Arrogant || cz

35.

 Šli jsme do jeho pokoje. Šaty jsem si nechala, nechtěla jsem budit Nialla ještě mým převléknutím. 

„Um, no. Lehni si do mé postele," pronesl a podrbal se na hřbetu ruky. Přimhouřila jsem oči.
„A ty si lehneš ke mně?" položila jsem otázku a sedla si na postel s jemným povlečením. Jeho obočí vzlétlo nahoru.
„Měl bych?" Pokrčila jsem rameny a podívala se mu do tváře. Tvářil se vážně, bez náznaku úsměvu či jiné emoce.
„Ano, měl," odpověděla jsem pevně a vyhledala jeho oči, které se těm mým vyhýbaly. Pomalu přikývl a lehl si na jednu stranu postele i v těch jeho úzkých černých džínech. Zopakovala jsem jeho čin a přikryla se slabou dekou. Zavřela jsem oči a snažila se usnout, což nebylo tak těžké.
Po zhruba čtvrt hodině jsem pocítila pohyb. Téměř jsme spala, ale tohle mě probudilo. Neopovážila jsem se otevřít oči, takže jsem jen čekala, jestli se bude něco dít. A ono se dělo. Na svém odkrytém rameni se ocitla jeho velká ruka a jemně mě pohladila. Poté putovala na můj pas a přitáhla si mě k jeho tělu. Zády jsem byla opřená o jeho hruď, cítila jsem jeho pravidelné dýchání. Opřel bradu o mou hlavu a nos zabořil do vlasů. Palcem tvořil kroužky na mé pokožce a já měla co dělat, abych zůstala v klidu. Snažila jsem se o klidné dýchání, naštěstí se mi celkem dařilo.

Bylo to úžasné. V tu chvíli jsem se cítila tak nějak... krásně. Nebyla jsem sama. Všechny problémy se odsunuly někam do pozadí a já si užívala Harryho doteky.

Na druhou stranu jsem to ale nechápala. Nejdřív mi nadává a uráží mě a teď mě tu hladí? Zvláštní. Něco takového se děje jen v pitomých filmech a knížkách. Já takové štěstí nikdy neměla a nikdy mít nebudu. I kdyby... i kdyby se v našem vztahu něco změnilo, nemyslím si, že by to vydrželo dlouho. Nevím, čím to je, ale osud mi nedovolí být šťastná. Ale i přesto miluju svůj život. Těším se na ta překvapení, která mi přichystá. I když to třeba nebudou milá překvapení, stojí to za to. Tyhle krásné chvilky to přebijí.

***

Otevřela jsem oči a nadechla se. Měla jsem prapodivný sen. Byla jsem v klubu a děly se tam divné věci. Bohužel jsem to měla děsně zamlžené, nedokázala jsem si přesně vzpomenout. Vybavila jsem si tanec, pití a... Harryho.

Po chvíli přemýšlení jsem si uvědomila nějaký zvuk. Pootočila jsem hlavu na stranu a zalapala po dechu. Vedle mě, pár centimetrů, ležel Harry s rozcuchanými vlasy a klidně oddechoval. Nohu měl nataženou přes ty mé, což vysvětlovalo, proč jsem jimi nemohla pohnout. Snažil jsem se pátrat v mé paměti, co se do háje stalo a proč jsem tu, ale na nic jsem nepřišla. Jako kdybych měla v hlavě vymeteno, někdo asi dělal pečlivý úklid.

Pocítila jsem palčivou bolest na spáncích. Jo. Zřejmě to nebyl jen sen. Dobře, dobře. Byla jsem v klubu, chápu. Ale jak jsem se ocitla v posteli Harryho Stylese? Vytřeštila jsem oči. Odhrnula jsem pokrývku a vydechla si, když jsem uviděla mé oblečení v naprostém pořádku. Předpokládala jsem, že se mezi námi nestalo něco jako sex, to bych zřejmě poznala.

„Dobré ráno," zachraptěl hlas vedle mého ucha a já se na něj podívala. Opřel se o loket a pozoroval mě.
„Ehm, dobré. Můžeš mi vysvětlit, jak jsem se tu ocitla?"
„Jednoduše. Niall vytuhnul ve tvé posteli a ty jsi neměla kde spát. Nepamatuješ si, co se dělo?" zeptal se opatrně a čekal na mou odpověď.
„Ne. Vím, že jsme byli v klubu, uvědomuju si alkohol a že jsem tancovala, nic víc," pokrčila jsem rameny a on přikývl. „Měla bych si něco pamatovat?" otázala jsem se nejistě. Zakroutil hlavou.
„Ne. Nic moc... zajímavého se... nestalo," odpověděl s odmlkami mezi slovy, což mě přinutilo pátrat po jeho obličeji a hledat náznak toho, že lhal. Nic jsem nenašla, byl nečitelný.
„Dobře, to jsem ráda," vydechla jsem a pokusila se o úsměv. Kývl a vstal z postele.
„Myslím, že Niall ještě bude spát. Já jdu do sprchy, jestli budeš chtít, můžeš po mně," navrhl, vzal si věci a odešel do koupelny. Já tak měla čas přemýšlet. Doopravdy se nic nestalo, mám mu věřit? Přeci jen, tvrdil to Harry. A já mu nikdy nevěřila. Překvapilo mě ale, že má hlava nebolela tolik, co minule, když byla party v hotelu. Při té vzpomínce mě zabolelo srdce. Na té párty se toho hodně stalo. Měla bych vymyslet, jak se postavit k Emmě. Nemohu ji považovat za svou kamarádku, natož tu nejlepší. Zklamala mě. Totálně. Nejraději bych jí vrazila facku, ale fakt hodně velkou facku, aby se vzpamatovala. Oh, asi bych ji měla ignorovat, to vždycky nesnášela.