On a já

Kapitola 3: Zrada

Pohled Aničky:

Bylo to to nejkrásnější čekání na autobus mýho života. Vitaa mě pohladil po tváři, a pak... přijel autobus. Oba dva jsme sebou cukli a podívali se na autobus. Aspoň jsme se obejmuli a zase si zamávali na rozloučenou. Vitaa už jen mizel v dáli. „tohle mohl bejt super moment, pitomej dědek řidič.." řekla jsem si a polonaštvaně jsem odešla domu.

Pohled Vity:

Mám jí moc rád, ale teď jsem se dostal do pěknýho průšvihu...co Tereza? Však je to moje holka!..... a teď jsem se právě málem políbil s nějakou holkou z autobusu kterou znám jen 3 dny... ale je mi s ní hezky...měl bych už konečně taky natočit nějaké video a odreagovat se..až dojedu domů, zahraju si minecraft s Dejzrem a Mattemem..

Pohled Aničky:
Když jsem došla domů, furt jsem na něj myslela, tak krásně voněl.....doufala jsem, že se setkáme znovu další den v autobusu, ale on nenastoupil. Tak jsem koukala na prázdné místo vedle sebe. Když jsem dojela do školy, ani Terka dnes nebyla ve škole.. „hmm divné." Pomyslím si.

O 2 měsíce později..

Vitaa mi chybí. Videa nevycházejí a já už jsem se na všechny podívala, vždy zkouším jet i o trochu dříve či později autobusem, ale už nenastupuje. Už nekoukám na jeho youtube. Pomalu zapomínám na tu krásnou chvíli před autobusem. Zapomínám jeho vůni, jeho hlas, jeho úsměv...
zapomínám..

O půl roku později...

Cinkne mi upozornění na mobilu
"Vitaa vydal nové video"

Hned popadnu mobil a jdu se podívat na video. Je to informační video o tom, proč se tak dlouho neozýval. Projížděla jsem si komentáře u toho videa, jak tam všichni píšou, že jsou rádi, že si mysleli, že je ten kanál už dead. „nojo, informace na youtube dá a myslí si, že když se na to podívám, budu happy a budeme kámoši. To si ale myslí jenom on.."

Pohled Vity: vrátil jsem se z Ukrajiny. Mám tam rodinu, půl roku jsem tam byl, musím s nimi trávit více času, už nejsou nejmladší. S Terkou je mi dobře. Na Youtube jsem zase aktivní, ale upadalo mi několik tisíců sledujících, protože jsem za tu dobu nevydal žádné video. Rodina je důležitější. Dnes mám doprovodit Terku do její školy . Chodí na střední do třeťáku, ale je jí 18. Tak dnes ráno pojedeme autobusem spolu. „Tak co, můžeme vyrazit?" Řekla Tery a já jsem kývl na souhlas. Čekali jsme venku v tom mrazu, a konečne přijížděl autobus.

Pohled Aničky:
Jedu autobusem do školy. Dávám si sluchátka a spokojeně na nic nemyslející sedím v zadu a koukám se do okna. Nevnímám nastupující lidi, jsou mi jedno. Jedeme docela dlouho, jako vždycky, když jedu sama. Dojedeme na zastávku "nemocnice motol" ale já i tak nevnímám. Jedeme, stojíme na pár semaforech, až dojedeme k mé škole. Tak si sundám sluchátka a připravuju se vystoupit. Co to? Slyším nějaký povědomý hlas. Tak se otáčím na všechny strany, ale nikoho povědomého nevidím. Když vystoupím a popojdu dál od zastávky, znovu to slyším. Tak se otočím a vidím něco nepopsatelného. Vitaa stojí na zastávce s mojí spolužačkou Terezou a úplně stejně se obímají, jako my před tím. „takže Vitaa balí středoškolačky a pak je jen tak opustí a přejde k další? Tohle si nenechám líbit!" Vymýšlím plán, jak se mu pomstít a u toho jdu do školy. Když jdu ze školy, napíšu mu na Youtube, že dáme sraz na zastávce "nemocnice motol" hned po jeho brigádě. Čekala jsem tam půl hodiny, než přijel. Usmál se na mě a chtěl mě obejmout, ale i když i já ho chtěla obejmout, musela jsem udělat to, co se patří. „ne Vito, poslouchej mě." On se na mě tak podívá a sedneme si na lavičku. „bylo mezi námi kouzlo, které jsem si užívala, a pak najednou jedeš pryč na půl roku a ani neřekneš bú nebo něco takovýho, prostě nic, ani na Youtube, nic. Jezdila jsem každej ten den a měsíc autobusem a doufala jsem, že tě potkám, ale ty nic. Trápila jsem se a doufala jsem, že když se ještě někdy objevíš, skočím ti kolem krku radostí, ale ne...ne když mě střídáš a tajíš mi vztah s mojí spolužačkou Terezou ty zmetku!" Dořeknu chraptivým hlasem a rozbrečím se. On mě chce znovu obejmout, ale já se na to necítím a akorát, mi jede další autobus domů. „ne Vito, ne. To takhle nejde." Řeknu a odběhnu do autobusu, kterým odjedu domů. V autobusu si ještě utírám slzy a sleduju Vitu, jak stojí na zastávce a kouká, jak s autobusem odjíždím.

