, Mami jdu se projít s Benem!" Dneska jdu neobvykle brzo. Chtěla bych si zajít do obchodu s barvami a látkami.
Chtěla jsem odejít, ale moje milovaná maminka mi do ruky strčila seznam co mám koupit. Super. Budu se tahat s tažkama po celém městě. Další důvod, proč chodit pozdě v noci. Do uší si nasadím sluchátka. Z playlistu jsem vyřadila všechny písničky, které mi připomínají Nee.
Cestu si musím prodloužit, abych nešla kolem kavárny. Myslím si, že Benovi to vůbec nevadilo. Zato mně jo. Tudy jsem šla snad dvakrát a neznám to tu. Naštěstí jsem skoro u obchodu.
Tolikrát jsem tady byla. Paní prodavačka zná už i moje jméno. Starší paní s výrazně rudou rtěnkou. Mohla bych tady být hodiny. Tento obchůdek je zároveň sekáč. Někdy se tady dají najít krásné kousky, a když nejsou krásné, tak je většinou předělám na úplně jiné veci. To na tom miluji, lidé tu věc vyhodili, aby umřela v zapomnění. Já ji předělám a žije dál, ale jinak v úplně jiné kráse. Škoda, že to nešlo udělat s Nee. Sešít ji znovu do kupy. Žila by. Kdyby to šlo.
Hnedka co vejdu do obchůdku, cítím vůni starých věcí. S paní prodavačkou se na sebe usmíváme. Je hezké ji zase vidět. Bena nemusím přivazovat venku. Muže si tady pobíhat. Většinou od ní dostane pár mlsek.
Po asi půl hodině, jdu zaplatit. Koupila jsem si pár tekutých barev také fixky na textil a pár triček a jednu úžasnou Levi's džínovou bundu, která mě stála 2 libry. Vždycky jsem si říkala, proč to tady má tak levné. Za barvy bych normálně utratila mnohem více. ,, Jayeeees konečně ses ukázala!" Jenom se na ní usmívám. Nevím co ji mám na to říct. Umřela mi kamarádka. To ji říkat nebudu.
,, Je mi moc líto co se stalo tvé kamarádce." A je to tady. Další člověk, který o tom ví, ale ve skutečnosti o tom neví NIC!
Ta paní za nic nemůže. Nemůžu na ni být nepříjemná, a proto jediné na co se zmůžu je, že mě to taky mrzí. ,, Kdyby jsi chtěla, jsem tu pro tebe na to nezapomeň. Někdy zamnou přijď na sušenky." Při zmínce o sušenkách se musím usmát. Její sušenky jsou nejlepší. Několikrát jsem je zkoušela doma, ale nikdy nebyli tak dobré. ,, Někdy určitě přijdu." Nelžu. Někdy přijdu, jestli za týden, nebo za dva měsíce, nevím. Věci, které jsem koupila jsem jen tak tak nastrkala do své plátěné tašky. A teďka ještě nákup jídla. Obchod je tak 15 minut od tud.
Do obchodu  bohužel s Benem nemůžu, a proto ho přivážu ke sloupu vedle obchodu. ,, Hned se vrátím." Na rozloučenou ho pohladim. Nesnáším, když musím Bena nechávat venku samotného.
Do košíku házím věci ze seznamu. Někdy si přihodím pár věcí pro sebe. Pár čokoládových sušenek, chipsi. Hlavně nemůžu zapomenout na nic ze seznamu. Nepotřebuji zase poslouchat matku.

Mám toho spousty. Dvě tašky s jídlem plus moje plátěná taška. Vůbec nevím jak to zvládnu donést domů a při tom ještě držet na vodítku Bena.
,,Tak jo to zvládnem." Ben se na mě jenom nechápavě podívá. Škoda, že neví co mu říkám.

Igelitové tašky se mi zarývají do dlaní. Strašně to bolí. Musím to někde položit a dát si chvilku pauzu. To jako máma nemohla jít nakoupit, když má auto? Já autem nejezdím. Řidičák mám, ale bojím se jezdit. Je to moc zodpovědné. Každou minutu se může něco stát. Každou minutu můžete umřít.
Položím tašky na chodník. Ruce si dřu o stehna, aby to tolik nepálilo. Moc to stejně nepomáhá.
,, Tak Jo už jenom kousek." Nadechnu se a vezmu do ruky tašky. Hnedka mě to začne pálit.
,, Si mluvíš sama ze sebou?" Z rukou mi vypadne nákup. Neskutečně jsem se lekla. Harry je vážně všude. ,, Dobře se s tím tady sereš." Směje se. On přesně chtěl, abych se lekla. Šmejd. ,, Bavíš se dobře?" Ze země sesbírám pár jogurtů, které vypadly z tašky. Harry se na mě furt šklebí.
,,Nesměj se! Není to vůbec vtipný. Málem jsem dostala infarkt." Znovu se pokusím vzít do rukou tašky. Pálí to. Jsem zvědavá jak to dotáhnu domů. ,,Jayes pomůžu ti s tím." Z rukou mi vytrhne tašky. ,, Díky."
,, Jak dlouho se s tím táhneš?"
,, Nevím asi půl hoďky." Ty tašky nese, jako kdyby vůbec nic nevážily. ,, Za co jdeš na helloween?"
Harry jde na Helloweenskou párty ? Proč se vlastně divím. ,, Za nic. Nejdu tam."
,, To se bojíš?" Harryho baví si ze mě dělat furt srandu. ,,Určitě míň jak ty." Chtěla jsem mu to oplatit, ale v tu chvíli mě nic lepšího nenapadlo
,,A za co jdeš ty Harry?" 
,, Vůbec nevím. Asi tam ani nepůjdu."
Začnu se smát. ,, A pak, kdo se tady bojí?"
S Harrym si povídáme celou cestu. Nikdy mezi sebou nemáme trapné ticho. Když jsem se bavila s jinými kluky, kteří nebyli z naší party, nikdy jsem si s něma neměla co říct. Byli nudní. Pokaždé mluvili to samé dokola.

