Arrogant || cz

11.

Dny plynuly a než jsem se nadála, byl poslední červencový týden. Přišlo mi, že to uteklo strašně rychle. Ale bylo až neuvěřitelné, kolik se toho stalo. Potkala jsem muže, který si vyloženě užíval mě ponižovat. Poznala jsem Liama a Zayna. Dva úžasné kluky/muže. Byla jsem vážně ráda, že byli, protože nevím, co bych tu bez nich dělala.
Dál tu byla Perrie. Skvělá holka s úžasným hlasem. Chodila se Zaynem, mně nahrazovala Emmu. Za tu krátkou dobu jsem si ji maximálně oblíbila.
Sophia. Chodila s Liamem a byla vážně fajn. Všechny tři jsme si navzájem pomáhaly a radily. A rozhodně bych neřekla, že to byl ten typ přátelství, kdy se dvě baví spolu a tu třetí pomlouvají. To mezi námi, doufám, nebylo. Ale to nepoznala jsem jenom je.
Potkala jsem tu někoho, koho bych nečekala. Přála jsem si, aby to byl jenom zlý sen, ale nevyšlo mi to. V tom samém hotelu bydlel totiž ten, který mi v životě nejvíc ublížil. Ne, nemyslela jsem otce. Byl jím Louis. A s přítelkyní, která o ničem nevěděla. Když jsem ho uviděla, omdlela jsem. Podle všeho to byl právě Harry, který mě chytil, odnesl do pokoje a následně u mě byl, když jsem byla mimo. Ale z neznámého důvodu popřel to, že mě odnesl; svedl to na Zayna. A on i Perrie mi to vyvrátili, protože Zayn šel vedle Harryho a Perrie to viděla. Celé dny jsem přemýšlela nad tím, proč mi zalhal. A hlavně, proč byl celou tu dobu u mě. Perrie navrhla, že mi chtěl oplatit tu péči a být si kvit. A vypadalo to jako jediné logické řešení, protože proč jinak by to dělal? Neměl důvod mi pomáhat. Vlastně, já neměla důvod pomáhat jemu...
„Hej, Jul? V pohodě?" Před obličejem mi luskly dva prsty Zayna. Probrala jsem se z přemýšlení a usmála se.
„Jo, jasně. Jen jsem přemýšlela."
„Podívejte! Támhle je Styles a ta pipka Caroline!" ukázala Perrie směrem k bazénu. A vážně. Okolo Stylese se motala Caroline. Ovšem, Harry nevypadal, že by se mu to nějak líbilo. Každou chvíli protočil očima. Caroline sice není blondýnka, ale někdy se tak chová. Chtěla ho dostat do postele, to bylo zřejmé už na první pohled. Celkem mě překvapilo, že to nebylo obráceně. Ale kdoví, třeba jen nezájem předstíral...
„Budeš tu večer? Má být něco jako párty nebo diskotéka," zeptala se Perrie s úsměvem.
„No, to není moc pro mě..." Vážně jsem neměla chuť na něco takového. Jenže Perrie se Zaynem a poté i se Soph mě přemlouvali tak dlouho a tak důkladně, že mě přesvědčili. Možná mi to prospěje, říkala jsem si...
Každopádně, měla jsem ještě uvítat nějakého hosta, což byl mimořádný úkol od pana Speeda. Nevadilo mi to, čas mi ještě zbýval.

Čekala jsem pět minut na recepci a vyhlížela toho člověka. Pak mě napadlo, že bych mohla jít před hotel.
Po chvíli čekání se objevilo velké černé auto a z něj vystoupil mladý a pohledný muž. Vyndal kufr a s úsměvem kráčel ke mně. Usmála jsem se.
„Dobrý den. Tuším, vy budete ten nečekaný host, že?"
„Ano, to budu já," zasmál se.
„A jmenuji se Josh." Věnoval mi okouzlující úsměv a podal mi ruku. Stiskla jsem mu ji a on mi stisk vřele oplatil.
„Julie."
„Krásné jméno pro krásnou ženu." Usmál se a já cítila, jak se mi krev nahrnula do tváří.
„No, takže, ukážu vám pokoj a seznámím vás s hotelem. Pak budete moci jít rovnou na večeři; musíte mít hlad."
Doprovodila jsem ho do jeho pokoje, který vyfasoval. Ale zdál se mi jako VIP, protože byl luxusně zařízený a dokonce předčil pokoj Stylese a Liama. A když jsem si Joshe prohlížela, zdál se mi odněkud povědomý, jen jsem si ho nedokázala zařadit...
„Dobře, děkuju. A kde že se můžu najíst? Mám strašný hlad a to jídlo v letadle nebylo zrovna dobré," zeptal se a při posledních slovech se zašklebil.
„Není zač. No, vlastně, já tam taky půjdu, takže můžete jít se mnou?" Podívala jsem se na něj s pozvednutým obočím.
„Rád."
„Dobře," usmála jsem se, „a nemohli bychom si tykat?" zeptala jsem se.
„Vážně? Byl bych rád, chtěl jsem se zeptat, ale nechtěl jsem být neslušný." Zasmál se.
„Tak ještě jednou. Ahoj, jsem Josh."
„Ahoj. Julie," podala jsem mu ruku. Zopakovali jsme stisknutí a pak mě překvapil, protože mě vtáhl do objetí. No... Měla jsem strašnou chuť dát mu facku, ale přemohla jsem se a nejistě mu objetí oplatila. Pak se odtáhl a spolu jsme šli se najíst. Cesta proběhla dobře, jen pár lidí se na nás nevěřícně dívalo. Nechápala jsem, ale neřešila jsem to.
No, to jsem ještě netušila, co to udělá s Perrie...

***

"V životě jste obdařeni jednou malou jiskrou bláznovství. Nesmíte ji promarnit!" - Robin Williams

***