Arrogant || cz

Arrogant

Já jen zavrtěla hlavou, kousla se do rtu a pomalu se rozběhla proti němu. Prudce jsem narazila do jeho těla, obmotala paže kolem krku, abych si ho mohla stáhnout blíž k sobě, postavila se na špičky a políbila ho. Konečně. Všechny potlačované emoce jsem vložila do jednoho polibku a doufala, že Harry je dobrým čtenářem a pozná, co jsem se mu snažila říct. Pochopil. Pochopil a naše rty se oddaly tanci, na který tak dlouho čekaly.

***

„Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou. Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život."

„Myslím, že dokonalé štěstí může poznat člověk jen tehdy, když poznal největší bolest." - Liz Taylor

***

Cover od úžasné @victorialoey! Řekla bych, že je nejpovedenější, co kdy Arrogant měl, navíc mě děsně nakopl...

Chtěla bych věnovat pár vět této... znovu-publikaci. Arrogant jsem vložila do draftu za vidinou úpravy, která se ovšem nekonala. Nemějte mi to, prosím, za zlé, ale nenašla jsem sílu zasahovat do díla, na němž jsem dřela dva roky. Rozhodně si nemyslím, že by to bylo tak skvělé, tudíž ty úpravy nejsou nutné. Naopak. Obdivuji všechny, kteří se mnou prošli začátkem, přešli prostředek a došli až ke konci - prozatimnímu.

Od října uplynulo několik měsíců a já prošla mnoha změnami. Nemyslím teď zvednutí dioptrií v brýlích, ani ztmavení vlasů. Té vnitřní. Každý den se formuji a vytvářím pevnější a pevnější celek, abych jednou mohla být na svou osobnost hrdá a mé dítě se nestydělo říci "Tohle je moje maminka!". Přehodnocuji své názory, promýšlím svá slova, hodnotím své činy. Stávám se silnější. Avšak tuším, že Vás tato "snůška keců" nezajímá, navíc se Vám opravdu nehodlám svěřovat - už ne, své soukromí si chci zachovat.

Kdybych mohla, začnu od začátku. Přepíši každou větu, pozměním děj v něco realističtějšího. Avšak... usoudila jsem, že je důležité, aby každý věděl, jak daný autor začínal. Arrogant považuji za svůj první velký počin, vlastně mě trochu fascinuje to, co mé třináctileté já dokázalo vymyslet. Měla jsem to promyšlené všechno do nejmenšího detailu. Bohužel už to jsou dva roky a mé myšlení se změnilo, můj pohled na svět. A je pro mne nesnesitelně těžké držet se tohoto námětu, to je ten důvod, proč jsem tak dlouho nenapsala byť jen slovo.

Ačkoli proti tomu mám spoustu výtek, rozhodla jsem se kapitoly publikovat beze změn. Maximálně upravím chyby pravopisné, ale byla jsem ujištěna, že těch příliš není - což jsem jedině ráda, vždycky jsem se snažila psát bez hrubek. Spoustu z Vás mě možná bude chtít uškrtit či jiným způsobem poškodit, omlouvám se. Nečekám, že by kdokoli z původních čtenářů pokračoval, není to nutné. A taky nečekám, že by se zde našli noví čtenáři. Vyhýbejte se tomu klidně na kilometry daleko, já se zlobit nebudu.

Ještě jednou se Vám všem moc chci omluvit a taktéž Vám věnovat svá obrovská DÍKY. Jsem vám neskonale vděčna za trpělivost, jež růže přináší, za ochotu, za podporu a to všechno, co jste mi dali, ačkoli ne třeba schválně.

Přeji Vám krásné prožití prázdninových dnů, mějte se báječně. Třeba se ještě "uvidíme" nebo uvidíme, kdo ví...

Vicky xx