217 🧡💚 ~ Uwu

357 31 0
                                    

No. Nudím se, takže... začal jsem mu masírovat nahou zadnici a malý ocásek. Ah.

Otevřel jsem oči a zamrkal. Ah... Em... Zavřel jsem oči a kousl se do rtu. Zamručel jsem mu do krku a nechal ho.

Hehe. Vyhrál jsem. ,,Líbí se ti to?" Optal jsem se. Hádám, že ano, jinak by mě už pokousal.

Zakňučel jsem. ,, Divíš se snad?" Dalo by se říci, že sahá na jedno z mých nejcitlivějších míst. Ocásek a pak na další v pozdějším pořadí i zadek. Pf.

Usmál jsem se. Hehe. ,,Ani ne, mrně." Zašeptal jsem a dal mu pusu na spánek. Druhou rukou jsem mu začal masírovat ouška. Tohle mě tak baví.

Vydechl jsem a zavrtěl se. Kousl jsem se do tváře a obličej si víc zabořil do jeho krku. Zavrtěl jsem ocáskem a snažil se nevydávat žádný zvuky.

A heleme se. Jak roztomilé, že se to snaží držet. Já bych se měl držet, není mu dobře. Tak jsem debil? Přestal jsem a normálně ho začal hradit po zádech. Tady mi už ani klášter nepomůže.

Vydechl jsem a zamručel. Hm? Zabručel jsem. No o dobře. Objímal jsem ho a měl zavřený oči.

,,Řekněme dětem, že bys rád další mimčo, nebo jim až potom oznámíme těhotenství?" Otázal jsem se. Měli bysme si to promyslet.

Taky pravda... ,,Hm. Bylo asi lepší až budu těhotný. Kdyby to nevyšlo, tak třeba budou zklamaný." Řekl jsem. Pak už bude možná někdo zklamaný. Protože asi hádám, že kluci budou chtít bratra a Natsumi sestru.

Přikývl jsem. ,,Dobře, dobře." Souhlasil jsem a dal mu pusu. Je to vlastně logické.

Usmál jsem se. Nudím se. Asi půjdu na chvíli už spát. Co jiného asi. Ani nevím kolik je hodin.

,,Mám ti udělat večeři před nebo potom až pojedu pro děti?" Zeptal jsem se a dál ho drbkal.

Hm. Myslel jsem že pro ně jede až ráno. Ale dobře. Nevadí. ,,Asi až potom. Teď nemám chuť na jídlo." Našpulil jsem rty. ,,Jdu na chvíli spát."

Oh. ,,Dobře tedy," hlesl jsem tiše a ležel s ním tak dlouho, dokud jen neusnul.

Usmál jsem se a odpočíval. Usnout se mi nakonec povedlo tak do půl hodiny.

Začal tiše chrápat. Měl jsem co dělat, abych se nezačal smát. Opatrně jsem se od něj odtáhl a přikryl ho. Vzal jsem si telefon a odebral se do obýváku. Zavolal jsem mámě, jestli zítra bude moct hodit děti do školy. Tak mě napadá. Neřekl jsem Izuku, že pro ně večer pojedu? Neřekl, že ne? Máma je nadšená, táta zas tak moc ne. Celý den s nima dneska hraje fotbal a už nemůže. Pf. Poděkoval jsem a hovor ukončil. Odebral jsem se na verandu na zadní zahradě a sedl si do houpačky.

Vzbudil jsem se asi tak po hodině a půl a protáhl se. Jo tohle je lepší. Potřeboval jsem chvíli usnout. Vydechl jsem a vstal. Oblékl jsem si trenky a podíval se na telefon.

Na chvíli jsem zavřel oči a houpal se. Nakonec jsem se neuhlídal a usnul.

Hm? Ona je neděle? Aha. Já měl teprve sobotu. Pokrčil jsem rameny a nařídil si na zítra budík. Vstávám s Kacchanem. Telefon jsem hodil na postel a šel do kuchyně. Kacchan je pryč. Možná už jel pro děti. Tak jo. Udělám večeři pro nás dva. Jak znám Mitsuki, určitě děti vykrmí, takže večeři nebudou chtít. Vytáhl jsem si věci a pustil se do večeře.

Vzbudil mě déšť. No super! Teď budu nachlazenej já. Zvedl jsem se a vlezl do domu. Sakra, sakra! Kde mám mikinu?

Hm? Cukl jsem uchem a nakoukl. Em. ,,Kde jsou děti?" On neměl sebou ani mikinu? Bože... Vydechl jsem.

