Tiše jsem ho sledoval. ,,Budeš spinkat?" Optal jsem se i když odpověď byla zjevná.
,,Nejsem unavený... Výška jsme před chvílí vstali." Hlesl jsem do deky a pokrčil nohy. ,,Jen mi je trochu zima."
Oh. ,,Tak já dojdu zatopit." Pověděl jsem a zvedl se. Za ty roky jsem se naučil zprovoznit kotel. I když kluci to s ním umí líp než já... a to jim je deset.
Kývl jsem. Vstal jsem a přišel ke skříni. Vytáhl jsem si jeho mikinu a oblékl si ji. Zalezl jsem zpět pod deku.
Došel jsem do kotelny. Málem jsem urval kliku, zase. Ehem. Vzal jsem dřevo a hodil ho dovnitř, přidal jsem ty serepetičky na podporu hoření a zápalkou to zapálil. Tak. Za půl hodiny sem musím znovu. Jéj! Počkat. To je pavouk? Ježiš! Rychle jsem vylezl a dveře od kotelny zavřel. Odkašlal jsem si jako by nic a vrátil se do ložnice. Klekl jsem si vedle postele k Izuku. Ruku jsem mu dal na čelo. Teplotu nemá. Divný. Takovéhle změny teplot nemá. ,,Brzo tu bude teplo." Informoval jsem ho.
Kývl jsem. ,,Děkuju." Pousmál jsem se. Ruku jsem mu chytil a stáhl si ho k sobě do postele.
Vlezl jsem si k němu, ale ne pod deku, abych k němu nepouštěl zimu. Objal jsem ho přes deku a políbil ho na čelo.
Usmál jsem se a hlavu si o něj opřel. Zavřel jsem oči. ,,Co si dneska dáme k obědu?" Zeptal jsem se.
Pravou rukou jsem si začal hrát s jeho vlasy. ,,Co kdybych udělal kimchi?" Navrhl jsem a lehce mu začal přejíždět po ouškách.
,,To zní dobře." hlesl jsem a přehodil přes něj taky deku. Objal jsem ho.
Usmál jsem se a dal mu pusu na čelo. Tohle vypadá na další líný den. Perfektní.
Je mi zima. Ale teplotu nemám. Zamručel jsem a zavrtal se mu do hrudi.
Měl bych zavolat doktorovi. Pro jistotu. ,,Zlato, zavolám doktorovi, aby na tebe kouknul, jo?" Zeptal jsem se, ale jen ze slušnosti. Doktor na něj koukne i když chtít nebude.
Zakroutil jsem hlavou. ,,jsem v pohodě. Je mi jen zima prosimtě." Zabručel jsem. Hned kvůli tomu volat doktorovi. To tak. Už nejsem dítě. Kdyby to bylo jedno z dětí, tak jo.
Protočil jsem oči. ,,Můžeš mít chřipku." Sdělil jsem mu. Chce dítě a přitom se teď jako jedno chová. ,,Takže se na tebe podívá, jinak žádný kakao!" Pohrozil jsem a objal ho pevněji.
Povzdechl jsem si. ,,Teď se o mě staráš na jak o dítě. Je mi skoro třicet. Vyležím to a dám si čaj." Řekl jsem.
Nakrčil jsem nos. ,,Tohle jsi říkal i naposled a nakonec jsi ležel měsíc a půl." Připomněl jsem mu. Ale jak chce. Nejprve do něj naleju čaj a zítra uvidíme. Prohrábl jsem mu vlasy.
,,Ale to bylo několik let zpět." Zamručel jsem a víc se zabalil do deky. Měsíc a půl. Přehání. Měsíc.
Políbil jsem ho na čelo. ,,Hádám, že večer tedy budeš doma." Pověděl jsem, ale spíš jen pro sebe.
,,Nebo je tvoje máma může přivést zpět." Zamumlal jsem. Proč ne. Navíc zítra určitě budu v pohodě.
Zamyslel jsem se. ,,A nebo," Usmál jsem se ,,jim tam odvezu věci a zůstanou ještě do zítra u mámy." Navrhl jsem. U mámy spí rádi. Všichni se nacpali do mého starého pokoje, takže se baví.
