Hokejista - Larry Stylinson CZ

7

„Tak pojď, odvezu tě," řekl už oblečený Harry a šli jsme k jeho autu.

Nastoupil jsem na místo spolujezdce a on se rozjel.

U domu jsem pomalu vylézal, abych mu to tady nijak neušpinil asi se mi to povedlo.

„Tak děkuju moc, ahoj," rozloučil jsem se s ním.

„Ahoj," usmál se na mě.

Odešel jsem dovnitř s už jsem čekal na to, kdy přijde mamka a bude mi říkat, jak byla vyděšená a kde jsem byl.

Došel jsem do obýváku, kde seděla na gauči a vypadala celkem v pohodě.

„Um, ahoj mami," pozdravil jsem ji.

„Ahoj, Lou," řekla jen.

Divil jsem se, že nebyla v nervech nebo tak, ale odešel jsem do pokoje, možná jí to třeba volal Liam.

V pokoji jsem se jen převlékl a zase jsem šel dolů, kde už mamka byla v kuchyni a něco vařila. Mohl bych jí pomoct, protože se jinak budu celkem nudit.

„Kde je táta?" zeptal jsem se, protože už zase nebyl doma.

„Nejspíše bude v práci, bude tam dnes zase déle," řekla mi.

„Já ti pomůžu s vařením," oznámil jsem jí a už jsem bral do ruky nůž, abych jí pomohl.

„Nechceš pozvat na večeři toho Harryho? Liam mi včera volal, tak jako poděkování," navrhla mi.

„Jo, klidně, tak já mu zavolám," řekl a jsem a šel jsem nahoru, kde mám telefon.

Vytočil jsem jeho číslo a on mi to skoro hned zvedl.

„Ahoj Harry, nechceš k nám dnes přijít na večeři?" Zeptal jsem se na jeden nádech.

„Ahoj, rád přijdu," odpověděl. Dobře, teď jsem se nejvíce asi bál odmítnutí, ale mám asi štěstí.

„Dobře, tak v šest můžeš přijít," sdělil jsem mu čas.

„Ok, budu tam," ze jeho hlasu byl slyšet úsměv.

„Tak zatím," rozloučili jsme se a já to položil. Uffff, tak tohle šlo celkem hladce.

Teď už bylo ale všechno připravené a měl jsem další dvě hodiny čas. Mohl bych se za tu dobu jít vykoupat a dát si dost dlouhou vanu.

Pustil jsem tedy vodu  a dal si tam i bublinky. Když jsem usoudil, že je vana dost plná, vysvlékl jsem se a celý se do ní ponořil.

Miluju, když se tam takhle můžu ponořit a užívat si to teplo.

Asi po hodině jsem vylezl a oblékl jsem si už věci, které budu mít na večeři. Bylo to tričko bez rukávů a na to obyčejnou černou košili. Kalhoty jsem si nechal svoje tepláky, to Harryho snad nepohorší.

Dole jsem mamce ještě pomohl prostřít stůl, ale potom se domem rozezněl zvonek. 

Šel jsem otevřít já a snažil jsem se, aby na mě nebylo vidět jak moc nervozní jsem. 

„Ahoj," pozdravil jsem Harryho hned ve dveřích. 

„Ahoj," usmál se.

Vešli jsme dovnitř, Harry si sundal boty a šli jsme do kuchyně, kde jsme s rovnou posedali ke stolu, kam nám mamka přinesla talíře s jídlem a sama si taky sedla. Konečně bude i ona chvilku alespoň trošku v klidu. 

Nikdo při jídle moc nemluvil, spíše jsme prostě jen jedli. 

Po jídle, které bylo mimochodem výborné, jsme si všichni šli posedat do obýváku, kde začala konverzace o úplně všem, co mamku napadlo.