More than 99 problems || Harry Styles Fanfiction

24. chapter || You're talking like a girl

Pohled Damiena

"Chápu, že chceš být co nejvíc s Avery, ale mrzí mě, že si neuděláš skoro žádný čas na mě." řekl Lex, který seděl vedle mě na gauči v mém pokoji. Právě jsme hráli jednu z našich nejoblíbenějších her. Oba jsme drželi pevně ovladače v rukách a mačkali tlačítka jako o život.

"Promiň." pronesl jsem, protože jsem musel uznat, že má pravdu. Poslední týden, kdy se konaly závěrečné zkoušky, jsem byl neustále s Avery. "Pokusím se zlepšit." dodal jsem hned na to, a pak se zamračil. Prohrával jsem, což se mi samozřejmě ani trochu nelíbilo.

"To doufám." zamrmlal v odpovědi, a následně zvedl ruce do vzduchu. "Vyhrál jsem! Dneska už potřetí!" zvolal nadšeně, zatímco já naštvaně odhodil hrací ovladač, jelikož jsem prohrál už potřetí v řadě.

"Chci odvetu!" oznámil jsem odhodlaně, jelikož jsem si byl jistý, že tentokrát Lexe porazím. "Nebo bychom mohli někam vyrazit a najít ti holku." řekla jsem zamyšleně a drkl do něho ramenem.

Slíbili jsme si, že tyhle prázdniny zažijeme ve velkém stylu, což jsem měl také v plánu. První krok jsem už zvládl, začal jsem chodit s Avery, což mi přišlo neuvěřitelné. Ještě před měsícem bych se vysmál tomu, kdo by mi řekl, že budu její přítel, ovšem teď to byla realita. Naprosto dokonalá realita, které jsem pořád nechtěl uvěřit. Čekal jsem, kdy se probudím ze snu.

Pointou bylo, že jsem taky chtěl, aby si Lex někoho našel. Nešlo o to, že bych se ho tím chtěl zbavit a využít toho, abych měl víc volného času na Avery. Mým cílem bylo, aby začal konečně s někým chodit a zažil ten úžasný pocit, který jsem zažíval právě teď já.

"Nemusíme." pronesl. Otočil jsem se na něho a trochu přimhouřil oči. Než jsem stačil promluvit, tak povídal dál. "Píšu si teď s jednou holkou a vypadá to celkem dobře." řekl k mému překvapení. Naklonil jsem hlavu na stranu a chvíli hledal slova.

"Ty si píšeš s nějakou holkou a já o tom nevím?" položil jsem otázku, přičemž jsem si připadal jako Poppy nebo nějaká jiná holka. "Jak dlouho? Je z Los Angeles? Jak to mezi vámi vypadá? Znám ji?" začala jsem se ho ptát na hromadu otázek, na které jsem chtěl jednoznačně odpovědi.

"Ehm, pár týdnů?" odvětil a prohrábl si své zrzavé vlasy. Věnoval jsem mu významný pohled a pěsťovku do ramena, jelikož mi nic neřekl. "No co? Pořád jsi jenom básnil o Avery, navíc jsem si nebyl jistý, jestli by z toho něco mohlo být a..." nechal vše volně vyplynout a pokrčil rameny.

"A?" vydechl jsem se zájmem. Bože, byl jsem ještě horší, než Poppy, když chtěla něco vědět. V duchu jsem si dal facku, ovšem vážně jsem si nemohl pomoc. Zajímalo mě, jestli se na Lexe konečně obrátilo štěstí a posedlost Winter. "Jenom si píšete? Nebo jste se už viděli?" řekl jsem jako kdyby můj nejlepší kamarád byl u výslechu.

"Párkrát jsme si volali přes Skype." odvětil Lex, přičemž se tvářil nezaujatě, ovšem já viděl moc dobře, jak mu zářily oči. Taky mi neušlo, jak měl načervenalé tváře. "Monica teď studovala celý rok ve Španělsku, ale na začátku července se vrací domů do Los Angeles." oznámil.

"Jo?" řekl jsem a následně se opřel zády o pohovku, aby se mi lépe sedělo. "Když jsem pořád básnil o Avery, tak teď můžeš básnit o Monice. Jsem jedno velké ucho." pronesl jsem a myslel to vážně. Opravdu jsem byl připravený naslouchat.

"Já nevím, co bys tak chtěl slyšet." oznámil Lex a otočil hlavu směrem ke mně. Koukl jsem se na něho a věnoval mu pohled, který jasně říkal, že chci vědět všechno. "Je původem Španělka, ovšem narodila se v Americe. Její rodiče se sem přestěhovali předtím, než byla na světě." začal povídat a já ho poslouchal. Občas jsem kývl hlavou. "Má tři mladší sourozence a právě dokončila střední školu jako my. Jde na vysokou, a pak..." mluvil neustále dál. Uběhlo asi pět minut a on pořád vyprávěl dál s takovým zaujetím jako na začátku. Těšilo mě to, ale na druhou stranu jsem se bál, aby nebyl pak zklamaný, přeci jen se neviděli osobně a všechno v reálu mohlo být nakonec jinak.