237 🧡💚 ~ Další mrně

376 28 2
                                    

O měsíc a půl ~ V den porodu

Tentokrát jsem při těhotenství měl svoje nálady na uzdě, takže Kacchan měl klid. Ehm... Sice jsem občas snědl něco, z čeho se dětem dělalo špatně, ale za to přece nemůžu?

Právě teď? Právě jsem dostal dítě ven. Ležím udýchaný v posteli. Měl jsem zavřený oči a měl jsem pocit že umřu. Děti za chvíli přiveze Mitsuki a doktor teď vzal mimčo ho umejt a zabalit do ručníku.

Dobře. Tentokrát na mě moc neřval, ale několikrát jsem musel spát v pokoji pro hosty, protože se na mě prý nemůže koukat. Nejlepší bylo, když mu praskla voda a začal na mě křičet, že už mi nikdy nedovolí na něj sáhnout. Deset minut na to chtěl, abych ho pevně držel za ruku a neodcházel. Natsumi se splnilo přání. Narodila se holčička. Podle toho, co jsem zahlédl, byla mnohem menší než tehdy Natsu.
Políbil jsem Izuku na čelo.
,,Jsi úžasnej." Zašeptal jsem a utřel mu zbytky slz.

Zamručel jsem a vydechl. Promnul jsem si obličej. ,,Příště jestli řeknu že chci další dítě a nebo že děti chtějí sourozence... Strčil do mě obě ruce a ještě něco, abych si připomněl bolest a rozmyslel si to..." Vydechl jsem udýchaný a deku si přehodil přes sebe. Pootevřel jsem oči a pak je zavřel.

Věděl jsem, že to řekne. Povzdechl jsem si. ,,Dobře, promiň." Zašeptal jsem a pustil mu ruku, abych mu dal vlasy z očí. Možná by pro něj tehdy bylo lepší, kdybych mu nakecal, že prostě nemůžu mít děti a nešel na zvrácení vasectomie.
,,Malá by měla brzo dostat jméno." Připomněl jsem mu a zvedl se, abych otevřel okno.

Jméno? Oh no jo. O tom jsme už mluvili. Předtím jsem vůbec nevěděl jaký jméno. Asi řeknu až ji uvidím. Takhle se nemůžu rozhodnout. ,,Já vím." Zamumlal jsem a vydechl.

Okno jsem otevřel a otočil se zpět na něj. ,,To je v pořádku, máš čas." Ujistil jsem ho. Upřímně. Nevím jak se k němu teď chovat. Týden jsem teď spal sám a ráno na mě ještě vrčel, takže mám obavu, abych ho zrovna teď nenaštval.
,,Nechám tě odpočinout si." Pověděl jsem a usmál se na něj.

,,hmn... Za chvíli přijede tvoje máma s dětmi. Ale jinak jméno... Dal bych Suzu. Jako Suzumi. Em. Ale nebude to divné? Všechny děcka končí na -mi." Zamručel jsem a vešel zpět doktor i s dítětem. Líbí se mi. Tentokrát má úplně blond vlasy. Ani kus zelené. Ještě ale jsme neviděli oči.

,,Může se jmenovat jak jen chceš, zlato." Ujistil jsem ho. Neodolal jsem a přešel k němu, abych se na tu malou princeznu podíval. Oh. Je úžasná!

Vzal jsem si ji a usmál se. ,,Je vzhledem úplně po tobě." Hlesl jsem a přivřel jsem oči. Je hezká. ,,Vem si jí a přivítej s ní ostatní." Usmál jsem se a natáhl ji k němu. Ještě hlad nemá. Máme tu už připravené mléko a oblečení. Zívl jsem.

Opatrně jsem si jí vzal. Je krásná. Bože můj, a je tak malinká. Nádech, výdech, nebudu brečet. Uh. ,,Odpočiň si, pořád se prospi, ano?" Usmál jsem se na něj a pomalu se i s malou zvedl.

Kývl jsem a víc se zakryl. Uh bože můj...je sladká to ano. Ale budu se věnovat všem potom. Uslyšel jsem jak teď přijelo auto. Takže už jsou tady. Zavřel jsem oči a odpočíval. Ani jsem se usnout nemusel snažit. Usnul jsem téměř hned.

