Nebojácná upírka

24

Byla jsem nadšená, ale také trochu smutná že jsem opouštěla zase mé dva milované bratry. Ale teď mají svoje životy, ve kterých jim je dobře a určitě se ještě sejdeme.

Rozhodla jsem se že se s nimi půjdu nějak nenápadně rozloučit. Jela jsem k Eleně, kde by se měl nacházet můj dvojník bratr. Sama jsem se smála mému humoru. 

Otevřela mi Elena a její pohled byl zvědavý. "Rose, copak potřebuješ?" ptala se.

"Je tu Damon?" zajímala jsem se, snažíc se skrýt své nervozní pocity.

Elena přikývla a ustoupila stranou, aby mě pustila dovnitř. Vešla jsem do prostorného obývacího pokoje a uviděla jsem Damona, jak se pohodlně usadil na pohovce. "Bráško, jen jsem chtěla vědět, zda přijdete dnes domů. Chtěla bych něco uvařit," řekla jsem mu s nadějí v hlase.

Damon se na mě usmál a prohrábl si vlasy. "Rosie, dnes ne, ale zítra určitě přijdeme," odpověděl a láskyplně mě pohladil po vlasech.

Pokusila jsem se nedat najevo své zklamání. "Tak nevadí, já vás nebudu rušit," odpověděla jsem a přistoupila blíže k němu, abych ho mohla obejmout. Damon se začal smát a pevně mě objal. "Rose, však já ti nikam neuteču," škádlil mě.

Ale já věděla, že to já budu muset. To jsem mu ale říct nemohla. Pustila jsem ho a vydala se ke dveřím, kde jsem ještě objala Elenu. "Mějte se hezky," rozloučila jsem se s nimi.
Jakmile jsem byla venku, slyšela jsem, jak Elena šeptá, že jsem nějaká divná. Ignorovala jsem to a zamířila do baru, kde jsem očekávala, že najdu Stefana s Caroline.

Jakmile jsem vstoupila do baru, uviděla jsem Stefana a Caroline sedící u stolu. Přistoupila jsem k nim a položila ruku na Stefanovo rameno. "Bráško, zítra přijďte na večeři domů, budu vařit vaše oblíbené jídlo!" pronesla jsem důrazně a varovně jsem mu pohrozila prstem.

Stefan se usmál a kývl. "Určitě přijdu, Rose. Moc se těším," odpověděl a vtáhl mě do objetí. Pevně jsem ho objala a šeptla, že se budu těšit. Poté jsem odešla domů.

Doma jsem na kuchyňskou linku položila dopis pro oba své bratry a společně s mými věcmi jsem se vydala na místo, kde jsem měla sraz s Nikem.

Když jsem dorazila, vrhla jsem se Nikovi do náruče a slzy mi tekly po tvářích. "Lásko, neplač. Spolu se budeme mít náramně. Budeš moje princezna a já se o tebe budu starat," chlácholil mě Nik.

Podívala jsem se na něj s vděčným úsměvem a přitáhla si ho k polibku. "Jak já tě miluju," řekla jsem mu tiše.
"Ne tak jako já tebe," odpověděl Nik s úsměvem. Poté jsme nastoupili do auta a vyrazili do krásného města jménem New Orleans, kde nás čekal nový začátek.

Tak tohle je předposlední díl, ale poslední bude krátký. Bude tam co Rose napsala bratrům v dopise a jak budou reagovat. LIL_KRISTY