Pohled Vity:

Ani nedokážu popsat můj pocit. Cítil jsem se tak mizerně. Napsal jsem Tereze, že za chvíli přijedu. Zbalil jsem si jednoduché saky paky (mobil, klíče, klobouček) a jel jsem hned za ní.

V: ,,ahoj Tery''

T: ,,ahoj miláčku''

a přitáhla si mě k sobě.

V: ,,ne, počkej. Nejsem tu kvůli mazlení. Musím ti něco říct.

T: ,,a je to něco tak vážného, že jsi musel přijet, zlatí?''

V: ,,ano. Terko. Přiznávám se ti. Měl jsem takový malý románek s jednou holkou. Ani nebyla pusa, ale mohla být, kdyby autobus přijel o trochu později. Omlouvám se ti, ale potkal jsem ji a bylo mi s ní krásně, je mi líto, že to musím takhle říct, ale líp než s tebou. a proto...

ani jsem to nedořekl a přistála mi facka na tváři.

T: ,,ty debile Youtůberská! zmiz odsud a už se nikdy neukazuj!

V: ,,jo to mám taky v plánu'' zamumlám.

T: ,,co jsi říkal?''

V: ,,nic.'' zavřel jsem za sebou dveře a odešel jsem.

šel jsem na autobus a jel jsem rychle za Aničkou. Tak moc jsem doufal, že se se mnou usmíří. Jel jsem celkem dlouho, skoro jsem v tom autobusu usnul, ale dojel jsem na místo a doslova běžel k jejímu baráku a k jejím hlavním dveřím. Zazvoním na nějakou cizí paní a z mikrofonku se ozve:

CP: ,,ano prosím?''

V: ,,dobrý den, omlouvám se, že vás vyrušuji, ale zapomněl jsem si čip od baráku a rodiče nejsou doma. Prosím, mohla byste mi otevřít?''

CP: ,,jasně, pojď!''

,,dzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz'' ozvalo se z mikrofonku a já jsem otevřel dveře a letěl jsem k Aniččiným dvěřím. Zazvoním a hned se otevřou dveře:

AM: ,,ahoj, ty tu hledáš Aničku, že?'' ve dveřích stojí její máma.

V: ,,dobrý den, ano, ona není doma? Kde je?''

AM: ,,před chvílí, asi tak před 10-ti minutama odjela s kámoškama na Anděl do obchodního centra do Čínské restaurace, oslavit její narozeniny. Má je dnes.''

Já jen poděkoval a letěl jsem zase pryč z baráku a na autobus. Vystoupil jsem na Smíchovském nádraží a metrem jsem dojel na Anděl. Tam jsem koupil v obchodě květinu a bonboniéru. Vyjel jsem výtahem nahoru a procházel mezi restauracemi a pak jsem jí spatřil. Vypadala nádherně. Šel jsem k ní a poklepal jí na rameno. Ona se na mě otočila.......

-omlouvám se, že jsem nevydala 2. a 3. kapitolu v napsaném termínu, nemám čas, škola, však to znáte, 4. kapitola vyjde opravdu 23.11. 2021, děkuji za pochopení-