Usmál jsem se a kývl. ,,Jo může to tak být. Alespoň budeme mít ještě pro sebe čas, i když asi pochybuju, když budu v posteli..."
Protočil jsem oči. ,,Děláš jako kdybych tě tu nechával samotného." Zamručel jsem. Vždycky se válím s ním, a děti taky.
,,No jo no jo." Vydechl jsem a deku si přehodil i přes hlavu. Škoda že léto skončilo. Mám rád teplo.
Odtáhl jsem se od něj. Um. Kuklí se, aby se proměnil, či něco takového? To je jedno. Prostě jsem si přes něj hodil nohu a ruce si založil na hrudi.
Spokojeně jsem zamručel. Tohle je lepší. Sice mi je trochu furt zima, ale míň jak předtím.
Koukl jsem na hodiny. Když se už nechce mazlit, tak půjdu připravit oběd. Povzdechl jsem si. ,,Jdu dělat oběd, ju?" Hlesl jsem a sedl si. ,,Kdyby něco, křič nebo volej." Pověděl jsem.
Hm? Sklopil jsem uši, když se odtáhl. Kývl jsem. ,,Dobře..." Zahuhlal jsem a zabalil se do deky.
Dal jsem mu ještě malou pusu na čelo a zvedl se. Odebral jsem se do kuchyně a pomalu se pustil do přípravy.
Když tak přemýšlím. Když se změním na králíka nebude mi taková zima, protože budu mít kožich. Změnil jsem se teda do králíka ale zůstal v úrovni boku v oblečení zachumlaný. Ještě trochu chladno mi je, ale ještě míň.
Vše jsem připravil, ale na oběd je ještě brzo. Stihl jsem to nějak rychle. Takže mám volno, než bude poledne. Protáhl jsem se a šel do ložnice. Izuku v posteli není? Ne, je. Vážně? Nadzvedl jsem peřinu. Hm. ,,Koukám, že mi někdo vyměnil přítele s králíkem."
Sklopil jsem uši a vlezl si do oblečení. Jen škoda že neumím jako králík mluvit.
Sedl jsem si na postel a vzal si ho do náruče. Hm. Není nějak lehčí? Pak ho vykrmím. ,,Dal by si můj prďola mrkvičku?" Optal jsem se a začal ho drbat za ušima.
Musel mě vytáhnout z peřiny? I když mám kožich, je mi trochu zima. Jen jsem kývl hlavou, že chci.
Usmál jsem se a dal mu pusu na čumáček, kterým rychle hýbal. ,,Taťka ti tedy zajde pro ňamku." Pověděl jsem a dal ho zpět pod deku. I když. Zvedl jsem se a vzal si mikinu s velkou klokankou. Oblékl jsem si jí a vrátil se k posteli. ,,Pojď sem, mrně." Vzal jsem si ho znovu k sobě a strčil si ho do teplé kapsy.
Zamrkal jsem a přivřel oči. Jo tady je taky trochu tepleji. Líp jsem si tam sedl a koukal se ven z kapsy.
Drbal jsem ho na hlavě a šel s ním do kuchyně. Z ledničky jsem vytáhl velkou mrkev a strčil jí k němu do kapsy. ,,Prosím, ušáku." Ledničku jsem zavřel a sedl si ke stolu. Dál jsem Izuku drbal.
Hned jak mi dal mrkev, jsem začal chroupat mrkev a u toho se musel pro sebe usmát. Miluju tuhle podobu, ale moc to nepoužívám.
Opřel jsem se a mlčky ho pozoroval. Jak jen mi takhle chyběl. Teď tu spíš jako králíci běhají děti. Jaká škoda.
Nevýhoda. Jako králík celou mrkev na posezení nesním. Zamručel jsem a snědl něco málo. Mrkev jsem pak vystrčil z kapsy.
Mrkev, kterou házel pryč jsem chytil a dal na stolek. Je docela dost slušně ohlodaná. Nechtěl bych, aby mě kousl. Eh. Druhou rukou jsem ho začal drbat na bradě. ,,Co kdybych pořídil za domácího mazlíčka králíka? Nemám se s kým mazlit..." Postěžoval jsem si.
Nakrčil jsem nos. Kdyby řekl, tak se změním a můžu se s ním mazlit jako králík! Zabručel jsem. To tak.
