More than 99 problems || Harry Styles Fanfiction

45. chapter || Little brother and other things

Pohled Damiena

"No tak, Lexi." oslovil jsem svého nejlepšího kamaráda, když jsme čekali u auta. Opírali jsme se o kapotu a koukali se na rušnou dálnice. Stavěli jsme na benzinové pumpě, natankovat a také si udělat menší pauzu. Dnešek nás čekal Yellowstonský národní park , kam jsme dojeli po pár dnech s mezizastávkami v Disneylandu a různých památkách. 

Byli jsme již za polovinou, už jenom pár dní našeho road tripu, ovšem užívali jsme si to naplno a měli jsme plno skvělých zážitků. Samozřejmě se našli i nějaké špatné, ale těch bylo opravdu málo v poměru s těmi úžasnými. Věděl jsem s naprostou jistotou, že budu vzpomínat na náš výlet ještě hodně dlouho.

"Vemte si Timmyho na jednu noc do stanu." prosil jsem dál, jelikož noc bez bráchy Avery by byla pro mě naprosto skvělá. Nebylo to tak, že bych ho neměl rád, spíš naopak jsem si ho každou chvíli oblíbil o něco víc, protože byl čím dál tím méně stydlivý a byl opravdu skvělý, ale pořád to byl mladší brácha mojí holky a není nejlepší, když spí v noci mezi mnou a jí.

"Jenom jedna noc." zavrčel nakonec Lex, nezněl zrovna moc nadšeně. "Jedna noc, chápeme se?" odvětil jsem, samozřejmě jsem hned přikývl, jelikož jeden samotný večer mi s Avery stačil aspoň trochu ke štěstí. Usmál jsem se a založil si ruce na hrudi.

"Chápeme, jedna noc." zopakoval jsem po něm, a potom se podíval přes rameno. Avery s jejím bráchou a Monicou si šli něco koupit dovnitř, my na ně s Lexem čekali už nějakou dobu. Pořád se nevraceli, proto jsem si tiše povzdychl a zase se zadíval zpátky před sebe.

Vzpomněl jsem si zase na mámu a tátu, každý den jsem naštěstí na to myslel čím dál tím méně, za co jsem byl rád, protože jsem si tím nechtěl ničit tenhle výlet. Nešlo o to, že by mi to bylo jedno, to rozhodně nebylo a ani trochu, ale jednoduše jsem se na tohle těšil tak dlouho a teď jsem si to nechtěl pokazit, navíc jsem s tím stejně teď nemohl dělat.

"Nemysli na to." pronesl Lex, čím mě vrátil myšlenkami zpátky do reality. Všechno jsem mu pověděl, přeci jen byl můj nejlepší kamarád a já se jednoduše někomu potřeboval svěřit. Jako vždycky mě vyslechl, a pak mě povzbudil, že bude všechno lepší. Taky mě celou dobu rozptyluje, abych na to tolik nemyslel, za co jsem mu opravdu vděčný.

"Jenže to nejde, vždycky se mi to objeví v hlavě a nejde to dostat pryč." řekl jsem s úšklebkem. Zhluboka jsem se nadechl a nevědomky začal poklepávat nohou. Lex se na mě zkoumavě koukl, nejspíš přemýšlel nad tím, co má dělat.

"Jestli ti to pomůže, tak mi povídej o Avery nebo čímkoliv jiném, co tě zrovna napadne." navrhl, čím podstupoval velkou oběť, jelikož o Avery jsem mohl mluvit pořád, na druhou stranu on mi to oplácel Monicou, takže jsme si vlastně nemohli navzájem nic vyčítat. "Co Winter?" zeptal se k mému překvapení.

"Je teď v New Yorku, jak jsem říkal předtím." odpověděl jsem a malinko se usmál, protože jsem se opravu těšil až tam poletím za ostatními. Ještě nikdy jsem tam předtím nebyl a jednoduše jsem se tam chtěl podívat jako téměř každý. "Už tě šílenství ohledně ní přešlo, že jo?" zeptal jsem se ho po pár vteřinách ticha.

"Tak trochu." odvětil neurčitě a prohrábl si vlasy. Nevěřícně jsem se na něj podíval, ale pak mi došlo, že si dělá ze mě jenom srandu, jelikož mu cukaly koutky rtů, jak se snažil nesmát. Drcl jsem do něj ramenem a zašklebil se pro sebe.

"Jsi děsnej!" okřikl jsem ho, jelikož bych nesnesl, kdybych musel prožívat to stejné jako před pár lety. Opravdu se tak mermo mocně o ni snažil, čím jí naštěstí od sebe odháněl a pro jistotu tady byl ještě táta, který by ho nejspíš zabil, kdyby si spolu začali.