More than 99 problems || Harry Styles Fanfiction

11. chapter || Our little dirty secrets

Pohled Winter

"Tak jak to vypadá mezi tebou a Masonem?" zeptala jsem se se zájmem Poppy, a pak se zakousla do čokoládového muffinu, který jsem si předtím objednala. Byla sobota ráno a já seděla se svojí sestřenkou v malé kavárně, která se nacházela poblíž nákupního centra, kam jsme měly potom v plánu zajít.

"Skvěle a celkem vážně." odpověděla mi a potutelně se usmála. "Dneska jdeme spolu na večeři." pověděla, během čeho si pohrávala s uchem hrnečku, který měla před sebou.

"Večeře." zopakovala jsem významně potom, co jsem polkla sousto. "Užijte si to." pověděla jsem s menším úsměvem a následně se napila svého pomerančového džusu. Poppy jenom souhlasně přikývla a zvedla koutky v nepatrném úsměvu. Krátkou chvíli mezi námi panovalo ticho.

"A co máš ty v plánu navečer?" položila otázku tentokrát moje sestřenka. Tázavě povytáhla obočí, a než jsem stačila odpovědět, tak promluvila znova. "Něco s Willym?" dodala s významným pohledem. Pobaveně jsem zavrtěla hlavou a krátce sklopila pohled.

"Ne, s Willym se uvidím až zítra." pověděla jsem po krátkém zamyšlení, jelikož jsem si musela v první řadě vzpomenout na to, co je vůbec za den. "A večer se budu dívat s tátou asi na fotbal. Chci mu aspoň trochu zlepšit náladu." objasnila jsem následně a pokrčila rameny.

"Andrew se pořád nevrátil?" zeptala se Poppy, která se neubránila smíchu. Kývla jsem a znovu si pořádně kousla do muffinu, přičemž na stůl spadlo pár drobků.

"Ne. Pořád je někde pryč." zamumlala jsem s plnou pusou, i když jsem věděla, jak je to neslušné, ale nějak mi na to nezáleželo. Andrew byl pryč od otvírání klubu, což už bylo několik dní, ovšem nikoho to nepřekvapovalo. Už párkrát se stalo, že jednoduše na pár dní zmizel, a pak se z ničeho nic vrátil. Už jsme si všichni zvykli, akorát mamka se vždycky bála a táta taky, akorát to nedával vůbec najevo, ovšem my všichni věděli svoje.

"Zajímalo by mě, co je to tentokrát." pověděla a tiše se uchichtla. Jednou například zmizel, protože potkal svého bývalého spolužáka, se kterým si udělali menším výlet do San Francisca. Říct, že ohledně toho táta vyšiloval, by bylo slabé slovo, hlavně proto, že Andrew po svém návratu smrděl jako alkohol a tráva.

"Mě taky." přiznala jsem popravdě. Dokonce jsem se vsadila s Damienem, já tipovala, že zmizel kvůli holce a brácha vsadil pět babek na to, že potkal nějakého bývalého spolužáka nebo kamaráda. "Akorát je mi líto Lacey, bojí se o něho." dodala jsem po chvíli.

"Stejně nechápu, jak se ním může bavit. Jsou tak rozdílní." řekla Poppy a lokla si svého čaje, který už musel být studený, jelikož jsme tady seděly dost dlouho. "Navíc Andrew je idot, kdyby nebyl v rodině, tak s ním nechci mít nic společnýho." pronesla, ovšem já věděla, že to nemyslí vážně, ale na tom, že je idiot něco bylo.

"Zase nepřeháněj." pronesla jsem a uculila se.

"Já nepřeháním." oponovala mi Poppy a přimhouřila oči, ovšem na tváři jí pohrával pobavený úšklebek. "A opravdu nechápu, jak se s ním Lacey může bavit. Už dvakrát jí zapomněl!" řekla, ale nakonec se krátce zasmála.

"To sice jo, ale minule jí dohodil pěknýho kluka." oznámila jsem, načež mi došlo, že jsem to Poppy ještě neřekla. Ano, možná jsme byly drbny, ale u nás v rodině se to dědilo přímo v genech. Jednoduše jste se tomu nemohli vyhnout, i kdybyste sebevíc chtěli.

"Povídej!" pobídla mě moje sestřenka. Rozzářily se jí oči, načež opřela lokty o stůl. Naklonila se dopředu, čím mi dala najevo, že mám celou její pozornost. Potutelně jsem se usmála a promluvila.