Harry mi pomohl nákup donést až do domu. Přemlouvala jsem ho ať to nedělá. Jenomže on si nedal říct a musel nákup donest až mojí mamě před nos. Máma měla samozřejmě radost. Je mi jasné proč to udělal. Aby si máma řekla: ,,Jayes už má konečně kamarády." Jenom ono tomu tak není. Necítím se provinile z lhaní. Ani nelžu. Jenom máma je slepá natolik, že tomu věří.

Dneska jsem se do predělávání oblečení nepouštela. S té bundy mám hroznou radost. Pořad se na ní musím koukat. Těším se až na ni něco nakreslím, ale teprve musím vymyslet co.
Právě teď ležím v posteli. Celkem brzo. Normálně v tuhle hodinu bych se chystala jít s Benem ven.
Zabíjím čas na instagramu. Na kterém jsem nebyla několik dní.
Harry mě chce sledovat. Už od včerejška? Proč jsem si toho nevšimla? Chvilku přemýšlím jestli mu to mám potvrdit nebo ne. Na instagramu mám několik fotek s Nee, taky hodně úryvků z knížek. Pár fotek je tady s mým oblečením, které jsme si předělala. Nikdy jsem se tím moc nechlubila, ale ty kousky, které mám ráda jsem přidala. Potvrdím mu to. Nevím proč, ale najednou se mi rozbušilo srdce když jsem mu dala žádost nazpátek . Co to dělám?
Hnedka mi to potvrdí. To na tom sedí nebo co?
Rychle otevřu jeho účet. Samé černobíle fotky. Několik fotek úplně náhodných lidi žádná barevná fotografie. Ty fotky jsou jak od profesionála. Neřekla bych do něj, že rád fotí. Nee taky ráda fotila. Fotila úplně stejné fotky jak on. Momentky lidí. Jenom Nee milovala barvy, zato Harry má jenom černobíle fotky. Krásné fotky. Slzy mi kapou na displej mobilu. Nee taky přidávala na Instagram fotky, které vyfotila. Musím se podívat na její instagram. Co když ho její rodiče smazali? Hnedka zjistím, že to tak není. Žádná fotka nezmizela. Poslední přidána fotografie jsme MY. Moje nejoblíbenější fotka, kterou přidala 24.5 v popisku je napsáno: My jenom My. Tuhle větu jsme si říkali pořad. Vždycky jsme to byly a budeme jenom MY.
Nikdo naše přátelství nezničil, nikdy jsme se nehádali kvůli klukovi nebo jiné holce. Náš vztah nebyl dokonalý, ale pro nás byl. Milovala jsem nás a stále miluju. Nikdy jsem si nemyslela, že nás někdo spíše něco rozdělí. Měli jsme spolu jít na vysokou. Bydlet spolu a chodit na nákupy. Přidávat fotky na Instagram, jak jsme šťastný.
,,Jayes tady vyfotíme společnou fotku až se budeme stěhovat na vysokou." Její hlas mi zní v hlavě. Nee představivost byla skvělá, vždycky to dokázala převést do reality. Jenom nikdy se to nestane. Nebudeme spolu balit věci do krabic. A nepřekročíme práh našeho společného domova na dalších několik let. Měli jsme to být My jenom My. Vyruší mě zpráva od Harryho. Utřu si slzy, abych viděla co mi napsal.
Harry Styles: Předěláš mi bundu?
Vážně se mě ptá na tohle?
Jayes Destord: Jestli chceš...
Co když se mu to nebude líbit? Nechci mu zkazit bundu.

Harry Styles: To kurva chci!

Jayes Destord: Tak mi jí někdy dones, jestli si budeš stěžovat, jak je to hnusné tak si mě nepřej!

Harry Styles: Bojím bojím...

Harry si vždycky ze všeho musí dělat srandu. Úplně vidím jak se u toho žulí.

Harry Styles: Vidím tě každej den v něčem tvým. Myslíš, že bych dával svoji milovanou bundičku někomu komu bych nevěřil?

On mi věří? Jinak by mi nedával tu bundu. On mi věří! Ani si neuvědomím jak se nad tím směji.

S Harrym jsem si psala aspoň dvě hodiny, dokud jsme neusnula nad zapnutým mobilem.

Myslím, že je hodně naštvaný když jsem mu celou noc dávala zobrazeno. Ráno od něj mám několik zpráv ať ho neignoruju, a že se bojí, jestli mě někdo neukradl. Jasně, že to myslel ze srandy, ale i tak mě to potěšilo. Taky je tam několik zpráv ve smyslu: ,,halooo!" Nebo ,, Jayeees!" A taky mi vymyslel přezdívku. A několik zpráv kde mě nazývá umělcem. Já nejsem žádný umělec. A to mu také odpovím. Je to taky jediná zpráva, kterou jsem mu poslala. Doufám, že mě ve škole nezabije.