More than 99 problems || Harry Styles Fanfiction

34. chapter || Are you high or something?

Pohled Andrewa

"Jsi ten nejlepší brácha na světě!" zakřičela Winter předtím, než se rozeběhla a skočila mi doslova do náruče, až jsem málem ztratil rovnováhu a spadl společně s ní na zem. Objala mě rukama kolem krku a nohy obtočila kolem mého pasu. Nezbývalo mi nic jiného, než jí taky obejmout, aby nespadla na zem a táta mě nepřizabil za to, že mrzačím jeho Winter.

"Uvidíme, jak dlouho si to budeš myslet." odvětil jsem pobaveně a přitiskl si jí k sobě blíž. Měl jsem radost z toho, že jsem jí udělal radost. Možná jsem nebyl zase tak strašný brácha a příšerný necita, jak jsem si původně myslel.

"Do konce života." ujistila mě pořád nadšeným hlasem. Zdálo se, že se mě má v plánu držet jako klíště snad ještě několik hodin. "Nebo do té doby dokud se nevrátíme z New Yorku." dodala se smíchem, a potom jí pomalu položil na zem. Nic se nemá přehánět, ani objímání sestry.

"Druhá možnost zní pravděpodobněji." pronesl jsem se smíchem, ke kterému se Winter následně přidala. Mamka navrhla, že bych mohl vzít sebou Winter do New Yorku, abych jí rozveselil po rozchodu s Willym, který jí fakt vzal. Poté, co táta dal souhlas, jsem také kývl, protože jsem neměl nic proti tomu, aby s námi jela. 

"Čas na to probrat pravidla." ozval se najednou od jídelního stolu táta, načež se na nás významně podíval. Všichni v místnosti, což jsem byl já, Winter a Tommy, jsme mu začali věnovat pozornost a čekali, co z něho vypadne.

"Za prvé večerka bude v deset hodin, při výjimkách v jedenáct hodin." začal mluvit a já se koukl na Winter, která se tvářila zděšeně. Nenápadně jsem na ní mrkl, čím jsem jí dal najevo, že pravidla rozhodně dodržovat nebude. Už od hodně útlého věku jsem žil podle 'Pravila jsou od toho, aby se porušovala.'. Nemluvě o tom, když je stanovil táta, tvrzení platilo dvojnásobně.

"Za druhé jí nebudeš tahat nikde po klubech ani po dalších podivných místech, které tak rád navštěvuješ." oznámil další pravidlo, během čeho mi věnoval přísný pohled. Věděl jsem, že je pro něho těžké mi předávat jeho princezničku, ale jinou možnost neměl. I kdyby nesouhlasil s jejím odjezdem, tak mamka by ho přemluvila. Měla ho omotaného kolem prstu, stejně jako Winter, společně ty dvě byly vražedná kombinace.

"Tím se dostáváme k třetímu pravidlu." řekl, a potom se několik vteřin odmlčel, nejspíš aby všemu dodal ještě větší dramatičnost, i když to vůbec dramatické nebylo, ovšem to byl jen detail. "Nebudeš jí s nikým seznamovat. Sami moc dobře víme, jak podivné přátelé máš a s jakými individui se bavíš." pronesl, načež se ozval Tommy.

"Ehm, děkuju, pane Stylesi." zamrmlal Tommy s náznakem ironie v hlase a krátce se odmlčel. "Vaše slova mi opravdu polichotila." dodal jakoby nic. Táta se na něho koukl a přeměřil si ho pohledem.

"Dobře, ty jsi zrovna jedna z mála výjimek." pronesl táta k překvapení nás všech, a potom se otočil zpátky na mě a Winter. "A čtvrté pravidlo je, že Winter nebude nikdy sama s žádným klukem a vždycky aspoň metrový rozestup." řekl a já viděl, jak se Winter nespokojeně šklebila, což mě donutilo se pobaveně ušklíbnout.

"Ještě něco?" zeptal jsem se po chvíli ticha, které panovalo v místnosti. Koukl jsem se na tátu a čekal, jestli ho nenapadne další 'úžasné' pravidlo, které určitě budeme dodržovat. Netušil jsem, jestli je tak naivní nebo dělal ze sebe blbce jenom z principu.

"Ne." odpověděl zamyšleně, a potom se na mě koukal. "Ale kdyby mě ještě něco napadlo, tak dám vědět." dodal po chvíli.

"Harry, můžeme jet?" ozval se najednou hlas mamky, která vešla do místnosti s kabelkou v ruce. "Jinak tam budeme pozdě a to já nechci. Čekala jsem měsíc, než mi konečně dali termín." dodala mamka a významně se podívala na tátu, který vypadal jako že jde na popravu.