Nebojácná upírka

6

|Rose pov.|

To co jsem slyšela mě velice potěšilo a dokonce jsem musela zakrýt před bratry mé červenající tváře. "Slyšel jsi to Stefane tak naše malá sestřička se líbí Klausovi" zeptal se Stefana, Damon. "Ale zase to nepřeháněj Dame vždyť o nic nejde, já bych ho stejně nechtěla" řekla jsem na jeho poznámku. LEŽ! LEŽ! LEŽ! To jsem, ale věděla jen já. "Souhlasím s Rose, ona má mnohem na víc, ale kdyby se ti opravdu líbil tak ti bránit nebude, ale víš co si o něm myslíme" řekl Stefi a podíval se mi do očí, já jsem se na něj usmála a kývla jsem na náznak pochopení. Damon na to nijak nereagoval, ale viděla jsem že lehce kývnul hlavou.

Doma jsem se vysvlékla z těch úžasných šatů a převlékla jsem se do sportovního, protože jsem se rozhodla že si půjdu zaběhat. Jinak už bydlím u Stefana a Damona, protože stejně trávím všechen čas u nich, svůj byt ale stále mám. Chodím tam, když mám dost té dvojnice co si říká Elena. Běžela jsem stejnou trasou jako vždy, což znamená okolo Grillu a okolo mého bytu a poté do lesa a zpět domů. Cestou jsem se stihla ještě nakrmit z člověka, protože kdybych to nechala až na doma, tak bych dostala od Stefana terapii o zvířátkách a asi bych se neudržela a zakousla se do Eleny. To je skvělá představa...

Hned co jsem dorazila šla jsem si dát sprchu a poté spát. Nakonec se mi dnes spalo skvostně, protože jsem neměla žádné noční můry, které mívám dost často o mé proměně. Sice už mi nevadí, ale vidět to dokola a dokola je unavující že se ani nevyspím, i když spánek zase tolik nepotřebuji. Oblékla jsem se a vyrazila jsem do školy. /viz. obrázek nahoře/

Škola byla stejně nudná jako vždy. Vy si říkáte proč tam tedy furt chodím? Nemám zdání!! Tomu jsem se musela sama zasmát. Rozhodla jsem se to vzít kolem Grillu a také se tam zastavit. Překvapilo mě, že tam nebylo moc lidí. Všimla jsem si v jednom boxu sedět Kola a Rebeku, takže jsem se rozhodla se k nim posadit. "Zdravím mohu se k vám posadit?" zeptala jsem se zdvořile a usmála jsem se na oba dva. "Jéé ahoj Mari, ráda tě zase vidím." odpověděla mi Rebeka a ukázala mi místo vedle ní. "Ahoj Mari" pozdravil mě Kole. "Prosím říkejte mi Rose" řekla jsem oběma. Oba na to přikývly. "Takže Rose co tě sem přivádí?" zeptal se Kole. "Ale byla jsem ve škole a už jsem tam nechtěla být, ani nevíte jaká je to nuda tak zase chodit." řekla jsem jim a všichni jsme se zasmáli. "Tak co kdyby jsme šli nakupovat?" zeptala se Rebek. "Hrozně ráda půjdu, nemám se tu s kým bavit, moji bratři mě už nebaví." řekla jsem jim a poté doufala že nezaznamenali to moji bratři. 

Vypadalo to že si toho všimly, ale nějak to neřešili. "Tak tedy běžte nakupovat, já tu záležitost vyřeším pouze s bratry." řekl Kole. "To budeš hodný Kole." poděkovala mu Rebek. " Ale jestli se ti to Rebek nehodí tak nemusíme" řekla jsem ji přísně. "Ale to vůbec neřeš bratrům to vadit nebude, stejně bych se jenom nudila." odpověděla mi Rebek a chytla mě okolo ramen. Rozloučili jsme se s Kolem a šli jsme nakupovat. "Konečně mám s kým chodit nakupovat" vypískla Rebek mezi dveřmi obchodního centra. 

|Kol pov.|

Rebeka s Rose odešli a já čekal na bratry celkem jsem se bál toho co na to Niklaus řekne, ale snad když řeknu že sní šla Rose tak se uklidní. Když přišel Elijah a Klaus hned na mě Klaus začal ječet. "Kde je Rebeka, vždyť když jsem ti volal říkal jsi že už tu oba dva sedíte." supěl Klaus. "Uklidni se, třeba má dobrý důvod že tu není" vložil se do toho Elijah a já se tomu "dobrému důvodu" zasmál. "Tak..." čekal Klaus. "Šla nakupovat s..." nestihl jsem to doříct a už mě Klaus držel přimáčklého na stěně. "Ty si ze mě děláš srandu?!" zeptal se mě. "Ne.." odpověděl jsem a pustil mě. Na dále to neřešil, ale bylo vidět že je celý nabroušený, protože tu Rebeka měla být a je to Klausův plán jak se zmocnit Eleny a udělat si armádu hybridů. Nechtěl ani vědět s kým tak je, tak jsem to nechal plavat. Asi dvě hodiny jsme to plánovali a najedenou jsme uslyšeli smích od dveří, tak jsme se tam všichni otočili a co jsme viděli byla Rebeka už uvnitř jak se směje někomu ještě venku. Klaus už tak chtěl nasupeně jít, ale zastavil se když uviděl přijít celou vysmátou Rose. podíval se na mě a já pokrčil rameny. 

|Rose pov.|

Nakupování s Rebek bylo naprosto špičkově skvělí. Takhle dlouho jsem se nezasmála a myslím že se z nás stali nejlepší kamarádky zní to dost divně, ale je to jako bychom se znali už opravdu dlouho. Přišli jsme rozesmáté do Grillu a byli tam všichni Mikaelsonovic muži, dokonce i Klaus...

Doufám že se vám tento díl líbil ❤, když tak budu moc ráda když mi napíšete do komentářů něco co mi chcete vytknou či jestli se vám to líbí. Chtěla bych se omluvit za to že dlouho nevyšla žádná kapitola, ale neměla jsem absolutní náladu na psaní a ani na to něco číst, ale je to tu, takže doufám že se vám to libí 😘😘😘. 

LIL_KRISTY 😎