More than 99 problems || Harry Styles Fanfiction

28. chapter || That's not my name

Pohled Andrewa

Původně jsem měl v plánu zůstat celý večer doma, ale nakonec se všechno změnilo, když mi zavolala Poppy. Naštvaně mi oznámila, že nachytala svého dokonalého Masona s nějakou jinou holkou. Jako správný bratranec a nejlepší kamarád jsem se rozhodl pomoc jí zapomenout, tak jsme vyrazili společně ještě s Tommym a Lacey do klubu.

Měli jsme štěstí a našli dobrý stůl, který byl blízko tanečního parketu, ale zároveň nechodilo kolem něho mnoho lidí, jelikož byl v zadní části. Ideální místo na strávení večera. Natáhl jsem ruku a vzal si do ruky skleničku, ve které jsem měl ještě zbytek svého pití. Napil jsem se, a následně si tiše povzdychl.

"Jsi v pohodě?" zeptal se mě Tommy potom, co se na mě podíval. Seděli jsme u stolu jen my dva, jelikož Poppy někam šla s Lacey. "Posledních pár dní se mi zdáš takový zvláštní." objasnil a já moc dobře moc věděl, co myslel.

"Jo, jsem v pohodě." odpověděl, i když to nebyla pravda. "Proč bych nebyl?" dodal jsem a dopil několik posledních kapek ve skleničce. Od té doby, co jsem slyšel Lacey, jak říká, že miluje Connora jsem se cítil zvláštně. Nedokázal jsem ten pocit popsat, ale ani trochu se mi nelíbil. Chtěl jsem se ho zbavit co nejdřív. "Dojdu si ještě pro pití." zamumlal jsem, a následně vstal.

"Fajn, a když tam mi vezmi taky!" křikl za mnou Tommy. Jen jsem kývl, sešel několik schodů, a pak se podél tanečního parketu vydal k baru. Vyhýbal jsem se podnapilým lidem, protože jinak by do mě vrazili. Já jsem toho sice už také dost vypil, ale pořád jsem ještě vnímal okolní svět a dokázal jít vcelku rovně.

K baru jsem se dostal během chvíle. Opřel jsem se lokty o desku, která byla podsvícená, což vyvářelo zajímavý dojem. Mávl jsem rukou na barmana, který na mě kývl, což jsem pochopil jako gesto, kterým mi říkal, že si mě všiml a mám chvíli počkat. Rozhlédl jsem se kolem sebe, a potom můj pohled padl na blondýnku, která seděla na barové židličce vedle mě.

"Ahoj." pozdravila mě a na tváři se jí objevil široký úsměv. Samozřejmě jsem nemohl propást šanci, i když nebylo nic, co by mě na ní na první pohled zaujalo. Byla průměrného vzrůstu, dlouhé blond vlasy a černé mini šaty, které měla tady na sobě každá druhá holka.

"Ahoj." řekl jsem jí a natočil se k ní, abych nemusel mít nepříjemně otočenou hlavu. "Andrew." představil jsem se jednoduše, i když na jménech mi nikdy nezáleželo. Zítra stejně nebudu mít ponětí, kdo byla.

"Shantal." pronesla své jméno, aniž by se přestala usmívat. Kývl jsem jakože jsem rozuměl, a pak sledoval jak odpila ze svého koktejlu, který měl růžovou barvu. Dokázal jsem si představit, jak přeslazený musel být. Trochu jsem se pro sebe zašklebil. "Andrew je hezké jméno, stejně jako ty." řekla. Naivně jsem si myslel, že moje balící techniky byly na nic, ale její byly ještě horší.

"Ehm, díky." odpověděl jsem, a pak se koukl směrem k barmanovi jestli už jde. Nakonec jsem upřel pohled zpátky na Shantal. Začali jsme si povídat, a než jsem se nadál, tak jsme stáli v tmavé chodbě, kde chodilo minimum lidí. Hudba zde zněla jen tlumeně.

Shantal se opírala zády o stěnu a já stal naproti ní, až se naše hrudi dotýkaly. Musel jsem být vcelku skloněný, jelikož byla o dost nižší, než já i přesto, že měla vysoké podpatky. Líbal jsem jí na krku, a postupně směřoval se svými rty dolů, zatímco jsem jí vytahoval lem šatů nahoru. Ona svýma rukama bloudila pod mým tričkem, ale nakonec mi je položila na záda a přitiskla si mě k sobě blíž.

"Shannon." zamumlal jsem, což se nakonec ukázalo jako moje největší chyba večera. Než jsem se nadál, tak mě od sebe odstrčila s naštvaným výrazem. Ustoupil jsem od ní několik kroků a nechápavě se na ní podíval.