Tiše jsem opustil pokoj i s malou princeznou. Sotva jsem došel do chodby a děti už si zouvaly boty. Když viděly, že v ruce držím malý uzlíček s blond vlásky, přiběhly. Sklonil jsem se. Všem zářily očka.
,,Spokojeni s malou sestřičkou?" Zeptal jsem se tiše. I kluci celí nadšení kývli. Usmál jsem se a zvedl pohled k mámě a tátovi.
,,Máte už jméno?" Zeptali se.
,,Suzumi." Sdělil jsem jim jméno, které jí dal Izuku.
Všichni jsme se přesunuli do obýváku. Malou jsem dal do už připravené postýlky. Děti samozřejmě seděli nacpaný u ní a pozorovaly jí. Musel jsem se usmát.
,,Může spát u mě?" Zeptala se Natsu. Zavrtěl jsem hlavou.
,,Na to je ještě malá, musí spát s taťkou." Pověděl jsem jí. Matka zrovna přišla z kuchyně i se svačinou pro děti a kafem pro mě. ,,Děkuju." Poděkoval jsem jí.

Moc dlouho jsem teda nespal. Asi tak půl hodiny. Rád by h vstal, ale pamatuju si, že moje nohy noc nefungovaly. Lehl jsem si na bok a ještě se snažil na chvíli usnout. Povedlo se mi to.

Začalo se stmívat, táta a máma odešli. Poslal jsem děti do sprchy. Natsu šla do koupelny nahoře a kluci do té v pokoji pro hosty. Vzal jsem malou Suzu a opatrně jí přenesl do postýlky u nás v ložnici.

Zamručel jsem a zavrtěl se. Zívl jsem a otevřel oči. Hm? Pousmál jsem se. Chtěl bych teď opravdu moc do sprchy... Vydechl jsem a lehl si na záda.

Podíval jsem se na Izuku, který už byl vzhůru. ,,Ahoj, zlato." Hlesl jsem a usmál se na něj. Přišel jsem k němu blíž. ,,Chtěl bys něco k jídlu, nebo pití?"

,,Chtěl bych chodit a dát si sprchu..." Vydechl jsem a zavřel oči. ,,Asi jen něco k jídlu... Třeba něco sladkého. Jestli máme zákusky..." Mumlal jsem tiše a zavrtěl se. ,,Ona spí? Jaký má oči?" Zeptal jsem se a alespoň si trochu poposedl.

Zamyslel jsem se. ,,Víš co? Udělám ti něco k jídlu, najíš se a pak ti pomůžu se umýt." Pověděl jsem mu svůj plán. Znovu jsem si opatrně do náruče vzal naší malou blonďatou princeznu a přešel s ní do postele k Izuku. ,,Očka ještě neotevřela." Pověděl jsem mu. Asi čeká na správnou příležitosti.

Pousmál jsem se a kývl. ,,Asi chce spát." Hlesl jsem a vzal si ji od něj. Položil jsem si ji opatrně do klína. Je malička. ,,Kdyžtak přemýšlím. Máme tři pokoje. Ten pro hosty bude Natsumi, takže pak na jejím pokoji budeme dělat. No ale až kluci budou starší, tak budou chtít mít pokoje asi rozdělený. A Natsumi i kdyby měla Suzu u sebe, tak až jí bude tak sedmnáct tak taky."

Prohrábl jsem Izuku vlasy. ,,S tím si nelámej hlavu." Požádal jsem ho s úsměvem. Jak nad tím může hned po tom všem přemýšlet?
,,Klukům uděláme uprostřed pokoje falešnou zeď, když budou chtít, a Natsumi se nemůže dočkat, až bude moct malá spát u ní." Pohladil jsem ho po tváři a dal mu na spánek malý polibek. Následně jsem se zvedl. ,,Jdu ti udělat tu ňamku." Pověděl jsem a odešel. Před ložnicí jsem potkal děti, který šly za Izuku a malou princeznou. Nechal jsem je projít a odešel do kuchyně.

Usmál jsem se a vydechl. Bože můj... Držel jsem Suzumi. Jo chce spát. Ale nevím jestli ji Kacchan krmil. Asi jo. Jinak by se ozvala. Hm? ,,Ahoj děti. Hlavně tiše." Hlesl jsem. Všichni tři si vlezli ke mně  a koukali se na Suzu.

Můj Králíček Part 2 (Done ✓)Kde žijí příběhy. Začni objevovat