Nebojácná upírka

22

Když jsem se ráno probudila byla jsem v pokoji u Mikaelskonův, byl to moc hezký pokoj, ale ještě hezčí byl pohled na spícího Nika vedle mé postele v křesle. Byl sladký. Ležela jsem a prohlížela jsem si ho, jeho ostré rysy, krásně husté řasy a rty... 

"Dobré ráno, krásko" pověděl Nik. "Dobré beruško" odpověděla jsem mu. Nad tím se zasmál a skočil vedle mě do postele. "Tak jsem si představoval jinak, ležet s tebou v posteli, no spíš za jiné situace" řekl škádlivě. Já ho jen plácla do ramene a zasmála jsem se. "Tak ty už o mně i sníš!" vykřikla jsem. "No nejsem jediný kdo o nás dvou sní, ty včera v noci také lásko" řekl a ušklíbl se. 

Nik odešel abych se mohla převléknout do oblečení od Rebek a já přemýšlela nad tím co se poslední dobou stalo. Převlékla jsem se a šla jsem dolů na snídani. Když jsem tam, ale přišla byl už Nik nachystaný k odchodu, a zřejmě na mě čekal. 

"Tak plnou parou v před jdeme na snídani" řekl mi nadšeně. Šla jsem tedy s ním, vlastně i moc ráda. Řekl mi že Rebek si musela něco zařídit, ale že se vrátí odpoledne. 

Dojeli jsme do parku, a Nik mi řekl ať si sednu, že mě zavolá. Tak mě zavolal, a já jsem došla do jedné uličky, a tam stál Nik a ještě jeden muž, který byl ovlivněný a čekal s netáhlým krkem. "Tak snídaně je hotová" řekl radostně Nik. Já neváhala a pustila jsem se do něj, Nik se přidal. Když jsme "dosnídali", sedli jsme si na lavičku.

"Tak docela dobré rande u snídaně" řekla jsem a myslela jsem to jako vtip. Nik na chvilku vykulil oči, ale nedal to na sobě znát. "Ano, to ano" řekl a vypadalo že to myslí vážně. 

"Tak co se stalo Kolovi?" ptal se Niklaus. "Nic moc, jen jsme se rozešli no, už mě prostě nebavil" odpověděla jsem mu. Na to se lehce pousmál, nejspíše ho potěšilo to co slyšel. "Takže vy dva už nejste spolu?" ptal se. Já zavrtěla hlavou že ne. "A co ty a práce, včera si byla vyřízená?" ptal se starostlivě. "Práce je skvělá, jen jsem pracovala asi tři dny v kuse, protože jsem chtěla pomoc se zraněnými, jelikož jsem vinna, a cítila jsem se jakože bych měla být za to odpovědná. "Ty jsi skvělá" řekl aniž by přemýšlel nad tím co vypustil z pusy. Já zčervenala a chytla jsem ho za ruku. "To ty" oplatila jsem mu to. Nejspíše jsme na sebe dlouho jen koukali, a já se pak vzpamatovala, a rychle jsem vy komolila že už musím a upíří rychlostí jsem se chtěla spakovat. 

Běžela jsem lesem, když v tom mě někdo chytl. Byl to Nik. Chytl mě a začal mě líbat. Já mu to samozřejmě začala oplácet. Opřel nás o strom a na chvilku zastavil, podíval se na mě a nádherně a vítězně se usmál. No a začali jsme se líbat dál, a co se stalo potom určitě všichni víme. Bylo to skvělí.

"Niku.." zašeptala jsem. "pššt... nic neříkej" položil mi prst na rty. "Jestli začneš s tím že to byla chyba a že na to musíme zapomenout, tak ti rovnou říkám že na to zapomenout nepůjde, a že prostě tě potřebuju Rose.." vysypal ze sebe Nik. "Niku..." řekla jsem se slzami v očích a znovu jsem ho políbila ale už jemněji, spolu s emocemi a pocity. "Víš já ti musím něco říct, ale je to fakt důležité" řekla jsem rychle...

Taaaaaak další díl, trochu romantiky a vyznání citů, co chce Rose říci Nikovi, se dozvíte příště. Love UUU. LIL_KRISTY