Koukl jsem se na něj. Uh. ,,U mámy? Povezu jim tam jen bágly." Odpověděl jsem mu a vzal si z topení osušku. Vydrbal jsem si vlasy.

Takže do zítra. Kývl jsem. ,, takže. Kde jsi teď byl?" Nadzvedl jsem obočí a sledoval ho.

,,Na verandě." Odpověděl jsem mu a osušku vrátil na topení. Teď musí uschnout znovu.

,,V dešti? Jen v tomhle?" Tak je blbej? Teď bude nachlazený. Protočil jsem oči.

,,Když jsem tam byl, bylo docela teplo!" Bránil jsem se a šel si pro něco teplého na sebe. Ani nevím, jak se mi podařilo usnout!

Povzdechl jsem si. ,,Pak přijď do kuchyně. Večeře je hotová." Zavolal jsem a vrátil se do kuchyně, kde jsem dodělal zbytek.

Natáhl jsem si teplé tepláky a svetr. Pak jsem udělal jak chtěl Izuku a šel za ním do kuchyně. ,,Neříkal jsem, že vařit budu já?"

,,Myslel jsem, že jsi jel pro děti. Vstal jsem a tak jsem šel udělat večeři no." Pokrčil jsem rameny a sedl si s tím ke stolu.

Čupl jsem si a sledoval ho. ,,Zlato, naše děti miluju, ale raději s tebou strávím ještě nějaký ten volný čas." Svěřil jsem se mu.

Usmál jsem se. ,,Jo já vlastně taky. Musíme si pro nás udělat čas ještě dokud nejsme starý." Zahuhlal jsem a uchechtl se. Dal jsem mu pusu. ,,Dobrou chuť."

,,Upřímně, já se na stáří i těším, nemůžu se dočkat, až spolu budeme luštit křížovky." Uchechtl jsem se a ochutnal jídlo, které nám nachystal.

,,Jo to je vlastně taky pravda." Usmál jsem se. Budeme mít na sebe víc času. To taky bude super.

Zamručel jsem. ,,Tohle je fakt dobrý." Pověděl jsem a začal se pořádně cpát. Miluju, když vaří on.

Usmál jsem se. On to neví asi, ale vaří líp. I podle toho jak se u toho tváří děti. Mě jeho jeho jídlo chutná víc. Ale taky se říká, jídlo od někoho jiného chutná líp.

Po očku jsem se na něj vždycky koukl. Snědl jsem to jako první. Heh, sice mi to přijde trapný, jak jsem se nacpal, ale co. Vzal jsem talíř a položil ho do dřezu. ,,Co budeš chtít večer dělat?" Vím, že už je pozdě, ale pořád je dost brzo na to říkat, že je večer.

Dojedl jsem asi chvíli po něm a protáhl se. Zvedl jsem se a talíř dal do dřezu taky. Přišel jsem ke Kacchanovi a objal ho lehce ze zadu. ,,Co kdyby jsme si šli hrát..." Šeptl jsem a přivřel oči. Dal jsem mu pusu pod ucho a rukama mu ze předu zajel pod tričko na hruď.

Otřásl jsem se pod jeho nabídkou a kousl se do tváře. Sakra. Miluju, když ví, co dělat. Přikývl jsem. ,,S tebou vždycky." Vydechl jsem natěšeně.

Pohladil jsem ho po hrudi a pousmál se. Asi bych byl moc hnusný, kdybych s ním šel do ložnice a lehli si a ze srandy pak řekl hrát karty. Hehe. Ne to ne. Dal jsem mu pusu na zátylek a zavřel oči.

Chytil jsem ho za ruce a naklonil hlavu. ,,Už je ti dobře?" Zeptal jsem se tiše a začal ho hladit po prstech.

Usmál jsem se a kývl. ,,Ještě trochu chladno pro mě, ale už to je v pořádku." Hlesl jsem a dal mu další pusu. Kousl jsem ho do ucha.

Tiše jsem vydechl. Normálně bych řekl, že to odložíme, ale měl bych věřit jeho úsudku. Už mu přeci jen není sedmnáct. Olízl jsem si rty a zaklonil hlavu.

Oh. Že už by se ke mě přestal chovat jako k dítěti? Tenhle den je ještě lepší. Heh. Usmál jsem se pro sebe a do krku ho kousl. Zmáčkl jsem mu bradavky.

Můj Králíček Part 2 (Done ✓)Kde žijí příběhy. Začni objevovat